|
| ||||
| ||||
|
Rok 1923. C Y R I L Strana 59
nebo konec »Gloria« působí trochu stařecky a vyvolává skoro vzpomínku na staré instrumentálky — ostatně je to tediný kaz v této nádherné práci. Pěkně působí i průvod, na mnohých místech úpině samostatný, který dovede v-~ude slovo podepřít — zase novum u Nešvery a velmi cenné. Druhá mše op. 73. staví ne;víc na motiv: Ky - - ri - e e - lei - - - - sort. Motiv ten má ve III. části »Kyrie« svou doslovnou reprisu s unisonem celého sboru; pak zase v konci »Gloria« (poněkud je změněn) se s ním shledáme. Má život v sobě a vdechuje ho celé tuši, zvlášf v »Gloria«, které má věty ru=né, kontrastující výhodně. Tak hned ve »qui tollis« soprán předvádí milou drobnůstku (která na prvý motiv se asi upíná) Qui tol - - lis pec - ca - - ta mun - di. »Credo« je rovněž velmi zajímavé. Vystavěno na prvotné myšlence »Kyrie« Pa- trem o - mni - po - ten - tem má pino zajímavých míst; nikde neznaví, všude upoutává; má 'Et incarnatus« (soprán a alt v unisonu) jemné a tak čistě duchovní. Zvlášf zajímavá je věta »Et resurrexit« svými barvami a v těch drží »Credo« až ke konci Takové je i »Sanctus«. »Denedictus« je jednodušší. »Agnus« vrací se ke »Kyrie«, jehož základní motiv i jemu je podkladem. »M i s s a i n h o n. s c t i. E u g e n i i« — pro mne nejkrásnější dílo Nešverovo. Předem má výrazný motiv, kterým uvádí skladbu a který potom zůstane jí hlavním kamenem: bariton Ky - ri - e e - lei - sort. Na něm je mše vybudována a to nejen melodicky, nýbrž (v mnohých místech) i rhyt- micky. Právě jen rhytmických motivů r, r~ ó ~I je ve mši pino. »Gloria« zavádí alt: Et in ter - ra pax ho - mi - - ni bus a pak za ním střídají se myšlenky (v toku nad míru živém, ale jak jednotném!) až ke konci, který podává větu »Cum sancto Spiritu«, v krásné práci polyfonicky vypravenou (a i ta k předchozímu je v těsném spoji). V »Credu« opět bariton vystupuje úvodním slovem: Pa- trem om - ni - po - ten - - tem. | ||||
|