|
| ||||
| ||||
|
Strana 82 C Y R I L Ročník XLIX.
VLADIMÍR HORNOF: Píseň při pohřebním průvodu. Z prachu země pozvedněme mysl k trůnu Kristovu, bratra (sestru) zbožně provázejme tichou cestou k hřbitovu! Pokynula ruka Boží, tělo rakev zavírá, ale duše na soud věčný s důvěrou se ubírá. 2. Odešla tam k Spasiteli, který za nás raněn byl, aby krví drahocennou hříchy světa všeho smyl. Blažen člověk spravedlivý, neleká ho Boží soud, duši věrné nedá Kristus věčnou smrtí zahynout. Nový život piný krásy uzří v hvězdné výsosti, tam, kde pokoj Kristův září, světlem božské milosti. Oko lidské nevidělo, co Bůh v nebi připravil tomu, kdo zde bez úhony podle jeho vůle 2i1. 4. V mysl nikdy nevstoupilo, jakou slávou vítězství spravedliví u ježíše na věky se v nebi stkví. Stěstí jejich nemá stínu, v Pánu svém se radují, se zástupy vyvolených s Kristem věčně kralují. Ó, náš božský Spasiteli, na nás vlídně pohlédni, až se budem připravovat na svou cestu poslední. Na milost jsi toho přijal, jenž pněl po tvé pravici, otevřeš i slávu nebes duši v pravdě kající. 6. ivlaria, ó Máti Boží, věřících všech naděie, přímluva tvá u Ježíše na pomoc nám přispěje. Kdož by k tobě ruce nepial, pomocnici křesfanů, kdož by sebe neporoučel pod tvou mocnou ochranu. 7. Vypros nám, ó Máti naše, smrt než oči zakalí, bychom zbožně jméno Ježíš naposledy šeptali. Láska tvá nás doprovázej před Boží až půjdem soud, k srdci svému mateřskému rač nás tehdá přivinout! 8. Tobě také poroučíme duši, kterou tvorstva král z pouti zemské v život věčný k trůnu svému povolal. Ó, kéž Kristus, Syn tvůj milý, Beránek náš nevinný, otevře jí lásky svojí přetajemné hlubiny! 9. Věrným duším přátel našich, Královno všech andělů, vypros místa blaženého v slávy věčném údělu! Pros i za nás, bychom věrně vůli Páně pinili, po boji pak v říši míru s nimi Boha slavili! | ||||
|