|
| ||||
| ||||
|
Rok 1923. C Y R I L Strana 77
Svým obsahem je to jistě motiv, který markantně vyjadřuje sílu víry Jobovy v Hospodina V o r c h e s t r u vyskytne se hned v předehře k I. obrazu (a s ní totožné předehře k obrazu III.) Působivě podáno je martyrium Jobovo v obrazu V. K jeho výrazu užívá skladatel motivku: Ten je nejdříve v předehře vyjádřen, pak zase lob sám jím začíná svou arii V obraze temto dobře je podána nepoddajnost Jobova proti výsměchu jeho ženy. Působivě vyjímá se arie Jobova v VI. obrazu: »Aj, záře lesk a světlo zlaté (uvedena je ta arie v průvodu II. motivem Hospodinovým, víz níže.) Nejlíp rozezpívá se job v obrazu VII.: =Jak vzývati mám Tebe, Pane,« kde opět vrací se jeho základní motiv a vícekrát v tonu zvlášf slavnost-ním se opakuje. H o s p o d i n (bas). Zpívá ve vážné melodice i rhytmice, provázen většinou v "2ným, akkordickým průvodem; někdy zpívá i bez něho. Pro jeho osobnost dán je výraz dvěma motivy: ~` II —~—~—~ prvým motivem moci, druhým motivem lásky k lidem. Zdařilým je zvlášf druhý; on také založil půvab arie Hospodinovy v oddíle VI.: =Jsem bohem lásky, slitování.« Satan (bariton). Jeho povahopis podán je předem rhytmem: má povětšině překotný proud zpěvu. V průvodu je častou tato rhytmická figura : 7_ ^~- - 8 Také melodika jeho povahu dobře kreslí; tak jeho zlobu vyjadřují dobře oktávové skoky v partii: »Mé dílo dosud neskonáno« (IV. obraz). Přilehavě úlisným tónem vyznívá arie: »Ty znáš mé cesty k vodám, souši« (tamtéž). Satan je vůbec nejpodařenější figurou v tomto dílu Nešverovu. P r v o r o z e n ý syn J o b ů v (tenor). Ten zpívá arii ve 11. obrazu: »Zdar Vám, vy sestry, bratří rodní nadšení její brzy přechází v lyrický tón, v němž pokračuje dcera Jobova (sopránová arie: -Jak zaplesal by otec drahý«). (Sbor). V oratoriu má sbor důležitou úlohu, proto nutno probrati jej důkladněji. V I. obrazu setkáváme se se ženským sborem: »Bud sláva Hospodinu!« pó krátkém preludiu v orchestru. Týž sbor uzavírá také tuto část. Podán je homofonně; tak také psán průvod (v něm harfa na mnoha místech proniká). II. obraz má sbor (po kratičké předehře) hned v začátku; smíšený sbor tu zpívá: Vína moc a kouzlo zpěvu« — sbor rhytmicky velmi jednoduchý a poněvadž je jenom homofonně psán, málo púsobivý. Sbor: -Bud sláva Hospodinu!« z I. obrazu začíná a končí IV. obraz; na konci tohoto však psán je pro smíšený sbor (pě ihlasý s dvěma basy); i tu však průvod zůstává týž jako v obrazu I. Nejmohutněji zní sbor na konci obrazu V.: »Hlasem mocným Hospodin pro-mluvil zřetelně sám« (Allegro 8/s = 68). Je to první docela polyfonně podaný sbor, který dobře zapadá ve formu oratoria. Je psán pro smíšené hlasy (na více místech jsou jednotlivé hlasy zdvojeny). Smíšený sbor v obrazu Vl. (»Bůh s námi, vichor kácí stromy a z dálky duní děsné hromy«) — opět jenom homofonně psaný — vyniká víc proto, že je účinně podporován orchestrem, pečlivě propracovaným. Rovněž homofonně je pracován sbor (smíšený): »0. vizme, jaký div se stal,« pak úvodní sbor v VII. obrazu: -Aj, dům se pyšní v světel záři« (smíšený). Prostě zní sbor: =Bud vítán, Jobe, v našem čele« (tamtéž), proti němuž výborně se vyjímá druhý polyfonní sbor: -Bud zdráv, bud dlouho zdráv!« v závěru tohoto oddílu a tím celého díla. Jsou dvě sféry, z nichž Nešvera podával svou hudbu k Jobovi: první, z níž kvalitativně více přinesl, je hudba církevní, druhá, v níž byl méně samostatným, je hudba světská. Snaha stmelit dokonale různorodou látku hudby duchovní a světské je vždy prací namá- | ||||
|