|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
c h y b a r e v n é. Nejzpůsobilejším prostředkem, jímž možno si představiti tóny zvonů, jest lidský hlas. Jest tedy nejlépe tóny si představovati. Při tom třeba bráti zřetel na to, že zvony melodicky laděné tvoří motivy (melodické), naproti tomu zvony laděné harmonicky, tvoří motivy, v prvé řadě signály trubkové (c + e + g — é atd bývalý signál vojenský). Naproti tomu přirovnejme ladění c + d + e + f, kolik z něho možno vytvořiti motivů: c+ d+ f-1-e+ c H c+ e+ f+ d+ c jj f te + c -- d+ f+ e 11 e + f + d + c + e 11 a tak dále. Jest tento pramen takořka nevyčerpatelný. Nepřátelé ladění melodického ukazují na případ, že zvony e + f najednou udeří. Avšak co to jiného, než známý průtah f + e k f + d, nebol tón e se uvádí ve vztah s nastupujícím zvonem d. Právě h u d e b n í k nachází při melodickém ladéní pravé rozkoše. Suchý a Kurtik snad při znění nůltonu dostane bolesti v uších. Avšak v jakém vztahu je jeho animální rozdráždění nervů s hudebním cítěním ? Teprv p r o m í t n u t í čistě smyslových dojmů v duševní nálady tón na prostředek hu- d e b n í h o, u m ě 1 e c k é h o o p 1 o d n ě n í. Tato všeobecně platná zásada psychologie tónů právě při posuzování hudby zvonů přichází k piné platnosti. Až do války*) bylo skoro všeobecným zvykem představovati si hudbu zvonů pouze ve sledu akordů. Na štěstí podařjlo se vlivu zkušených a vážených expertů a hudebníků mezi poradci duchovních vrchností, že postavili krásu ladění do popředí. Uvádím za příklad pro arcidiecesi pražskou a daleko mimo známého pražského kanovníka Msgra Václ. Miillera, který důrazně zastává se ladění melodického v dobře zdůvodněném souhlase se známými experty v cizině. Při tom zastává se jmenovan•~ oprávněného názoru, že většina slovanských me od í lidových písní jest vybudována na motivech stupnice c dur a cnol. V tom jest přítel národní písně v piném souhlase s úsudkem uznaných našich expertů, nebof i německé národní písně dávají přednost postupu v sekundách, právě tak, jako tento diatonický postup v sekundách tvoří základní prvek římského chorálu, jak nás o tom pře-svědčuje na př. preface nebo Pater noster. Jednoho třeba si ovšem povšimnouti. Zpěv zvonění melodického získává na působnosti vzdálenosti posluchače od zdroje zvukového. Asi na 500 m vzdálenost působí tóny jako budiči melodie, nosiči motivů. Ano, na působnost do dálky jest vlastně zvon zřízen, *) V Německu a u nás, jinde nikoliv. FEUIIiLcETON. třebu, aby po lopotě a námaze všedních dnů povznesla aspoň v neděli neb o svátku mysl svou v kostele a pokochala se tam i zpěvem Církevní hudba v Praze v letech sedm- a hudbou, zaznívajícími v sluch s povýšené desátých minutého století. *) kruchty. Pán nepán rád tuto produkci slý- chal a rovněž rád, byl-li s to, přj ní účin- Napsat x Y. koval. V některých svatyních dochovaly se ještě zbytky kůrů literátských, sedících v lavici Jako včelky z úle vynořují se z mé duše u velkých kancionálů a přednášejících podle pestré vzpomínky na tuto hudbu, která ozý- nich nábožné písně před počátkem bohoslužby vala se tehdáž v četných svatyních naší me- V tu chvíli hrnulo se již na kruchtu mnoho tropole k nemalé potěše všech posluchačů. osob, pěvců i hudebníků, aby pod taktovkou A těch bývalo všude hojně, mnohem hojněji pana ředitele ukázali své umění Ředitelé kůru než nyní. Obyvatelstvo venkovské a také vítávali tyto příchozí s upřímnou radostí. pražské netrhalo se ještě v tolik útočných Jsouce sami odměňováni za svou námahu stran ve věcech národních, politických a so- nepatrným grošem, tiskli přátelsky ruku neciálních. Oddávajíc se silněji práci a poklá- jen zjednaným, placeným jednotlivcům, ale dajíc ji za svou povinnost, nerozčilovalo se i ochotníkům, často velmi dovedným, nežáplanými hádkami a štvavým podněcováním dajícím za své výkony ani krejcaru a přes stavu proti stavu ve shromážděních veřejných to oblažovaným již tím, že jim dána příležianeb na schůzích spolkových. Vládla též tost, aby ukázali svou uměleckou způsobilost. utěšenější svornost v otázkách náboženských, Některý regenschori, na př. emauzský a týn-a valná většina občanstva uznávala toho po- ský, přiváděli si na kruchtu i své syny a dcery, aby vypomáhaly při chrámových pro- *) Uveřejňujeme zajímavý obrázek z dob před dukcích. Mezi vladaři na kruchtě známi byli reformou zpěvu církevního, v němž nejen přednosti tehdejších zpěváků, ale i nedostatky tehdejších kůrů Pražanům: V. E. Horák v Týně, J. N. Maýr jasně vystupují. u Křižovníků, syn jeho Jiří u sv. Haštala 40 | ||||
|