|
| ||||
| ||||
|
Strana 70 C Y R I L Ročník XLIX.
Saint Saens a latinský přízvuk. Lovaňský časopis Les Questions Liturgiques et Paroissiales uveřejnil zajímavý list Saint-Sa~nsův. Díla tohoto mistra zavdala kdysi podnět p. kan. Gaboritovi, aby sestrojil celou theorii o tom, jak třeba dbáti tonického přízvuku přj skladbě, theorii příkře potíranou Dom Mocquereau-em v Hudební Paleografii. Vše se vysvětluje zde uveřejněným listem, který psal Saint-Sai~ns Dom-u J. Krepsovi, varhaníku benediktinského k áštera v Lovani. Zároveň dovídáme se o původu pověstného -Ave Maria-, složeného prý Arcadeltem. V Paříži, 4. srpna 1919. Důstojný otče, ani netuše dotkl jste se nanejvýš citlivé stránky mého hudebního a uměleckého svědomí. Podám vám klíč k onomu tajemství. Když jsem psal V á n o č n í o r a t o r i u m, určené k tomu, by bylo provozováno ve chrámu svaté Magdaleny o půlnoční, by1 jsem velmi mlád (23 léta) a nevěděl mnoho věcí; i domníval jsem se, že učiním dobře, budu-li se říditi k v a n t i t o u slabik, které jsem pečlivě dbával v jinošských letech, když jsem vášnivě čítal latinské verše. Až Liszt, poznav moje oratorium, jež ho zajímalo, vysvětlil mi můj omyl; opravil jsem mnoho míst, ale všeho jsem nemohl opraviti, abych svého díla nezničil, i vzešlo z toho jakési »narovnání«, ve kterém dobrá prosodie žije spolu se špatnou, což mne trápí, nebol si hnusím špatnou prosod. Ostatně velmi často se s ní setkáváme v moderních skladbách. Mezi jiným uvedu vám kdysi slavné A v e M a r i a, přičítané Arcadeltovi. A - ve Ma-ri - - a gra-ti - a ple - na. Jeho chybná prosodie vždy ve mně vzbuzovala pochybnosti o authentičnosti skladby, nebol stará díla býv. jí vždy bezúhonna v tom smyslu ; jak jsem se tedy podivil, když Dietsch, který byl dlouhá léta řjditelem kůru u sv. Magdaleny, pověděl mi, že jest autorem proslulého A v e M a r i a a že se skladba ta rozšířila jen podvržením starému mistrovi. Zpívali ji v konservatorní k o n c e r t n í s p o l e č n o s t i, kamž by se bylo nedostalo motetto podepsané Dietschem; Liszt je rozkošně upravil, pro varhany. Jest tedy úpině správno, kritisuj,-11 se moje malé Vánoční oratorium. Na jeho obhájení lze uvésti snad jen to, že mnoho moderních církevních skladatelů zasluhuje si těchže výtek. Co říci o těch, kdož v O s a 1 u t a r i s opakují několikráte rDa robur fer, da robur fer« a dají a u x i 1 i u m do fráse následující ? Ale nic se nevyrovnalo hnusu slavnostní mše od Adolfa Adama, v níž se zpívalo: —,-Č atd. Glo - ri - a! Glo-ri - a! Glo-ri a in ex-cel-sis De - o! A vše podle toho! Mše ta dobyla si ohromného úspěchu, ovšem efemerního. Aby se našla krásná latinská prosodie, třeba h;edati u Gounoda, který prošel seminářem. Ale Franckovská škola, která jest nyní na vrchu, nepřeje Gounodovi, a jeho chrámová hudba se nezpívá, ač jsou v ní nádherné věci*). Jest možno, že nauky, o nichž mluvíte, jsou příliš absolutní, a nic bych se tomu ne-divil Ale prosodie mého Oratoria hájiti nelze; třeba zpívati D é u s m e u s a nikoliv Deús meús. Musím říci, že mše, kterou jsem napsal ve dvaceti letech, nemá těch chyb; jest prosodicky bezvadná, aspoň pokud se na ni pamatuji, vyjma C r e d o, které jest pouhou harmonisací Creda Dumontova. Přijměte, důstojný otče, projevy mé hluboké úcty. C. SAINT-SAÉNS. ') S v a t o g e r v á s k á t r i b u n a, jež otiskla tento list, poznamenává: =Několikrát jsme doporučovali to, co m^ Gounod dobrého, ale myslíme, že Saint-Saénse svádí zaujatost proti tak řečené >franckovské škole=. Podle pravdy Gounod měl svůj věk, a jak se vulgárně říká, >vyšel z módy=, čehož ]ze litovati pro některé z jeho skladeb-< Přel. A. T i c h ý. iqw --m | ||||
|