|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L P;-p-)
eho nadšení podíl brali tak, že s radostí hotovi byli přinášeti v obět posvátnému umění svoje talenty, svoji práci a svůj čas. Lehner jako učitel hudby a dirigent byl piný obětavosti. Konal se svým četným sborem zkoušky dvakrát 'týdně. Napřed se začátečníky, dětmi se obíral. Učil je znáti noty, zpívati intervaly atd. Pak -byla zkouška zpěváků pod jeho taktovkou. Byl piný ohně a uměl ovládati sbor tak, jako málo kdo. Zpíval se chorál a mnohé a mnohé krásné skladby a perly církevního umění hudebního. Časopisy Cecilie a Cyril jsou toho svědky. Byl jsem sám jako gymnasista svědkem celé té jeho činnosti. I lidový zpěv byI horlivě pěstován a po celý advent chodil Lehner a my chlapci na roráte na kůr; každý den hodinu jsme zpívali. Zkoušky konávaly se po léta v jeho kaplance. Ta kaplanka nezapomenutelná, celá v gotickém slohu zařízená, knihami vyložená a obrazy malovanými vyzdobená ! Když se přestěhoval, již nikdy věci ty nebyly tak složeny a nepůsobily tím kouzlem, jako v tom nevelkém pokoji kaplanském. Později cvičeno ve škole Karlínské. Za Lehnerem stála celá řada vynikajících hudebníků a skladatelů církevních a znalcťi církevní hudby, jichž jména a skladby jsou všem Cyrilistům známa : Dr. Ambros, Fdrster, Křížkovský, Skuherský, Dr. Procházka. Pivoda, Mfiš, Průcha, Dr. Hostinský, Mayer, Holain, P. Weisz, Dr. Pachta, Dr. Mrštík a j. Reformní hnutí mělo nadšené přátele a příznivce v kléru Pražském i venkovském. Uvádím jen dva vicerektora arcibisk. semináře Dr. Fr. hraběte Schónborna a rektora téhož Dr. Bauera, kteří horlivě pro reformu církevní hudby pracovali a později jako arcipasfýři hnutí reformní ve svých diecésích podporovali. Nescházelo ovšem i těch, kteří nemohli zapomenouti na staré figurálky a neměli porozumění ani pro chorál, ani pro krásu církevního zpěvu vážného. Slýchal jsem sám ještě poznámky: »Ono je to smutné, jako requiem.« »Je to, jako když se někdo topí, a nemůže se potopit.« »Dejte mi pokoj s Palestrinou, já to nemohu poslouchat« — a pod. Po venkově počaly se zakládati Cyrilské jednoty. Mezi kněžími v duchovní správě našla reforma nadšené ctitele. Počal se zpívati chorál a jiné doporučené skladby staré i nové. O poutích prohlíželi kněží s velikým zájmem chorální knihy a objednávali je pro své farní kůry, radili se jak s reformou začíti a jak pokračovati. Našli se nadšení přívrženci reformy mezi učitelstvem a řediteli kúru. Na to vše v tomto roce vděčně vzpomínáme, na to jaro reformy církevní hudby u nás. Oslavujíce SOleté jubileum, oslavujeme spolu všecky, kdo stáli t1 kolébky díla toho. Jim budiž chvála a čest na zemi a odměna věčná u Boha, k jehož cti a slávě pracovali ! Až na věky zůstává símě jejich, a sláva jejich nezanikne. Těla jejich v pokoji odpočívají, ale jméno jejich žije rod od rodu. Sirach 44, 13. 14. 'VF Ant. WGnsch. Dr. Romuald R. Perlík: I~ dějinám hudby a zpěvu na Strahově až do první pol. XVIII. století. I. rotože slavná psalmodie v kněžském choru byla od počátku jednou z prvních povinností řeholních kanovníků praemonstrátských, jest přirozeno, že od prvého počátku trvání kláštera strahovského') byl liturgický zpěv na Strahově pěl stován. • Vždyf již sama regule sv. Augustina, tíž řád praemonstrátský jest zavázán, mluví o zpěvu, poukazujíc na to, že jisté části v posvátném officiu -~-' jest zpívati, jiné pouze recitovati.`) Určitější ustanovení o provozování liturgického zpěvu pak přinášejí statuta řádová.') Není pochyby, že již v prvých dobách jako 1) Strahov založen 1140. (Dlabacz, Historische Darstellung des Ursprungs und der Schicksale des kóniglichen Stiftes Strahov, Praha 1805, str. 13.). ') F_t nolite cantare nisi quod legitis esse cantandum. Quod autem non ita scriptum est, non cantetur (Fťegula s. Augustini, cap. IV.) ') Raphael von Wefelghem, Les premiers statuts de 1'Ordre de Premontré (Analectes de 1'Ordre de Premontré, Tom. IX.) | ||||
|