|
| ||||
| ||||
|
Strana 58 C Y R I L Ročník XLIX.
DR. CYRIL SYCHRA Josefa Nešvery hudba církevní. (Pokračování.) IV. Na vlastních cestách. Skuherského stěžejní myšlenka »tvořit nově a samostatně= tradicí přenáší se na jeho žáky; jeho nádherné motetto víc a jasněji mluví k nim, než věty o plánech pro lepší hudbu církevní vyslovené ve »Formách hudebních«. Mše »brevis« i =svatováclavská« jdou v mnohém nad motetta, ale o nejmohutnější prvek jsou ochuzeny; schází jim polyfonie (pro církevní hudbu dnes prvek bezpodmínečně nutný). V tom Skuherský nikoho za sebou nesvábil. Léta devadesátá a celé desítiletí po nich jsou druhým jarem vývoje (to první Skuherský svými motetty podmínil). Steckerovo »Ave« jako Primula veris (komponované asi r. 1883) je otvírá. Dílo mládí, ale ne hledání; dílo vzácných krás, myšlenek nových, nadějných, piné nových vidin i tuch. Nevím, proč pro ně Stecker určil výhradně koncertní podium a proč dal mu klavírní průvod za podklad (vedle harmonia, houslí a cella). Bohu-slav Jeremiáš jeho slohu, ryzímu nade všechnu pochybnost, prvý tak dobře rozuměl, když prováděl je v kostele. Za -Ave« přichází » Missa solemnise pro nový rozvoj církevní naší hudby kámen základní. Skuherského žák je hned novým učitelem zároveň. Mše je předem velkých rozměrů, v jakých před ním v naší hudbě reformní nikdo mši nenapsal. K starým vzorům v čisté hudbě palestrinské se hlásí upřímně; její podklad je polyfonie, bohatá, zkázněná však požadavky nového způsobu projevu, jaký slovo hudbě vtiskuje; i melodika z chorálu (a jak doslovně) má vznik. Leč jak samostatně právě tu Stecker pracuje; tak že základ v chorálu v leckterých místech najde vykladač jen velmi pozorný. Ostatně nové je všechno ostatní: i rhytmy, i harmonika, i práce v průvodu. Lepší prací ani Némci v oboru své reformní hudby nemohou se pochlubiti — Steckerově »solemnis« blíží se jediné mše Springrovy. Na Steckera z jeho žáků nejdřív mladý Tregler se připíná svou mší » Jubilaei solemrtisK; pak Picka svou »F dur« (když byl dřív v »Daliboru« své názory o nových proudech v církevní hudbě vylíčil). Ze starších Sychra má tu své nRequiem= (památce Křížkovského připsané). A pak je tu Foerster st., má nové mládí ve své »solemnis«, mládí nesmírně svěží, které (a to je předností této práce) přece své souvislosti s pracemi předchozími nezapře. R. 1891-1892 vzniká dílo mladšího Foerstera »Stabat«, grandiosní, z církevních děl našich v ryzosti slohové dílo, myslím, největší. Než musíme hledat v té době vzruchu a upřímného nadšení Nešveru. Má tu tři mše: a) In hon. scti. Teodori (op. 67.); b) in hon. scti. Josephi (op. 73.); c) in hon. scti. Eugenii (op. 74). P r v á mše (op. 67.) znamená zrovna skok do předu, tak je n o v á ve svých myšlenkách a hlavně tak je v o 1 n á v nich. Právě tato věc zdá se, že dokládá, že Nešvera svou tvořivou sílu mohl jen při piné volnosti projevové uplatnit a že jeho povaze byl tento styl církevní hudby, z klassiků p ř í m o vycházející, n e j b 1 i ž š í. Zde dovedl se po prvé projevit docela samostatně — proto tato mše i ty dvě následující patří k jeho pracem nejcennějším. — Volnost projevu vystupuje tu ve všem: v melodice (všimněme si takového »gratias agimus) : gra-ti- as a - gi - mus ti - - - - bi pro•pter ma - - gnam, glo-ri -am tu - am v harmonii (jen těch chromatických sledů akkordů v »Kyrie«, »Gloria^ a »Credu«), v rhytmech, jimiž hledí dobře podpírat význam vět (třeba »Et resurexitQ, které rušným tempem vyvolává čistou, slavnou_ radost,) pak táhlá tempa v -Sanctus, tak dobře přiléhají k výrazu veleby). A co je tu nejzajímavějšího: výraz je celkem daleko plastičtější než ve skladbách předcházejících. Zde se už uplatňují slova zjevně hudbou. Jen takové fugato v III. Kyrie, | ||||
|