|
| ||||
| ||||
|
1874 \\\~\~\`~ ~~í í = 1924 i — A'a,
Po padesáti letech. ne 15. ledna 1874 vyšlo v Praze první číslo 'Cecilie, časopisu pro katolickou hudbu posvátnou v Cechách, na Moravě a ve Slezsku. Majitelem, vydavate- lem a redaktorem byl Ferdinand L e h n e r, tehdy kaplan v Karlíně. • Vstupujeme tedy do jubilejního roku reformy církevní hudby ve vlastech našich a s pietou vzpomínáme těch nadšených mužů, kteří této práce se pod-jali a nelekajíce se ani předsudků, ani námahy, ani každodenní péče, k dílu tomu přikročili. Popud k reformnímu hnutí u nás dalo především usnesení provinciální a diecesní Synody Pražské z r. 1860 a 1863, jejichž krátký obsah jest: O zpěvu a hudbě posvátné. Obojí má sloužiti ke větší cti a slávě Boží a ku vzdělání věřících. Proto se ustanovuje: 1. Nechf se přede vším vzdělává a pěstuje z p ě v g r e g o r i a n s k ý. Zpěv figurální nechf je přesný a vážný a domu Božího důstojný, ne světský a divadelní. 2. Zpěvy v ř e č i mateřské složené k menším slavnostem a každodenní pobožnosti schvalujeme a přejeme sobě, aby zase povstaly 1 i t e r a t s k é s b o r V. Ale af se nezpívají písně bludné, nejapné a které na světské upomínajíce, mysl roztržitou činí. K zpěvu budiž použito kancionálu právě vydaného. 3. V a r h a n y a o s t a t n í n á s t r o j e mají toliko dodati váhy slovům písně, proto af zvuk varhan zpěvu nedusí a myslí neuráží. Které nástroje by tak činily, nechf se z kostela odstraní. V adventě a v postě af se nástrojů hudebních ani neužívá, a farář af se o to postará, aby tak zvané intráty přestaly. Komposice mešní nebudtež veřejně ohlašovány na způsob pozvání, tím méně jména zpěváků.< V z o r reformy pak vzat z Ceciliánské jednoty v Německu r. 1870. Jednota ta založena byla Dr. Fr. X. Wittem, knězem diecése Rezenské, a doporučena papežem Piem IX. brevem apošt. Multum ad commovendos animos ze dne 16. prosince 1870. Urgentním stalo se zakládání farních jednot pro církevní zpěv a hudbu, když vy. dány byly nové školní zákony r. 1868, 1869 a 1870, jimiž učitelé, kteří až posud pěstovali hudbu na kůrech chrámových, počali opouštěti kůry a hudební znalost učitelstva počala klesati. Počátky reformy byly těžké a předsudky proti ní veliké. Jako každá dobrá reforma staví pravidla příliš přímá, tak i reforma posvátné hudby nebyla prosta této chyby. Odsu- zovala a odstraňovala i skladby dobré, duchu církve a předpisům liturgickým neodpovídající, a zaváděla věci nové, ne vždy umělecky cenné. Ale vůle byla vždy dobrá a nadšení veliké. Vzpomínám na Mons. Lehnera. Jeho články, psané vybraným a krásným slohem, bvly piny nadšení pro dobrou věc, jeho řeči na schůzích Cecilianských a Cyrilských hýbaly mocně srdcem i duchem přítomných, jeho přednášky v arcib. semináři, bohužel často s malým porozuměním přijímané, byly piny ohně a lásky k církvi a jejímu umění, jeho hovory soukromé získávaly jednotlivce, kteří s otevřenou duší k němu přicházeli a na 2 | ||||
|