|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
není ničeho psáno. Rukopis sám psán jest na pevném papíře a má celkem 143 listy. Titulní list schází, nebof na prvém listě již jest foliace označena arabskou číslicí 2. `b) Obsahem rukopisu jsou chorální melodie k officiu dle ritu řádu praemonstrátského. To ostatně hlásá nám i nadpis »Antiphonarium« — zřejmě pozdější rukou připsaný — na fol. 2. Shledáváme v kodexu dvě hlavní části: Proprium sanctorum (až do fol CXI.), a Commune (od folia C XI až do konce). Rukopis celý vypraven zcela jednoduše a psán velice zběžně. Viděti z toho, že byl napsán rychle, pro okamžitou potřebu. Písmo samo jest jednak humanistické písmo knihové, jednak (zvl. v poznámkách, přípiscích a p.) humanistické písmo kursivní. Pro nadpisy a začáteční písmena odstavců (jednotlivých antifon a responsorií) užita kapitály. Některé z těchto velkých písmen jsou červeně provedeny, ale prostě, bez ozdob, neuměle: Všimneme-li si blíže celého rukopisu, vidíme, že jej psala ruka dvojí: jedna od počátku až po fol. C XI a — patrně Lohelova — druhá, odtud až do konce, asi Questenberkova.19) Notace na 4 liniích jest obyčejná nota chorální čtvercová a kosočtvercová Část psána i písmem hřebíčkovým. Druhý kodex (sign. D H 29) je ve vazbě prkénkové, s potaženou tmavohnědou koží s tlačenými ozdobami. Zlacení notně otřelé, z mosazných spon jedna schází. Výše 32 cm, šíře ] 9 cm. Rukopis opět na papíře a obsahuje celkem 112 listů. Prvé dva listy tvoří rejstřík Rejstřík ten je patrně později připojen neb až za ním začíná původní foliace označená. římskou I. Na tomto listu dole poznámka Liber ecclesiae B. Mariae montis Syon, alias Strahov 1594. Obsahem tohoto kodexu jsou jednak chorální melodie, vztahující se k mešním — a to proměnlivým —částkám, jednak (od fol. 75) texty — bez melodií i s melodiemi — vztahující se k officiu dle praemonstrátského ritu. 0 písmu platí totéž, co bylo řečeno o rukopisu D H I 30 Notace je zde většinou kosočtvercová nota chorální na systému pětilinkovém. Odkud melodie obsažené v těchto právě popsaných kodexech jsou převzaty, nepodařilo se mně zjistiti. Nebude však příliš vzdálenou domněnka, že přepisy ty pořízeny byly z liturgických knih steinfeldských, které sobě Lohel ve Steinfeldu opatřjl, nebo které kněží steinfeldští sebou na Strahov přjnesli. Snad staly se přepisy ty z tištěných chorálních knih, které tou dobou ve Francii — kolébce to řádu praemonstrátského —již nepochybně byly vydány, ale kterých Lohel při nuzných tehdejších poměrech strahovských nemohl pro svůj klášter zaopatřiti. Bohužel nemohu ani z oněch steinfeldských ani z těchto ve Francii vy daných liturgických knih doložiti žádné příklady, z nichž by bylo zřejmo, sloužily li Lohelovi za předlohu čili nic. Jisto však jest, že chorální melodie, s nimiž se v obou popsaných rukopisech shledáváme, náleží mezi původní, tradicionelní chorální nápěvy, jak se specielně v řádu praemonstrátském vyvinuly a udržovaly. Cituji zde jako příklad především antifonu k prvním nešporám (resp. laudám) ze svátku Nejsv. Trojice, »Gloria Tibi Domine« (antifonář D H I. 30, fol. 2) i se závěrečným » E u o u a e« (seculorum amen) "), jímž udán jest ton, v tomto případě ton I. (dorický). Chorální melodie z p o z d ě j š í c h vydání liturgických knih — a to praemonstrátskéch i římských — poskytují nám srovnávací material, dle něhož můžeme změnu jedné a téže chorální melodie dobře stopovati. "). Podobně uvádím jako příklad =Alleluja« a veršík »Inter natos mulierum .. « ze svátku Narození sv. lana Křtitele (»gradual« D H I. 29, fol. XXIX b — XXX a). I zde by bylo zajímavo vyhledati příslušné melodie chorální z vydání p o z d ě j š í c h za účelem srovnávacím. Povšimnutí hodna jest bohatá koloratura chorálních melodií v uvedeném veršíku. Tento neumatický ráz chorálních melodií v liturgických knihách opata Lohela ukazuje na jejich starý původ. jsem jist. že tu máme co činiti s tradicionelním chorálem praemonstrátským z doby jeho rozkvětu (století XII. a XIII.). Tento bohatý jubilující zpěv pohřešujeme v pozdějších vydáních liturgických knih, shledávajíce se s ním až v edicích nejnovějších na původním tradicionelním chorálu stol. XII. a XIII. založených. ie) Toto číslování arabskými ciframi je zde dvojí: nahoře uprostřed (zřejmě původní foliace) a v horním pravém rohu (pozdější). Od folia jedenáctého označují se listy číslicemi římskými a to až po fol C XI a. Pol. C X1. b je nepopsáno, další listy až do konce nejsou vůbec označeny. ia) Kašpar z Questenberku stal se r. 1612 nástupcem Lohelovým na stolci opatském, když tento povýšen byl na pražského arcibiskupa. 2p) v našem rukopise jsou pro toto pouhé noty. Podložených písmen, He u o u a e« není. Patrně pro chvat, s jakým knihy pořizovány, bylo to, jakožto samozřejmé, vynecháno. si) Není bohužel pro t e ch n i c k é obtíže možno uvésti hned všude příklady způsobem grafickým. Některé notované příklady bude možno snad připojiti až na konec celé této studie jako přílohy. ' Iw Ivr 27 | ||||
|