|
| ||||
| ||||
|
Roč. L. " C Y R I L Rok 1924
vykopávkách, a útržek ten obsahuje křesfanskou hymnu i s její melodií. Dokument uveřejnil jeho spolupracovník Arthur Hunt, profesor na oxfordské universitě, v XV. svazku díla věnovaného prozkoumání oněch slavných papyrusů. Takto po vzácných liturgických památkách křesfanských jako rozličná »ostraka=, anafora fragmentů Crumových, troparium papyrusů Reinerových (na nichž jsou znaménka berou,,í původ od provozování hudebního), Egypt dodává pravý objev o zpěvu z prvních křesfanských dob. A jak ukazuje výborný a nestranný soudce Theodor Reinach nemožno míti žádné pochybnosti o věrohodnosti ani o místě vzniku ani o přibližném datu dokumentu (konec III. stol), Tato skladba jest patrně z oněch p s a i m o i i d i o t i k o i neboli zpěvů zvláštních=, jichž užívání se zapovídá koncilem laodicejským (kanon 59). Nezůstavila-li žádné známé stopy v přijatých liturgiích, jest jim příbuzná mnoha rysy; ještě více jest příbuzná duchem i slovy oněm písním napodobujícím Písmo svaté nebo oněm primitivním >agraphai• ne-známého původu, jež se dochovaly v tak malém počtu. Ale literární formou i hudebním stylem křestanský papyrus oxyrhynqueský uvádí nás do doby, kdy kvetla klasická vzdělanost řecká. Podejme transkripci papyrusu i s mezerami tam, kde fragment jest potrhán nebo propíchán. N. B. Tak jako učenci, kteří jej uveřejnili, přepisuji tento zpěv podle noty určené starověkou kopií, bez transposice (čta jej v tenorovém klíči). Ale označuji tečkovanými kolmicemi — nikoliv tedy pevnými čarami taktovými —jak asi třeba skandovati. Tečky nad notami jsou v originálu a značí these stop. Osamělá písmena s tečkami jsou pochybného čtení; noty pro začátek chybějí, poněvadž papyrus jest utržen a několik not jest skorem nečitelno; přece však lze vyčísti jejich délku a výšku. Z básnické i hudební souvislosti lze si bez nesnází dopiniti, co chybí; můj překlad snadno napovídá, co asi bylo v mezerách. Připojil jsem tonické přízvuky. i (polovice věty chyb:) 011!01 /I_IC_II T E HE0)' ilOPIJIOI _/ dl' Ol'- a v š i c h ii i B o ž í podivuhodní [tvorové a[ nezmlknou ani večer) ani kasmu. Také jeho hra na varhany nepři- tisíce a tisíce návštěvníků. U varhan stál pouštěla žádných extravagancí Nemohu jeden pražský ředitel kůru, Jiráskův známý, snést, když varhaník spatřuje v běhání po jaksi na stráži. Svěřil jsem se se svojí touhou varhanách a v nekonečných zmenšených řed. Jiráskovi, který ji hned tlumočil praž-septimách vrchol svého umění. Tím se do- skému strážci tohoto nástroje, a když na ciluje pouze zevnějšího effektu bez vnitřní jeho dotaz řed. Jirásek odpověděl kladně, ceny. Všecko má své místo : v divadlech af zasedl jsem k varhanám a hrál volnou fanse zpívá a hraje po světsku a vesele, v ko- tasii na píseň Svatý Václave«, při čemž mi stele však vše podobné musí být vyloučeno. řed Jirásek dle mého přání dirigoval rej-i na divadle, když se předvádí scéna ko. stříky. Hrál jsem asi čtvrt hodiny, a když stelní, ozývá se tam vážný chorál na rozdíl jsem skončil oba ředitelové mi gratulovali od ostatních výstupů a a tisícihlavý zástup dole mi nadšeně tleskal. Bezpochyby si mysleli, že za těmi varha Jeho zásluhou pořízeny v Jičíně krásné B nami sedí Bůh ví taký umělec. Byl to také varhany (firma Petr v Žižkově), na nichž jeden z nejkrásnějších okamžiků mého ži- i sám pražský mistr Wiedrmann si tu a tam rád zahraje. vota, a ten mi připravil můj oddaný přítel r Frant. Jirásek. Jeho památka nevym,zí ze V přítomnosti Jiráskově jsem zažil o jubi- srdce mého a jeho zásluhy o zpěv církevní lejní výstavě v Praze episodu, která mi ne- zůstanou nesmrtelnými. vymizí z paměti. Přišli jsme spolu do průmyslového paláce a toužil jsem spatřiti tamní nádherné varhany, dílo firmy Petrovy, na něhožlJirásek nedal nikdy dopustit. Když jsme se přiblížili k tomuto v pravdě královskému nástroji, pojal jsem úžasně smělou touhu, zahrát si na tyto varhany, ač dole proudily 1w "v 1w Chtěl jsem psát ještě o svých stycích s ně-kterými vynikajícími muži žijicími, avšak k tomu již nezbývá místa v tomto čísle jubilejním a proto končím přáním, aby duchovní píseň kvetla v Cechách jako růže stolistá, a také náš milý Cyril Yvivat, floreat, crescat!« 10 | ||||
|