|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y F, I L Rok 1924
R. 1876, jako by tušil blízký konec, napsal svou závět, svůj život v tónech, kvarteto »Z mého života. Potom ještě složil roztomilou operu »Hubičku«, hudebně nejvyspělejší operu »Tajemství a konečně roku 1882 dokončil »Čertovu s t ě nu«. Poslední opera »Viola« zůstala nedokončena. Smrt blížila se kvapnými kroky a se vší hrůzou. Chorobě podlehl v ústavu pro choromyslné v Praze dne 12. května 1884. Pohřben byl na Vyšehradě. Hudbě církevní se Smetana zvlášf nevěnoval. Pochopíme, že veliké plány jeho o základech a vybudování české hudby symfonické a operní zaujaly ho cele a nedávaly mu času zabývati se hudbou církevní. Zvláště také proto, že tehdejší směr hudby církevní u nás ne-poskytoval mu zvláštních podnětů k pozornosti a reformátorské činnosti na tomto poli hudby. Když pak reforma církevní hudby přišla, byl už Smetana hluchý. Bylo by tedy nesprávno toto stanovisko Smetanovo k církevní hudbě vykládati nějakou antipatií jeho vůči náboženství a víře. Smetana jest prohlašován pokrokovým člověkem. Byl jím, ale nikoliv v běžném smyslu doby moderní. Při vší své erotické povaze, která snad v něm dusila silnější cit náboženský, choval v sobě tento cit a k náboženským hodnotám měl úctu. Vždyf není ani možno, aby člověk, který tak nadlidsky snášel všechna utrpení tohoto života a jeho zápasů, který ač srdce mu krvácelo, zpíval lidstvu jen o samé radosti a jasu, neměl kus víry a naděje. Celé mládí jeho pohybuje se v náruči víry. Stačí jen připomenouti jeho radostné chvíle, ztrávené na kůru jindřichohradeckém u zbožného kantora Ikavice, blahodárné vedení bratrance kněze premonstráta a návštěvy u nadšeného vlastence, rokycanského děkana Suchého, a připustíme, že v srdce jeho bylo cosi vloženo, co později, i když nevyznělo hlasitě, přece žilo se všemi bolestmi jako krásná památka na bezstarostné, zlaté mládí. Smetana při vší své pokrokovosti byl poutníkem Absolutna. Uznával Boha, Jeho milosti přičítal dar svého umění a k Bohu se často svým způsobem i pomodlil, af už máme na mysli obě modlitby z »Braniborůa, z nichž zvláště druhá s barytonovým solem a opakováním úryvků s -car.tem firmemg v mužských hlasech ukazuje přímo na styl hudby církevní, af už vzpomínáme poutní písně -Matičko b o ž í« z opery Tajemství, která je typickým vzorem lidové písně kostelní a dnes takořka znárodněla, af už nasloucháme vznešené modlitbě pro mužský sbor »V e l ký B o ž eK, anebo velebné harmonii první sloky »Č e s k é pí s n ě<. Smetana má jen několik a to ještě příležitostných církevních skladeb. Nejsou to ovšem díla, která by se mohla řadit k jeho dílům světským, ale jsou přece zajímavá. Je to především š e s t p r e 1 u d i í n a v a r h a n V. Smetana je napsal mezi r. 1846-48, tedy v době svého pobytu u hr. Thuna, a také je jednomu členu jeho rodiny věnoval. Nejzajímavější z nich je čtvrté preludium. Dosud nevyšly tiskem. Potom jsou to dvě ofertoria »S c a p u l i s s u i s- a »D i€f-u s a e s tg. Nalezena byla už v opisu v pozůstalosti prof. Horníka, který je obdržel od býv. ředitele křižovnického kůru Sekvence. Na kůru tom dosud jest i doprovod smyčců a rohů. O těchto ofertoriích zmiňuje se ve svých »V z p o m í n k á c ha prof. Lad. Dolanský, který je našel v pozůstalosti Smetanově. Universitní profesor Dr Nejedlý ovšem tvrdí, že tato ofertoria nenapsal Smetana, nýbrž jeho příbuzný Smetana ze 17. století. Nesouhlasím s ním. Už ta okolnost. že se ofertoria všeobecně připisují Smetanovi, tomu odporuje, ofertorium »Scapulise pak svými melodickými názvuky a rytmem přímo připomínají Smetanu. Tak přece nikdo v 17. století nepsal. Ostatně snad nejbližší doba nám rozluští tuto otázku. N o n o m n i s m o r i a r, nezemru zcela. Toto slovo Horaciovo pině platí o geniovi, jakým byl Smetana. Život svůj dokonal, ale žije dál ve svém díle. Jeho díla zněla zprvu prorocky, proto také nebyla chápána, hlas prorocký je vždy tajemný, později však stala se zdrojem nadšení a síly našemu národu ve chvílích bojů a útrap, a konečně dnes jsou nám a kéž zůstanou na věky pramenem štěstí a radosti, písní svobody. Smetana je tvůrcem české hudby. Jest jedním z největších synů národa. Svými skladbami neobyčejné hudební krásy a virtuosity, svérázu a čisté radosti, roznesl slávu naši po celém vzdělaném světě a tak zapsal se v srdce národa nesmazatelným písmem. Nechybíme, když Smetanu přidružíme k našim velikánům: O t c i v I a s t i Karlu IV. a otci českého dějepisu Palackému a nazveme Smetanu otcem české hudby. 19 | ||||
|