|
| ||||
| ||||
|
Strana 76 C Y R I L Ročník XLIX.
VI. Oratorium „Job” (op. 100). Na sklonku svého života vrací se Nešvera zase k práci veliké. Je to podivuhodné pro psychologii tvorby jeho. Roste v odvaze, ve víře ve svou sílu a dokazuje, že obé ještě má. Jsem povinen zajímavé té práci věnovat širší pozornost. Děj. Není pevně zcelen, nýbrž rozvržen na sedm samostatných dílů, které hudba spíš ve v n ě j š k u snaží se spojovat. Jeden díl z druhého nevyrůstá, proto správně uvádějí se jednotlivé oddíly pod titulem obrazů. 1. obraz (»V nebi«). Andělé (ženský čtyřhlasý sbor) pějí oslavný hymnus na Ho-spodina. Po jeho přezpívání vznikne mezi nimi strach z blížícího se Satana (první a druhý cherub ho vyjadřují). Satana osloví Hospodin otázkou, kam se ubírá, Satan odpovídá, že putuje světem, aby sváděl lidi; libuje si, že i zbožného Joba svede. Hospodin chválí Joba, ale Satan tvrdí, že zbožnost Jobova je jen zdánlivá; je vyvolána tím, že Hospodin Jobovi požehnal. Kdyby Jobovi byla bolest způsobena, padne jistě. Hospodin svoluje k té kruté zkoušce, jen o s o b u Jobovu musí Satan chránit. Andělé zpívají opět svou oslavnou píseň. II. obraz (»Hostina u Jobova prvorozeného syna«). Sbor (soprán alt, tenor, bas) oslavuje písní svou kvas a vzpomíná při tom svého hostitele (prvorozeného syna Jobova). Ten pak vzdává svůj hold písní otci (Jobovi) se sborem. III. obraz (»V příbytku J o b o v ě«). Job modlí se k Hospodinu za sebe i za lid písní napiněnou věrou v Něho. Pak poslové přinášejí Jobovi zprávy jednu druhé hroznější: I. posel (soprán), že SabeiM vzali Jobovi stáda, 11. posel (bas), že mu bylo bleskem stádo ovcí zničeno, III. posel (alt), že Chaldejští mu stádo velbloudů odňali, IV• (tenor), že jeho prvorozený syn bouři padl za obět. Job uvědomuje si všechno to neštěstí, které ho stihlo; nezoufá, ale praví: »Bůh dal, Bůh vzal!« — a chválí Jej. IV. o b r a z(»V n e b i«). Opakuje se píseň z I. obrazu. Andělé zase tuší blízkost Satanovu a Hospodin ho oslovuje výčitkou, že asi znova baží po nové oběti. Satan od-povídá, že Hospodin zná jeho cesty, ví, že Satan rád po světě bloudí. Hospodin uvádí, že činností Satanovou vlastně jemu přibývá ctitelů a ptá se Satana, viděl-li tu čistou víru Joba ztrápeného bídou a úmrtím dítěte (sbor — andělé — přimlouvá se za vysvobození Jobovo z jeho neštěstí) a přec: Job zůstal věren Hospodinovi. Satan vyzývá Ho-spodina, aby na Jobovo tělo bolest dopustil — pak lob jistě se změní. Hospodin po úvaze i této žádosti Satanově vyhoví. Na to sbor zpívá jako v začátku. V. o b r a z (»J o b n a s m e t i š t i«). Job naříká nad svým nemocí zuboženým tělem. Žena jeho pak vysmívá se mu, že Bůh ho opustil. job odpovídá, že jeho žena byla mu dřív dobrou družkou — dnes ho nezná. Žena znovu zlehčuje jeho víru a nutí ho, aby Bohu zlořečil, že se mu ulehčí. Job však trvá na své víře. Pak Elifas k Jobovi přichází s tím, že Job asi za zlé skutky tolik trpí. Sbor (smíšený) na to: -Prchněte, přátelé, dál, odtud dál, zajisté trestá tě králů všech král!« Job tvrdí, že zlého ničeho nespáchal. Pak Baldad uvádí Jobovi, že musil zhřešit, že jen na venek zdál se být dokonalým člověkem. Sbor zas se vybízí k útěku. Job víry neztrácí: vidí ve všem jenom zkoušku od Boha. Sofar vyčítá Jobovi, že marně hledí zastřít výmluvami svou vinu. A sbor (smíšený) s ním souhlasí. VI. o b r a z. Zuří hrozná bouře. Sbor (smíšený) modlí se k Hospodinu, aby zadržel svůj hněv. Jediný lob s klidem člověka, cítícího blízkost Hospodinovu, čeká smrt svou; slova touhy k Němu vysílá a prosí za ukončení svých útrap. Hospodin odpovídá mu, že zná jeho bolest a bídu a ví, že lob trpí nezaslouženě. »Jsem Bohem lásky!« praví Jobovi — a daří ho opět vším požehnáním, Sbor (smíšený) pak obdivuje se zázraku. VII. o b r a z(»H o s p o d i n u J o b a«). Sbor (smíšený) oslavuje ctnosti Jobovy a on pak zas — jako tam v začátku III. obrazu — chválí Hospodina. Zena Jobova prosí tohoto za odpuštění. A sbor svým : »bud zdráv!« Joba slaví. (S o 1 i.) 19 je jich celkem. Vybírám z nich jen hlavní: J o b (bariton). Jeho základní motiv (Job jej zpívá za průvodu orkestru, kde je opakován) zní takto: atd. | ||||
|