|
| ||||
| ||||
|
Roč. L. " C Y R I L" Rok 1924 Vác. Miiller:
Societa p011řohlca Romana. říjnu měla Praha svoji sensaci. Bylo to vystoupení sboru pro polyfonní zpěv ŠR~ z Říma, který v novinách byl uváděn pod Jménem Sixtinské kapely, slavného druhdy sboru papežského, pro nějž byla psána většina významných skladeb polyfonické škol XVI. století a tež ve svém středu měla v tomto století <.! většinu vynikajících skladatelů. Ovšem nyní již Sixtinský sbor neexistuje a jest tedy velikým omylem nazývati nynější Společnost pro zpěv polyfonický kapelou Sixtinskou. Za zesnulého papeže Benedikta XV. zavřela se kniha dějin jmenovaného sboru, který rozpuštěn, staří členové dáni do výslužby a při velikých slavnostech papežských nastoupila na jeho místo nynější Societa polifonica. Jak povstala ? Vzpomeňme na papeže Pia X., svaté paměti, papeže hudebníka, tvůrce zákoníku církevní hudby slavným svým Motu propriem z 22. listopadu 1933. Dobře věděl, že ie třeba učeliště, na němž by se vzdělávali hudebníci podle zásad těch. Proto vším úsilím staral se o založení papežské školy hudební. Slo to ztěžka. Mnoho bylo překážek a teprv 5. ledna 1911 mohla ve dvou malých místnostech kollegia Synů Neposkvrněné Panny Marie v ulici del Mascherone býti zahájena její činnost. Přízní papežů vzrostla tato hudební škola na vynikající ústav zvaný: »Pontificia scuola superiore di musica sacra in Romaa, při níž zřídil prof. Raf. Casimiri sbor nejlepších pěvců římských, jehož úkolem bylo prováděti polyfonické skladby duchovní, především staré školy římské. Zpráva o desíti-leté činnosti této papežské vysoké školy hudební o tom píše : Metoda provádění skladeb palestrinských a vůbec klassické polyfonie, již jsme hájili od let my i naši přátelé, dosáhla ve vyučování na škole papežské takové dokonalosti, že právem vzbudila často údiv umělců, přes to, že sbor nebyl sestaven ze zpěváků z povolání, z hlasů zcela vyspělých, nýbrž z mladých žáků, však piných dobré vůle, vždy tím bedlivější vyučování nejpřesnějšího, kterého se jim dostává. O to má největší zásluhu vynikající schopnost profesora a ředitele sboru, mons. Raffaela Casimiriho, který se oddal specialnímu studiu staré polyfonie celou svou duší vzdělaného historika a vynikajícího hudebníka.« V poznámce pak se dodává: »Touto metodou vycvičil msgre. Casimiri ve dvou měsících v aule vysoké školy hudební podivuhodný ten sbor vybraných římských zpěváků, který se pod jménem DSocietá polifonica romanag, odebral minulého podzimu do Spojených států amerických, kde v předních městech dával nesčetné koncerty pouze ze skladeb klasické polyfonie a vzbudil všude nepopsatelný entusiasmus, že by ani člověk neuvěřil, že by to za našich dob bylo při tomtb druhu hudby možno. Avšak polyfonická tvorba starých, takto podaná, vyvstává tu V celé jasnosti a mohutnosti a zjevuje i nezasvěcencům skryté krásy tak bohaté melodické síly, tak cele naší, cele italské a římské, že ještě dnes, po tolika stoletích je svěží a živá a podmaňuje si duše posluchačů.« To se skutečně stalo i u nás, jsme právě v našich dobách všeho kultu staré polyfonie tak vzdáleni. Přinášíme proto obraz celého vynikajícího sboru, jenž si vzal za úkol bffi průkopníkem starého umění církevního, jež vyvrcholilo v polyfonii Palestrinské a na které často se dívali hudebníci jako na zajímavé, ale života neschopné památky dávných dob, a podáváme v krátkosti dojem výkonú sboru, jak se nám jeví nejen z poslechu samého a spolu po mnohých zajímavých poznámkách a vysvětlivkách vynikajícího vůdce sboru msgra Casimiriho, o němž se ještě zmíníme jindy zvláště. ]iž vystoupení pěvců římských poutá pozornost, když vážně ubírá se sbor v obřadném rouchu tak, jak zpívá při liturgických úkonech v Římě na koncertní podium a zahajuje svoji produkci pozdravy , Pio, summo Pontifici vita! Populo pragensi vita!« v latinském jazyku po způsobu starořímském. Sbor zpívá jen skladby liturgické a to starých polyfonických škol XVI. století. V prvé řadě tu ovšem jest Palestrina a s ním ostatní representanti škol flámské, španělské, atd. Jen tu a tam vyskytne se jméno některého z předchůdců f Josquin de Prěs) nebo epigonů. Na programecli jsou skladby vesměs na texty liturgické. Jsou to moteta, offertoria, antifony, responsoria z liturgie mešní nebo z hodinek církevních, jen tu a tam zavzní některý rytmus, t. j lyrická báseň duchovní, z nichž teprve později některé přijaty do liturgie. | ||||
|