| ||||
| ||||
Rok 1923. C Y R I L Strana 87
Veřejné bohoslužby rozněcují a povznášejí zbožnost věřících, čímž se stává, že bývají i velmi účinnou pomůckou apoštolského úkolu Církve. Duším od Boha vzdáleným často bývají světlem, volajícím je ku pravdě. Chrámy a jejich výzdoba, obřady a liturgické zpěvy probouzejí a osvěcují náboženského ducha, nabádajíce jej k větší horlivosti. Hlasy umění a zbožnosti pojí se takto v ladné přesvědčivé výmluvnosti.« V dalším praví p. kardinál, že nedostačuje honositi se dávnou tradicí a relativní dokonalostí, které až dosud bylo nabyto. Třeba potírati i y nešvary, jež se vloudily do ob-řadů z osobních choutek- z opomíjení liturgických pravidel, ze sn 3hy po novotá;,-h, ze šetrnosti k místním návykům a z nedostatku vkusu; n e b o f t u n e j d e o m a 1 i c h e r n o s t i, poněvadž vše jest velikým, týká-li se to kultu Božího. AAb.chom snáze uvedli ve skutek své záměry, rozhodli jsme se zříditi úřední komisi pro l i t u r g i i , umění a posvátný zpěv, která bude bdíti nad veškerými bohoslužebnými projevy v naší diecési. Komise ta bude míti za úkol vydávání rozličných diecézních knih liturgických pro klérus i věřící. Bude dozírati na to, aby se v našich farnostech přísně zachovávaly církevní ustanovení, hledící k jednotě a důstojnosti svatých obřadů. Postará se o to, by nic při bohoslužbách neuráželo pobožnosti a dobrého vkusu, a vůbec se přičiní, aby ve skutek se uvádělo M o t u pr o p r i o Pia X. o posvátné hudbě.. Předsedou komise určen jest generální vikář P. Delaage arcikněz při chrámu Notre Dame místopředsedou Mgr. Batiffol. Gregoriánský institut, ehož inspektorem jest dom Mocquereau, ředitelem Jos. Bonnet a sekretářem abbé F. Brun, jest přičleněn k pařížské katolické universitě (Institut catholique), k němu pak připojena diecésní škola pro chrámové zpěváky, řízená hudebním skladatelem Jindřichem Elie m. Ve vyšší třídě chorálního zpěvu před:lášeti bude dom Gajard, praecentor ze Solesmes, ve třídách přípravných abbé R,buffat pro muže, Alice Lefévre-ová pro ženy a abbé Brun pro dítky. Liturgii vyučovati bude dom Chauv!n, latině dom Séjourné, liturgické hře na varhany Jos f Bonnet, harmonii abbé Brun, doprovázení chorálu ředitel kůru Petiron. Na škole pěvecké kromě doma Gajarda a skladatele Elie-a bude učiti M. Tremblay (profesor zpěvu na N Schole Cantorum2). Platiti sv bude 30 nebo 100 fr. (podle počtu poslouchaných přednášek); členům chrámových sborů bude poskytnuta 50°/o sleva. Kromě řádných přednášek bude se konati řada veřejných promluv. Zdálo by se na první pohled, že nová škola pro liturgickou hudbu jest pouhou konkurentkou Scholy Cantorum« nebo institucí benediktinskou, jak by se bylo lze dohadovati z kardinálova příkazu, aby zavedeny byly knihy se solesmenskými rythmick,~mi znaménky. Stoupenci Vincenta d'Indy vynikají vyšší hudební kulturou a nepřiznávají reomylnosti rythmickým znaménkům, pro něž solesomenští benediktini uvádějí jen důkazy historické. Nelze však popříti, že >Schola cantorumn nedostačuje k výchově hudebního dorostu chrámového, ježto se zabýv_i hudební výchovou vůbec a věnuje chorálnímu studiu jen určitý počet hodin. Zejména co do chrámové prakse nedostávalo se zároveň valné příležitosti k zapracování a celkový ráz chorálního studia byl spíše theoretický a historický než liturgický. Uvážíme li, že při obecné n« boženské nevědomosti žáci nemohli vniknouti do pravého obsahu chorálního zpěvu, nejsouce ani rozurnem ani srdcem disponováni k po-jetí niterné krásy liturgie, třeba uvítati s velikou radostí zřízení nové officielní školy pro gregoriánský chorál. Cizinec přišedší do Paříže býva okou plen disciplinovaností církevních obřadů. Zpívaná mše svatá s národními písněmi jako u nás není tu ani myslitelna. Chorál zpívá se i v nejzapadlejší dědině, jen zpěváci nebývají příliš četni. V tom bývali jsme před Fr ncií ale dej Bůh, abychom nyní, když nás za nedlouho dohoní i v té příčině, nebyli tak strašlivě zaostalí v zachovávání liturgických norem Umělecká stránka náboženství bývá často důležitější než spisování apologetických foliantů, nebof uméní zpracovává srdce, zdroj lásky, bez níž by naše víra byla úpině marna. | ||||
|