Nález notované hymny z dob prvokřesťanských
Ročník: 1924; strana: 25,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
Roč. L. C Y R I L Rok 1924

esspresivo C rit.

u I n I p IC n n





I Me - to - du, sla - va Či - ri - lu, Me - - to - du.

















Ped. Ped.

Amadée Gastoué (Paříž):

Nález notované hymny z dob prvo

křestanskýeh.

(Dokončení.)

Než přece má hymna oxyrhynqueská ten vztah s posledně jmenovanými skladbami, že není v próse jako prvotní zvolání žalmové formy, ani v přízvučných verších jako hymny pozdější. nýbrž jest psána klasickým metrem jako hymna na papyrusech berlínských, nalezená v témž kraji, ale bez notace.

Anapest převládá co do textu, ale nezdá se, že by byl měl rozhodný vliv na rythmy melodie Ona též jest metrická, metra jsou obyčejně dvoustopá, pravidelná 1) a jsou opatřena tečkami znamenajícími these stop.

Klasická řecká notace tohoto zpěvu jest velmi úpiná a velmi přesná, ano bohatší podrobnostmi než všecky známé fragmenty starověké, vyjma jednu věc, ve které právě bychom si přáli více světla. B r e v i s jest tam znamenána notou osminovou a 1 o n g a notou čtvrfovou, skupiny pak not krátkých, af už jsou dvě, třj nebo čtyři, jsou tam vesměs spojovány čárkou noty dlouhé (jako naše svorky ve skupinách osminových) aniž by tato m a k r a svědčila o mezeře v originálu nebo o odření papyrusu, mínil-li autor nebo opisovač napsati dlouhé doby o 2, 3, 4 základních časových jednotkách. To však odpovídá naprosto starověkému myšlení, a proto také jsem přepsal ty skupiny dvěma, třemi neb čtyřmi vázanými osminami.

jiní znalcové soudili jinak, asi vedeni pravidelností našeho taktování, nebol v tom viděli trioly nebo skupiny 4 šestnáctin: ale Th. Reinach nepřiklání se k tomuto mínění. Jsem s ním za jedno, poněvadž se mi to jeví zároveň souhlasnější se starověkým pojímáním časomíry a že už v nejstarších tradičních zpěvech shledáváme, jak m a k r a opravdu znamená skupinu trvající déle než dvě doby. Naprostá pravidelnost taktu nikterak se ne-shoduje s řeckou metrikou a není jí ani v liturgické praxi.

Můžeme tu přijmouti za své velmi správné úvahy Reinachovy : Taková nepravidelnost mne tolik neruší jako metrikové, kteří stále a stále se domnívají, že klid starověkých taktů (thesis) byl úpině téhož rázu, jako přízvučná doba mederních taktů. Pokud na mně

1) Jest možno, že předposlední metrum druhého oddílku bylo chybně opsáno, a zvolání Amen, okreslená takřka jedno na druhé, jako by činilo výjimku.

25
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ