|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
byla opatřena otvory, jež se prsty odkrývaly nebo přikrývaly, podle toho, měl-li býti tón hlubší nebo vyšší. Delší sloupec vzduchový chvěním vydával tón hlubší, kratší sloupec tón vyšší, tak jako je tomu u všech našich orchestrových dechových nástrojů. Potřebný zhuštěný vzduch, jehož bylo třeba k vyvození tónu, nebvl dodáván dechem, nýbrž užíváno k tomu cíli koženého vaku, ze kterého stlačováním se vháněl do píšfaly pomoci jakési hadice. Tak povstala píšfala gTibia utriculariae (Sackpfeife), známá starým národům pod různými jmény. Arabsky slula na př. »a g a n u me, assyrští národové ji zvali »s y m f o n e i aa. Podle bible byl jakýsi druh této píšfaly, jež se zvala »u g a b h«, znám již 3.000 let před Kristem. Něčím podobným jsou d u d y, kdysi velice užívané i v naší lidové hudbě (zvláště na Chodsku) a ve Skotsku, kde jsou skutečným národním nástrojem, jehož se užívá i ve vojsku dodnes. Samozřejmo, že bádavý lidský duch pokračoval dále na tomto poli a to, co bylo, zdokonaloval, po případě v jiných formách, dokonalejších, vypracovával a tak povstala celá řada hudebních nástrojů, založených na stejném principu, ale stále dokonalejších, co se týče ovládání i mechanismu Primát ve zdokonalování varhan dlouho zůstával vyhražen Orientu. Přechodných různých tvarů ve vývoji varhan pomineme a povšimneme si blíže t. z »v a r- h a n v o d n í c h« (Organum hydraulicum) již ve II. stol. př. Kr. byly varhany, jež byly napájeny zhuštěným vzduchem budto pomocí měchů nebo vodního tlaku a na něž se hrálo pomocí jakési klávesnice. Velice významnou etapou ve vývod varhan jsou už zmíněné vodní varhany, jež byly dobře známy starým Rekům. Vodní varhany prý vynalezl kolem r. 170 př. Kr. alexandrijský matematik K t e s i b i o s, což vysvítá z popisu různých druhů varhan, které uvádí H e r o a 1 e x a n d r i j s k ý ve svém díle »Pneumatica<, kde promlouvá o hudebních uměleckých dílech svého učitele Ktesibia. Dosavadní varhanové stroje totiž trpěly různými nedostatky a jedním z hlavních byl nedostatečný a nepravidelný vzduch i co do množství i hustoty, proudící de píšfal. Aby se této veliké vadě odpomohlo a proud vzduchový se stal hustší a pravidelnější, použil jmenovaný tlaku sloupce vodního na sloupec vzduchový. Popisy vodních varhan dochovaly se dva : Heronův a Vitruviův. Aby bylo možno učiniti si představu o tomto hudebním nástroji a jeho zařízení, uvádím popis: Pod píšfalami stála kovová skříň, jež byla napiněna vodou, ale ne docela. V této skříni se nacházela polokoule, dole opatřená výřezy, takže voda mohla přitékati a odtékati. Po straně této skříně stálo jakési vzdušní čerpadlo. jež bylo rourou spojeno s polokoulí, takže tato mohla býti napiněna vzduchem. Potřebný vzduch čerpali otroci. Vzduch, vniknuvší dovnitř, vytlačoval vodu z polokoule, takže vodní hladina po obou stranách stoupala a to tak dlouho, dokud tlak vody nebyl větší než tlak vzduchu v polokouli. V tomto okamžiku vehnal tlak vody zhuštěný vzduch do píšfal a tyto se ozvaly. Lze zajisté snadno seznati. že tento vzduch byl hustší a rovnoměrnější, než onen dosud užívaný. Protože však všechny píšfaly neměly zaznívati současně, bylo třeba nějakých zařízení, jež by příchody k nim podle libosti budto otvíraly a nebo zavíraly. Byl tedy příchod k jednotlivým píšfalám zavírán nebo otvírán po-mocí zasouvadla; tato zasouvadla nebo záklopky (ventily) byly řízeny pákami (klávesy). Zasouvadla (záklopky, ventily) dlužno pokládati za pačátek našich hlavních z á-k 1 o p e k ve vzduchojemu, jež přítok zhuštěného vzduchu dovolují nebo mu zabraňují ; právě tak pásky, jimiž se otvory píšfal budto otvírají nebo zavírají, jsou předchůdci našich klávesů. Vodní varhany došly za římského císařství značného rozšíření a obliby a byly přepy chovým předmětem tehdejších boháčů. Protože však voda jednak poškozovala píšfaly, jednak za horka se vypařovala a v zimě mrzla (v krajích severněji ležících), byly poznenáhlu vodní varhany vytlačeny stroji p n e u m a t i c k ý m i, u nichž se užívalo jakýchsi kovářských měchů na dodávání zhuštěného vzduchu, nutného k ozevu píšfal. Císař N e r o (t 68 po Kr.) dal raziti pamětní peníz, na němž byly zobrazeny vodní varhany. Chvalozpěv císaře J u 1 i a n a A p o s t a t y (t 363 po Kr.) mluví o »silném vanu,, který vychází z »kožených dutina ; popis vodních varhan od A u r e 11 a C a s s i o d o r a, sekretáře Odoakrova (VI. stol.), ještě více však Cassiodorův výklad ke 150. žalmu připouštějí domněnku, že v prvých stoletích křesfanského letopočtu se stavěly varhany vzdušní i vodní. Ve výkladu se mluví o p r s t e c h hráčových a ne o jeho pěstech, z toho tudíž vyplývá, že ony zprávy, jež mluví o nejstarších varhanách křesfanské církve a v nichž je zdůrazňována těžkopádnost klávesů a to, že se stiskovaly úderem pěstí nebo loktů, jsou, když ne nesprávné, tedy alespoň přehnané. (?) — Výše je zmínka o vytlačení varhan vodních varhanami vzdušními, což se po většině počalo díti již ve IV. století, kdy čerpací válce vodních varhan byly nahražovány koženými měchy, jakýmisi to druhy kovářských 38 | ||||
|