|
| ||||
| ||||
|
Roč. L. " C Y R I L ~ Rok 1924
ve všech ostatních klášteřích řádu praemonstrátského i v klášteře strahovském liturgický zpěv se konal.`) Bližších zpráv pro dobu nejstarší nemám.,. Zvláště pro dobu od za-ložení Strahova (1140) až do jeho zničení Husity (1420) nelze takřka ničeho uvésti. Není zde zachovaných notovaných knih liturgických ani historických zápisů. Chová ovšem knihovna strahovská četné pergamenové fragmenty chorálních rukopisů ze století XlI až XV.'), leč těžko říci, jaké provenience jsou tyto památky. Liturgické knihy z doby starší předhusitské, dostaly se do sbírek strahovských až později, nejsou strahovské provenience a nemají proto s pěstováním zpěvu na Strahově nic společného. Pouze jména některých 1 li. Nedivme se, že z doby husitských bouří není zde památek. Vždyf tehdy sotva bylo možno pomýšleti na nějaký klidný život v klášteřích českých a na pěstování liturgického zpěvu v době, kdy kláštery ničeny a bratřj, pokud se zachránili, rozprášeni. Ale i z doby, 1{dy již v tomto ohledu uklidnění nastalo, z doby poděbradské a jagellonské, nenalézáme žádných stop, které by nám svědčily o čilejším životě hudebním. Příčina hlavní byla ta, že hmotné poměry strahovského kláštera byly ve velice ubohém stavu a proto i počet bratří by1 tak malý, že sotva stačil na vykonávání nejjednodušších funkcí kostelních. Na konání liturgického zpěvu v kůru nedá se při tak malém počtu členů kláštera ani mysliti. Uvádí sice Cernláke), že opat strahovský Jan IV. zvaný Haukap (1454 až 14701, (jenž se těšil zvláštní přízní krale Jiřího z Poděbrad 9), dal velkým nákladem psáti chorální knihy pro svůj kůr kněžský na Strahově, leč nedovedu pověděti, odkud Čermák tuto zprávu vzal. Annály praemonstrátské i annály strahovské ničeho o tom nepraví a jedině Dlabač ve svém spisku Historische Darstellung der Schicksale des kóniglichen Stiftes Strahov, zweyte Periode vom j 1200—1576 10) na str. 99. praví o Janu Haucapovi : a... Vir venerabilis et religiosus Pater XXIV., (XXXII.) Abbas, qui pro maiori parte reformavit hospitalitatem, 1 i b r o s, ornamenta et alia multa ...« ") Možno ovšem slovem ulibrostt míniti knihy bohoslužebné a tedy také knihy chorální. Až koncem století XVI stojíme konečně na půdě pevnější. V této době vystupuje strahovský opat a známý, potomní arcibiskup pražský Jan Lohelius. Z této doby máme již notované liturgické knihy i historické zápisy• tedy vše, čeho hudební historik k své práci potřebuje. Jan Lohel stav se roku 1586 opatem strahovským, nalezl klášter ve smutných poměrech. Především hleděl tedy upraviti hmotné poměry kláštera, aby umožněno mu bylo přijímati nové bratry a tak piniti uprostřed většího počtu bratří přední úkol řádový totiž -laus Dei in choroR. Dík jeho energii také toho dosáhl a v krátké době získal několik nových členů. Učiteli jejich byli řeholníci kláštera steinfeldského (v Porýní) — počtem 5 (3 knéží a 2 pod-jáhni) — které opat steinfeldský Panhauser Lohelovi na Strahov poslal. 12) ( Pokračování ) 4) Příklad horlivého pěstování liturgického zpěvu v jiném klášteřa téhož řádu u nás v echách máme z té doby v klášteře milevském, kde opat Gotšalk horlivě účastní se zpěvu kůrního se svými řeholními bratry ve dne i v noci. (Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu, str. 16. a násl ) 5) Fragmenty ty pocházejí většinou ze sňatých vazeb, pro něž jich bylo užito. °) Kantor jest v řádě praemonstrátském řeholník, jemuž náleží péče o zpěv v kněžském choru. Pomocníkem jeho jest succentor. ') Dlabacž, Chronologicum necrologium abbatum et canonicorum Praemonstratensium Sioneorum. str. 161. —Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě, 41. — Nejedlý, Děi. předh. zpěvu 40. — Balbín, Erec4. X. 195. s) Premonstráti v Čechách a na Moravě, str. 48 ') Dlabač ve svém Chronologicum necrologium abbatum et canonicorum Praemonstratensium Sioneorum praví o něm na str. 21.: Regi Bohemiae Georgio in amoribus'. '°) Praha, u Schěnfelda, 1806 11) Zprávu tu cituji z dodatku připojeného k známému strahovskému urbáři Petra z Čachrova z r. 1410. Srv. Emler, Decem registra censuum bohemica, v Praze 1881. — V této edici v"ak zmíněný dodatek otištěn není; vydal jej teprve Zahradník, Pam. archaeol. M. ") le Paige, Bibliotheca Praem. ordin;s 616. 4 | ||||
|