|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924 Josef Trumpus:
uarhany. Úvod. Prapůvod varhan dlužno klásti do šerých mlžin Starověku. Slovo samo pochází ze řeckého óc7upov (organon), což znamená přístroj, nástroj vůbec, tedy i nástroj hudební. Výrazy, jimiž je označováno jméno tohoto hudebního nástroje, jsou ve všech jazycích stejného původu; tak na př. německy slyší varhany Or g e 1, francouzsky o r g u e (org), anglicky O r g a n, italsky o r g a n o. I náš český výraz je téhož původu, ač na prvý pohled se zdá slovem značně odlišným ode všech uvedených. K nám se toto slovo dostalo vlivem latiny, kde zní o r g a n u m. K tomu musím podotknouti toto: je známo všeobecně, jak nakládá 1 i d o v á, tedy ne spisovná mluva slovy, jež začínají samohláskou o (na př. místo spisovného o t v í r a t i se lidově říká v o t v í r a t i, místo o b o r a — v o b o r a, místo o l o v o -- v o 1 o v o a podobných příkladů by se dala uvésti celá řada, a tato zvláštnost řeči je všeobecně známa. Doklady pro tento výklad jsou. Je to zřejmo na př. z nejstaršího překladu bible, kde na příslušných místech za lat. slovo »organum«. Tak žalmový verš »1 a u d a t e e u m i n c h o r d i s e t o r g a n o« je přeložen, jak uvedeno v glossách v lat. musejním žaltáři: »w s t r u n a c h i w a r h a n i e c h.« Latinismus »orhaniech (worhaniech) zřejmě poukazuje na původ českého slova z latiny. Týž latinský verš je přeložen v žaltáři klementinském: »c h w a l t e g e j v s r d c z y u a w w a r h a n y e c h; e v žaltáři wittenberském: »ch w a 1 t e g e h o w s t r u n a c h y w w a r h a n i e c h.« Podobně je tomu v překladu starozákonních knih. Tak na př. v knize Genesis (4. 21) je i n o r g a n o přeloženo na w a r h a n i e c h ; vknize Job(21)et g a u d e n t ad s o n i t u m organi: těšiece sě zwukem warhanným. Pouze možné »organa« pojímáno někdy (patrně dle slovního smyslu) ve starém svém významu a převáděno do češtiny obratem všeobecným. V knize Paralipomenon (I 15, 16) — i n o r g a n i s m u s i c o r u m: z p ó sobili z bratří svých zpěváky na warniéch (staženo z varhaniéch rozličných strojích); tamtéž (16.) super organa psalterii: nad strojem žaltářovým; tamtéž (29, 26) — organa David: stáchu jáhnové, držié ce hudbu Davidovu; tamtéž (27) in diversis organis: na mnohej hudbě. Tyto ukázky úpině snad dostačí, aby byl osvětlen původ slova a i jeho dvojí význam : všeobecný (nástroj hudební vůbec, neudáno přesně jaký) a zvláštní (varhany, jakožto hudební nástroj v té formě, jak je znám nám). Za jakéhosi předchůdce varhan možno pokládati starověkou =P í š f a 1 u P a n o v u« (s y r i n x), jež se skládá obyčejně ze 7 rákosových, na jednom konci uzavřených píšfal různé délky, slepených voskem. Zvuk na tomto nástroji vyluzován tak, jak se to děje u všeobecně známé ústní harmoniky — tento celý soubor píšfal byl posunován totiž podél rtů a foukáno do něho. — O něco bližší je čínský č e n g, což je nástroj, sestávající z 12—15 dřevěných píšfal, postavených na tykvovité nádobce. Vzduch do této nádobky byl přiváděn vinutou rourou, jež byla širším koncem zapuštěna do nádobky a užším se nasazovala ke rtům. — Starohebrejská m a š r o k y t a je tvarem svým ještě bližší zárodku varhan; byla to obdélníková skřínka, na níž byly píšfaly seřazeny stupňovitě. Po jedné z obou delších stran skříňky, kterou lze pokládati za pratvar vzduchojemu, vyčnívají jakési klávesy, páky to, které uvnitř k hořejší stěně skříňky přiléhají a otvírají podle potřeby přístup vzduchu k píšfalám, kdežto vzduch sám je přiváděn postranní rourou, zasazenou do jedné z užších stěn. Zdokonalenou mašrokitou je m a g r e f a, rovněž hebrejský hudební nástroj, jež byla již do té míry skutečným varhanním strojem, že měla až 100 píšfal, postavených na jakési píšfalnici, byla opatřena dále klávesovými pakami a ventily a dvěma malými měchy se vzduchem. Z uvedeného vysvítá, že varhany jsou nástrojem hudebním, jehož prapůvod dlužno klásti do Asie, kolébky to lidské kultury vůbec. O některých, výše zmíněných nástrojích máme zprávy přesnější. Talc na př. syrinx znali Asiaté, zvláště Semité, již 2 000 let před Kristem. Udržely se bezpečné zprávy o tom, že byla v dobách Starověku nástrojem v Orientě velice oblíbeným a rozšířeným. Staří Řekové, kterým byla rovněž známa, připisovali její vynalezení bohu Panovi, odkudž i její jméno. Křesfanská hudba jí neužívala, takže u národů západních upadla téměř v zapomenutí. I tento nástroj byl podroben vývoji. Místo několika píšfal různé délky počalo se užívati j e d n é píšfaly, která po straně 37 | ||||
|