|
| ||||
| ||||
|
Roč. L. " C Y R I L A Rok 1924
a ve svém provedení ztělesniti. Vše ostatní polyfonie, vedení hlasů, dynamika, tempo i finessy zpěvní jsou vlastně jen prostředkem dosažení účelu. Odtud si vysvětlíme onu překvapující životnost provedení skladeb na př. Palestrinových, jejich živé tempo, které naprosto je v odporu s pojetím dirigentů německých a částečně i našich, tím nám teprv jasně z nálady skladby vyzní zajímavá tónomalba, která celé podání činí nám přístupnějším a pochopitelnějším. V souborném tomto posudku není možno pouštěti se do jednotlivých skladeb, ale aspoň něco připomenouti si. Vzpomeňme na provedení motetta 5hlasého Paucitas dierum s te,nnou náladou otevřeného hrobu, naznačenou hlubokými polohami všech hlasů, do něhož vrhá ruka Hospodinova (praecipitas me) a na pochodový rytmus homofonního zakončení. jako bychom před sebou viděli vážný průvod pohřební. Zastavme se u Palaestrinova motetta •Tota pulchra<, v němž v hlasech slyšíme bizarní skoky lvů a leopardů, o nichž se text zmiňuje, nebo velkolepé Exultate Deo, v němž při slovech Dpsalterium jucundum cum cithara« jako by se ozývaly strunové tyto nástroje v jásotu hlasů ostatních. Nebo připomeňme ještě učitele Palestrinova Firmina le Bela, jehož šestihlasý motett a Puer natus est« našel a vydal sám msgre Casimiri (Ed. Psalterium v Římě). Vánoční jasná nálada, jak tu vystižena. I ty veselé zpěvy pifferarů s vánočními jejich melodiemi z nich zaznívají. Téchto několik ukázek stačí. Ale ještě něco překvapí při zpěvu římského Sboru. A to je rytmika jeho. Casimiri dává se každému hlasu v polyfonii vyvinouti samostatně. )emu platí v prvé řadě rytmus slovný a pak rytmus hudební, jímž hlas je veden. Tím ztrácí polyfonie své obvyklé těžko pádnosti a rytmické ztrnulosti, jež je přivoděna taktovými čarami. Casimiri vycházeje z pů - vodu polyfonie, jíž třeba přece jen hledati v chorálu, nezapomíná, že teprv volný rytmus chorální dodává hlasům pravého života a významu v celku. Odtud jeho dirigování. Klidné bez velikého pathosu. Ani v jeho gestech nepostřehneme úzkostlivého taktování, podepírání synkop atd., jak na to při provádění staré polyfonie býváme zvyklí. Ruka mgre. Casimiriho udává rytmické akcenty hlasů a řídí dynamiku celku. Teprv tímto odpoutáním hlasů od taktových čar stává se polvfonické vedení hlasů tím, čím vlastně býti má, prostředkem hudebního výrazu a spolu také i prostředkem k vyvrcholení jednotlivých skladeb. FEU ILcIsETO Moje vzpomínky. Josef Vomočil, děkan v Jičíně. Přejete si, pane kanovníku, abych Vám napsal článek do jubilejního čísla »Cyrila«, poněvadž jste mezi jeho přispívateli nalezl také moje jméno. Mnoho let uplynulo již od té doby, kdy jsem do Cyrila« psával a nejsa hlubokým odborníkem, nemohu se odvážiti, napsati článek odborný. Dovolte tedy, abych Vám sdělil aspoň něco ze svých životních vzpomínek, zvláště pokud se týkají mých osobních styků se zasloužilými vynikajícími p. acovníky v oboru zpěvu chrámového. Již od svého dětství cítil jsem v sobě značné hudební nadání. V semináři Králohradeckém jsem rád pěstoval hudební theorii a často jsem měl patálie s p. Dr. Krvštůfkem, když jsem při jeho přednáškách z fundamentálky se obíral Blažkovou »Harmonií.« Ve 4. ročníku jako prefekt »cantus et organi« jsem se pokusil o svoji první skladbu: mužský sbor ku jmenirám pana rektora Frodla, jehož přednes ho tak hluboce dojal, že vyslovil přání, abych zůstal v Hradci jakodocent církevního zpěvu v tamním semináři. Tato jeho idea byla opětována, když nad hrobem pana Dra. Pohla, profesora theologie. byl zapěn můj smuteční sbor: »již nad rovem Tvým, který později byl zpíván i na hrobě Palackého. Já však necítil jsem se dosti silným, k tomuto důležitému oboru činnosti a také mne vábila více duchovní správa, zvláště když nabídnuto mi bylo místo v krajském městě Českého ráje, které je dosud mým působištěm. 1. Prostřednictvím jičínského ředitele kůru, pana Fr. Jiráska, horlivého Cyrilisty, seznámil jsem se s redaktorem Cyrila, Mons. F e r d. L e h n e r e m. Počal jsem psáti do Cyrila svoje vzpomínky z pouti do Říma r. 1900, svoji kutnohorskou přednášku o lidovém zpěvu chrámovém atd. Schoval jsem si jeho dopisy. Mám dosud před sebou jeho list, kde mne úpěnlivě prosí o nějaký článek. Trpěl patrně nedostatkem dopisovatelů, nebof praví s bolestí: >Kdyby nebylo Vás a řed. | ||||
|