|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
jest, nevěřím, že by u starých byl nějaký periodický důraz na slabikách (ictus) : sesílení počátečného zvuku při kladu vyplývalo jen z toho. že nota ona sbíhala se s podupem nohy.« Třeba z toho vyvozovati ještě něco jiného ? Řeknu to za chvíli. Melodický styl díla (kromě několika sextových skoků, jež jsou v tónu starověkém), lze ve všem srovnávati s liturgickými melodiěmi téhož modu »texardusR. A právě v obřadních zpěvech velmi starého původu, jako na př. ve versiklu graduale na neděli v oktávě svatých tří králů, možno nám zjistiti takové příbuznosti, zde v melodii vokalisované, tam rozložené na slabiky. Důležitější melodické úryvky utkvívají na těchže notách jako gregoriánské zpěvy VII. tonu, G, d (dominanta), e (kadence žalmové medianty); méně důležité na h c nebo f S touto hymnou bylo by též možno srovnávati již citované I n p a r a d i s u m, typ to sylabického zpěvu. Posléze neměl-li tonický přízvuk vlivu na metrum slov, působil jistě na hudbu, nebof při tonických slabikách vyskytují se delší notové skupiny nebo noty vyšší než při sousedních slabikách. A nyní lze vyvoditi nějaký všeobecný závěr z tohoto zpěvu vzhledem k liturgické rythmice ? Co nejprve bije v oči jest přítomnost skupin dvou, tří, čtyř not, tedy pravých neum, zjev neznámý klasickému starověku: tím hymna oxyrhynqueská vybavuje se už starověkému vlivu a jeví se předchůdkyní našich starobylých zpěvů. Druhý závěr jest tento Přezpívejte si hymnu bez zřetelu na metrické délky označené notami čtvrťovými; ničím nebude se lišiti od velikého počtu zpěvů gregoriánských Nuže, co se vytýká právem tomu, jak se obyčejně provozuje liturgický zpěv ? Jest to ona jakási měkkost, která vzniká přílišným nakupením stejných dob : ale právě naopak bude tomu u takových zpěvů, v nichž skupiny not střídají se více méně pravidelně s p u n c t u m na jedné slabice, dáme-li těmto, osamělým notám nikoliv hodnotu jedné doby podle naší mensurální notace, nýbrž hodnotu odpovídající jí slabiky. Tím velmi často dostaneme ekvivalent řecko-egyptské hymny, jež byla právě objevena, a tím se také prakticky vysvětlí jistá místa ve starých theoreticích, která by jinak zůstala temna. Zároveň vysvětlí se nám utvoření středověké hudby mensurální v jejím prvním stadiu, což jinak by nám uniklo. A dodám ještě : bude to vysvětlení obratnější, jasnější, uspokojivější, aniž bychom se proto nechávali svésti jakýmkoliv mensuralismem, připomínajíce si, že oxyrhynqueský zpěv jest hudba metrická, ne mensurální,. složená ve verše, a že naše antifony jsou metrickou hudbou na prósu, která přečasto bývá překladem cizojazyčných prototypů. Vůbec se nemusíme starati o to, by -počet« latinský na př. shodoval se s řeckým originálem : svatodušní introit jest toho neomylnou ukázkou. (Přeložil O t. Ti c h ý.; Iw Dr. Romuald R. Perlík: I~ dějinám hudby a zpěvu na Strahově až do první pol. XVIII. století. (Pokračování.) Čím více bratří přibývalo, tím větší jevil se nedostatek bohoslužebných knih. Lohel jsa hudebníkem 1S) sám opisoval potřebné knihy. Knihovna strahovská chová po něm více liturgických knih, z nichž antifonář z roku 1593 14) a gradual z r. 1594 15) jsou pro nás nejzajímavější. Oběma těmto rukopisům nebylo dosud věnováno žádné zvláštní pozornosti 16) Proto chci se poněkud u těchto kodexů zdržeti. Rukopis (sign. D H 1. 30) má vazbu z tuhé lepenky, potažené světlou kůží s tlačenými ozdobami Výška 33 cm., šířka 20 cm. Na přední desce nahoře jsou vtlačena v černé barvě písmena J L A S t. j. Joannes Lohelius Abbas Sioneus. 17) Dole — rovněž černě — vtlačen letopočet 1593 Již toto nám dostatečně naznačuje, že rukopiG psán v době opata Jana Lohela, a nebyl-li napsán jeho vlastní rukou, jistě byl jeho péčí pořízen. Na vnitřní straně desek, kromě starých signatur rukopisu (H IV. 4, A 0 0 25) 13) Lohel býval před svým vstoupením na Strahov organistou v klášteře tepelském. Dlabacž, Leben des frommen Prager Erzbischofs Johann Lohelius, Praha 1794, str. 9. 14) Rukopis strahovské knihovny signatura D. H. I. 30. 15) Rukopis strahovské knihovny signatura D. H. I. 29. 16) Cyril Ant. Straka v článku Rukopisná práce a život Jana Václ. Síchy (Památky archeol. XX[II 283.) činí jen stručnou o nich zmínku. 17) Možro čísti ovšem místo S;oneus také Strah~viensis. Strahovu přikládán totiž hned od doby založení biblický název Mons Sion tak jako Želiv nazýván Siloe, Litomyšl Mons Oliveti. 26 | ||||
|