|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
Nebylo by bez zajímavosti všímnouti si těchto všech knih po hudební stránce poněkud blíže. Přesahovalo by to však rámec této práce, jež má podati celkový nástin hud. poměrů strahovských v době starší, a nemůže se obírati otázkou tak specielní. Jen stručně něco uvedu. již po stránce zevnější, pokud se týče notace, nalezneme zde mnohé zajímavosti. Ač notace celkem jest bud nota chorální č t v e r c o v á po př. k o s o č t v e r c o v á 2') nebo — a to většinou — aspoň u Šíchy h ř e b í č k o v á na čtyř nebo pětilinkovém systému, přece vykazuje právě Síchova notace mnohé manýry písařské, řekl bych lokální či spíše osobní. Pokud pak melodií samých se týče, poznáváme tu opět původní, nezkrácené melodie chorální, řádu praemonstrátskému vlastní, takové, jak nám je všecky staré kodexy století XIII. vykazují. Však ještě více nám praví tato řada liturgických knih strahovských. Svědčí o tom, s jakou péčí staral se Lohel o opětné zavedení liturgického zpěvu na Strahově, dokazuje dále, že v té době již tu byl zase větší počet bratří, kteří by posvátné officium důstojně mohli prováděti a to takových, kteří byli i zdatnými zpěváky, jak toho ostatně ony bohaté, nekrácené chorální melodie, o nichž byla řeč, skutečně vyžadují. Posud poznali jsme na Strahově jedině latinský zpěv liturgický. Nyní jde o otázku, jak se to mělo s ostatním druhem hudby, se zpěvem vícehlasým a s hudbou instrumentální. Vždyf stojíme na hranici věku XVI. a XVII., v době, kdy latinský umělý zpěv do-spěl k největšímu rozkvětu svému, vykazuje slavné mistry od Josquina až na Palestrinu, Orlanda de Lasso a Giovanna Gabrieliho. Na tomto uměleckém rozkvětu bral i národ náš účast — ač v míře ovšem skrovné — hostě ve středu svém mistry tohoto směru jako Filipa de Monte (žáka Orlandova), Jakuba Regnarta, Karla Luytona i Jakuba Galla. — Tito mistři až na Galla byli dokonce v Praze činni při dvoře císaře Rudolfa 1I. a jest přirozeno, že činnost jejich nezůstala bez vlivu na ostatní české hudební poměry.28) Vliv císařské dvorní kapely působil především na šlechtu a způsobil nám tak mnohého ušlechtilého šlechtice-dilettanta, (Kryštof Harant), a vytvořil mnohou šlechtickou kapelu.") Působil dále i na měšfanstvo, jež sdružovalo se jednak v »Collegium musicum«, jednak v literátských bratrstvech, pěstujíc zpěv vícehlasý i hudbu instrumentální.30) Působil i na duchovenstvo a zde to byli především Jesuité, kteří všemožně podporovali instrumentální hudbu, jež pak se šíří i do ostatních chrámů a klášterů. 31) Avšak na Strahově není o tom všem dosud ničeho známo. Aspoň stop určitých ne-nalézám nikde. Chová sice Strahov zajímavý rukopis (sign. D. G. IV. 47.), obsahující bílou notací mensurální psané většinou latinské církevní skladby polyfonní (skladby starých mistrů první školy nizozemské,)32) jsou zde i tištěné sbí,kyskladeb Orlanda di Lasso, 33) Jakuba Regnarta, 34) Karta Luytona 35) i Jakoba Hándla 3°) — ale dokud není jasna provenience těchto sbírek, nelze z tcho ničeho dedukovati na pěstění podobného druhu skladeb na Strahově. Ba naopak, je tu dokladem činnost opata Lohela, jenž jako visitator a generální vikář řádu praemonstrátského, snaží se odstraniti neb aspoň omeziti v podřízených sobě klášteřích zpěv figurální. Z jednotlivých artikulů visitačních protokolů dovídáme se toto : Zpěv figurální dovolen jen o největších svátcích a v adventě přj mši sv. D Rorate«, jinak leč mimo chor, pro zábavu a cvičení. ") Zpěv figurální o největších svátcích prováděti se má jen při určitých částech mše sv a officia, totiž při Kyrie, Et in terra pax, Sanctus, tací, ale neporozuměv jí, uvádí celou tu věc v jakýsi zmatek. Tak charakterisuje notaci ve všech knihách, až na hymnář D. E. IV. 9. jako m e n s u r o v a n o u, ač zde o mensuře nemůže býti řeči. O notách v hymnáři právě zmíněném (D. E. IV. 9.) praví zase, že n e j s o u mensurovány, ačkoliv tu nejde o nic jiného než v ostatních knihách. Hymnář D H I. 27. uvádí — patrně přehlédnutím -- dvakráte. 27) Rhomba převládá (znak české školy), uzavřené ligatury (předloha tedy starší, před XVI. stol.) neumy liquescentní zřídka. 28) Srv. Hostinský, Hudba v Cechách str. 11 a 19. 29) Nejedlý, Děj. české hudby, str. 50 a 52. 30) Ibidem, 31 a následující. 31) Ibidem, 36. 32) Srv. Dobr. Orel, Kancionál Franusův v Praze 1922 str. 22. 33) V hud. archivu na Strahově (stará sign. U V 28). 34) V hud. archivu na Strahově (stará sign. U V 27). 3') Tamtéž. 36) Tamtéž. 37) »Cantus figuralis nisi in summis festivitatibus, et in Adventu sub missa Rorate conceditur. Praeterea tempore communis recreationis, ad consensum prioris (extra chorum tamen) permitti exercitationis causa potest.a (Protokol visitace v klášteře Tepelském ze dne 11. XII. 1589., bod 6. v Acta visitationum, v archivu kláštera Strahovského, stará sign. A. XIII. n. 3. na str. 55. — Srv. Straka »Kdy a jak se šířila v Čechách instrumentální hudba při církevních bohoslužbách v »Cyrillu«,« XXXVIII, 51.). 34 | ||||
|