|
| ||||
| ||||
|
- 77 -
to tedy Staré sestre, honem honem prý na A já Vám, pane redaktore, povím zase cestu k Vám, a stavíc na tom, ze Vás a cestu nęc.) do ouška. Bylo to v nedęli due 11. k Vám jiz trochu znám, nedala mi pokoje, srpna, kdy se k naší Staré Boleslavi prihnala az jsem jí slíbil, ze ji k Vám dovedu. Tu ji celá rada vozű; za chvíli vędęlo to kazdé máte, ati mluví sama. dítę, ze to prijeli Mlado-boleslavští sedmi- „Je mi tisíc let. Dríve nez náš svatovoj- hláskové na výlet. „Budou prý také v kostele tęšský Otce uaš „Iluspodiue pomiluj uy' já zpívati”, znęlo echo tolikráte, co tu lídi bylo. jsem byla, dala jsem podnęt velebné písni Na mne štastného zrovna to pripadlo míti mébo Mucenníka, dędice zemę ceské, stála velké sluzby Bozí, toz jsem se tęšil napred. jsem u kolébky chorálű Otcem vlasti vycho- A skutecnę! vaných a slýchala jsem výbor nejkrásnęjších Byl jsem v nejkrásnęjšfm „Coufiteor”, hymnű po celých deset vękű; dęti Cechie pri- kdyz tu Skuherský ozve se s káru, nebo kdo cházejí je Matce Bozí na srdci mém ulozeué by ty jeho kosti a morek pronikající akkordy zpívat. Z mých vlastních pravnukű męla jsem nepuzual. A hued v zacátku, kde po nękolik v poslední dobę radost ze dvou, ale ti mi taktű tenor sám s prosbou „Kyrie eleisou” chradnou.” k nebesűm zalétá, j•tkoby druhým hlasűm cestu Dovolte, pane redaktore, nez si naše sta- k sluchu Bozímu razil, statecného, nevyrov- ruška odpocine, já Vám tak nęco povím o uatEluého našel tlumocníka, našeho výtecného tęch prapravnucfch. Jsou dva: chlapecek a pana Cicvárka. Na divadle jeho hlas uchvátil, holcicka; chlapeckovi ríkajt Václav a holcicce unesl, okouzlil, tady ale zdrtil; takové volání Marie Cecilie. To Vám byly za onoho casu „Kyrie eleison” clovęku slzy loudí. A ti dvę roztomilé dęti. Vzpomęli si casto, casto- Mlado-boleslavští sedmihláskové umęli neménę kráte a zpívali Vám v našem vznešeném výmluvnę v Kyrie prositi, v Gloria se rado- chrámu Matky Bozí tak krásnę, jako ti Vaši vati, v Credo statnę mluviti, v Sanctus jásati, slavíci Karlínští. Ani pana Witta se nebáli, v Beuedictus se klanęti, v Aguus se koriti, a ac je z tęch cerných a obuli se na jeho ve- já prosil, jásal, radoval se s nimi. lebnou „C-dur” tak dűkladnę, ze jim aui jedua Vy nevíte, pane redaktore, jak clovęku noticka, ani jedna nuance, ani jedno znaménko je, kdyz jsa zarytý Gregorianista, jako já, po neušlo. To bývalo za onoho casu. tak dlouhé dobę t) zase slyší nęco, co mu Nynf se stal ze silného Václava malinký struny srdce rozezvucí Tu by srdce vyndal Vašícek a z kvetoucí Cecilie suuhoucká Ce- a rozdęlil ciliuka, tak se ty dęti semrkly. Také svého varhauíka si s sebou pri- vedli a teu se Vám s naším krásným strojem Cilinka ještę nękdy v tom Bozím ko- tak moudre a zajímavę rozhovoril, ze bych stelícku nęco poví, ale Václav dostal tak dű- tu jejich „rec' do vecera byl poslouchal. kladné sípání v krku, ze mermomocí neműze My tu v Staré Boleslavi máme neménę vyraziti tonu. statecuého orgauistu, horlivého vyzuavace Ale díky nebi, uz se všelijaká korení sv. ltchore a uceuí jeho; ale já musím na varí; Vašícek je hodný, ze chce uzívati, a dá nęj verejnę zalovati. Ou, ríkají mu pan Karel Pán Bűh, ze az za role tady spustíme, bude Bílý, umí tak krásnę komponovati a to v nej- se u Vás sv. Cyril a Method ohlízeti, „ký to ryzejším slohu církevním, ze jeho skladby by zpęv”. Tak a tea dáme naší atarušce mlu- byly perlami; ale je to drubý skromný, Vám viti dál. dobre v Praze známy pan dr. L., kterému aI slitovala se nade mnou mladáí sestra jsem zrejmę a kolikráte rekl: kdo bednu s jeho má, Mladá Boleslav, a poslala sám dęti své, skladbami po nęm zdędí, ze více chytí, nez aby Matce Bozí v srdci mém ulozené zpí- kdyby tri sporitelní knízky po pęti tisících valy. Tenkráte byl chrám Pánę v nebesa pro- zdędil. — Nechce s nicím na svętlo męnęn: Všemohoucí Bűh ve zl)ásobách na Po sluzbách Bozích ukazoval jsem milým oltári, svatá Matka Jeho v zázracném obraze hostűm Mariánský poklad. Mezi reci zaslechl nad svatostánkem, a sbor z celého srdce, z ce- jsem kohosi z nich: „To se nám výlet pęknę lé duše pęjících clovęku v mysl uvodil kűry pod ril!” Já na to: „Snad teprve to hlavni nebeské. I zaplesalo srdce mé a já prišla prijde,” nebo jsem myslil, ze snad prišli v blíz- jsem, abych povędęla radost svou, abych ústy kém lázeuském místę IL)uštce nęjaký koncert poslice Vaší, milé Cecilie, zapęla. jásavé „Ma- usporádat. „I ue,” povídali mi, „my sem pri- guificat”. Co mi neciní více dęti moje, prišly jeli jedinę proto, abychom tu v chrámu Matky mi ucinit dęti sestry mé. Povęzte jim műj Bozí zpívali, to byl náš cíl!” Tedy cílem jejich dík, a Matka Buzí, jcjíz úctę prišly posvętit by1 chrám Pánę a uctęní P )dicky Bozí. srdce, jazyk i hlas, uecht jim vyprosí místo jednou mezi pęvci nebeskými.” 1 ) Cí vinuu? | ||||
|