|
| ||||
| ||||
|
Roč. L. "CYRIL Rok 1924 Amadée Gastoué (Paříž):
T4ález notované hymny z dob przto ki-estanskyeh. ž do nedávna hudební skladby, jež nám byly známy ze starověku, byly jen G} odkazy hudby pohanské, bud že byly přepisovány století za stoletím a zůstaly zaznamenány některou kopií pozdější, jako na př. začátek proslulé hymny pindarské, nebo že se dochovaly se všemi známkami věrohodnosti na některé desce mramorové, jako hymny delfcká nebo kantiléna tralleská, ač tato se týká i našeho zpěvu křesfanského, poněvadž nám ukazuje první stav melodie, kterou západní Církev dosud zpívá na Květnou neděli a která byla přine- sena z Východu. Kromě těchto památek bylo nám bráti za vděk texty, o nichž víme, že jsou z prvních křestanských století; tak třeba yGloria in excelsis«, velká doxologie, která však pro svůj prostý recitativ (jejž nalézáme i v tradičních zpěvech Synagogy) bez velikých nesnází mohla se uchovati ústním podáním. Jiné texty, jako na př. =In paradisum«. jsou citovány jménem nebo rovnocenným názvem v authentických skutcích prvních mučedníků : a opravdu lze zjistiti, že jejich mody, jejich melodický styl, jejich rythmy jsou úpině souhlasny s tím, co máme ze starověké hudby, jak se pěstovala v prvních stoletích naši éry. Co do papyrusů gnostických nebo magických, ty jeví pozoruhodné stopy příbuznosti i s Církví i se Synagogou.') Dosud však nebylo nám dopřáno dostati do rukou authentickou melodii křesfanskou z prvních století, a to právě se podařilo anglickému profesoru Bernardu Grenfellovi, který koupil loňského roku částečku z egyptských papyrusů, nalezených při oxyrhynqueských 1) Obšírněii dočteš se o tom v mých Počátcích zpěvu římského,- v =Umění gregoriánském^ a v knize o Graduálu a Antifonáři. a když jsme se k tomuto koncertu v několika kočárech vypravili, poznali jsme, že je to vlastně v Miláné, kde je náhodou též mS: Maria delta Pace« a via dogana.« A v Neapoli se býv. služka inž. Lessepsa vydávala za jeho chof a vzbudila v nás ta-kovou soustrast, že jsme na popud p. Dra. Mrštíka na ni sehnali 100 lir a vyžádali si její laskavé podpisy na pohledové lístky. Velikou vděčností jsem mu zavázán, že na jeho přímluvu mi bylo svěřeno řízení českého zpěvu v basilice sv. Petra ve Vatikáně, u přítomnosti jeho Svatosti papeže Lva XIII. Byla to jedna z nejkrásnějších chvil mého života, a moje radost vyvrcholena byla posudkem v římském časopise »La Voce delta Veritá >Durante le parziali udienze i pellegrini boémi cantarono alcuni inni sacri alla Vergine, a s. Venceslao, ed infine un inno al Santo Padre, che Sua Santitá degnavasi di infinitamente aggradire.« (=Mezi jednotlivými audiencemi poutníci čeští zapěli ně-které posv. zpěvy k Panně Marii, sv. Václavu a hymnu papežskou, kterými Jeho Svatost nevýslovně byla dojata.«) Zpívali jsme totiž tři písně : Mariánskou (Tisíckrát pozdravujeme Tebe), vlasteneckou (sv. Václave) a hymnu papežskou. Pan Dr. Mrštík byl pak jmenován arci-děkanem chrudimským, a konečně proboštem' poděbradským. Když jsem ho před jeho odjezdem do Poděbrad v Chrudimi navštívil, tázal jsem se ho: »Prosím Vás, proč opouštíte Chrudim, vychodočeské Athény, »Bry nychovo Kafarnaum ?« — Lid hodný, krásná budova — Odpověděl mi: - Kamaráde uvažte Méně práce, více příjmů — a infule!« Ze srdce jsem mu přál tuto radost a toto vy-znamenání, nebol si ho pinou měrou za-sloužil pro svoji činnost a — pro zlaté srdce svoje! 3. Mnoho jsem se stýkal s čilým pracovníkem a upřímným cyrilistou, řed. Frant J i r á s k e m, nebol to byl náš ředitel kůru. Byl to muž skromný, ale neúnavný, a velice intelligentní pracovník. V =Cyrilu« měl téměř v každém čísle nějaký článek. Varhaník i sbormistr znamenitý. U výběru skladeb byl velice přísný. Sotva nastoupil. musely se všecky hudební nástroje ze zdejšího děkanského kůru odebrat na zasloužený odpoči- nek«, jak říkával. Hlasy lidské považoval za nejpřiměřenější k důstojné oslavě služeb Božích. Na jeho kůru ozývaly se pouze skladby rázu přísně církevního' Melodie světácké podléhaly jeho bezohlednému sar- 9 | ||||
|