|
| ||||
| ||||
|
- 76 -
vlastní prednášku. Primęrená barva prednesem rűzného lesku a rozmanité velikosti. V té se vyjadruje. oratorické prűzracnosti vidí se jasná duše. Povšechnę lze následovné pravidlo Monotonií uspává se obecenstvo, vzletem rec- stanoviti o prednášeni vęt dle smyslu slov. nickým i ospalcovo oko zárivá jiskrou zivota. 'K yr i e eleison" pocínává se váznę a Jako zpívající, musí i poslouchající urcitę ro- klidnę; „Christe eleison” mozno zpívati so- zeznávati slova i vęty. ToE nutným poza- lovým polosborem; opętné „Kriste eleison” davkem dobrého prednesu. Sbor pęvcű ko- urychlenę a silnę. V G l o r i a zpívá se oby- stelních musí býti recníkem, který zná kázati cejnę ,Adoramus te" volnę a slabę, „glori- dűraznę a nadšenę. li,ecníku mluvicímu z hlu - fieamus te” slavnę, „gratias agimus tibi,' dű- bokého presvędcen) dostaví se jiz v pravý vęrnę a srdecnę, „Qui tollis peccata munici” cas za slovem i pravý výraz jeho. Pravidla s velkou zbozností pp., „miserere nobis” stálého zde stanoviti nelze. Sbor dobre cvi- s prosebnou skroušeností, jakoby klecel clovęk cený nalezne jiz zpűsob, jakým vęty predná- pred trűnem Beránkovým; ,suscipe depreca- šeti se mají. Povaha skladby, ráz svátku, tionem nostram” s prítul rou oddaností. „Qui nálada rídícího urcuji zpűsob prednášky. sedes ad dexterarn Patris” radostnę a urych- Nękdy ta, jindy jiná vęta nad jiné dűraz- lenę, „miserere nobis” slabę a zboznę, „Tu ností vyniká. Jásá-li duše radosti, ty vęty solus sanctus, tu solus Dominus, tu solus Altis- jásavé vynikají; jímá-li duši zármutek, ty simus” s ustavicnou gradací a rostoucí silou, tklivé vęty na vrch se derou. která „v Jesu Christe” vrchole dochází, az za V tom právę zálezí ta nebeská vnada imposantnfm ,eum Sancto Spiritu, iu gloria slohu Palestriuova. V tom ta prednost jeho Dei Patris" slavnostním a vázným „Amen” musy. Ve skladbách jeho není znamének se zakoncuje. prednášku naznacujících, línému i nedovare- Hudebníku, v jehoz prsou vrelé srdce nému oznamujících zpűsob, jak vedle novo- bije, samo se objeví, jak dluzno prednášeti vęké hudby skladatel si predstavoval v duši tu neb onu skladbu Palestrinovu. Obycejnę svou skladbu. Nyní se dirigentűm skladby se stává, ze dva hudebnici jistou skladbu zcela upravené presentují na stríbrných mis- stejnou dobou se svými sbory studující bez kách, aby hudlar skladbu nekazil, inteligentní úmluvy vzájemné zcela stejnę ji prednášejí. pak hudebník aby premýšlenfm kolecka si Ukazuje se to samo. Arcrritektura sama si v mozku neporouchal. Nový vęk se svými urci barvu. Vypravovateli nejednou jiz priho- nálezy pęstuje pohodlí. Nyní se nám všecbno dilo se, ze nacvicil nęjakou skladbu Palestri- jiz hotové prináší. Treba jen. ústa otevríti novu se sborem svým cyrillo-methodęjským, a pojídati ty lahűdky. Tak za Palestriny ne- kterou pozdęji slyšel prednášeti od Pberstrova, bylo. Skladby jeho jsou bez všelikých zna- sboru sv. vojtęšského zcela stejnę. Pojmutí mének. Clovęk reprodukující jest nucen ku ulozeno jest jiz ve strukture skladby. Odtud vlastní cinnosti, k uamahavému premýšlen(. ta shoda. Príbuznost duši se ovšem predpo- Vysýlaje Palestrina skladbu svou do svęta, kládá. Jsou na svętę suchopární charakte- vzkazuje hudebníku:Nelituj práce l Jen se rové, chladni patronové, mrzutí podivínovę, pęknę namáhej, abys pochopil, co já sklad- kterí nedovedou se rozhráti i pro ten nej- bou vyjádriti se snazil. Perná jest práce, kr•ásnęjšf útvar. Nepochopují ducha a co ne- ale sladké ovoce její. Premýšlej!" pochopili, proc nedovedli se rozhráti, nedo- vedou téz interpretovati. Ze Staré Boleslavi. Jako v „Gloria”, tak v „Credo” a ostat- ních cástkách mešní skladba sama ukazuje zpűsob, jakým prednešena býti chce. Kazdá Snad si ctęný pane redaktore pomyslíte: co tu ta stará bába chce?" Járku, nehnę vęta má svűj smysl a tudy svou prednášku. vejte se na ni, ale podejte ji napren nęjakou Nękterá mluví dűraznę, jiná proslovuje se zidli, kam by mohla své staré tisícileté oudy jemnę. Kazdá pro sebe se zaokrouhli. Má svűj poloziti. Ptáte se, co tu chce? Ovšem, ještę pocátek a své zakonceni, Objevuje se sice u Vás nikdy nebyla, jde k Vám dues poprvé, co clánek zvláštní, spojený však úzce s pred- ale nese Vám radostné noviny, toz poslouchaje, cházejícím a následujícím clánkem. Urcitým radujte se s radující, a kdyz si Vám )ozaluje pocínáním a jasným zakoncováním vęt do- a postýská: — inu, vzdyt jste muzikant a chází prednáška oratorního rázu umęleckého. muzikant má jemné srdce, nęzný cit, — Vy Jinak slabikuje školák, jinak prednáší zku- pozalujte s zalující. Byla by k Vám ani ne- šený recník. Dítę proslovuje slabiku za sla- šla, myslíc, ze ji zastane mladší její sestricka, bikou, vęta za vętou jednotvárnę; od úst Mladá Boleslav, ale ta skromná Il ifli nechce recníka odpadávají slova a vęty jako perly se svým krásným cinem puchlubiti; i undalo | ||||
|