|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R, I L Rok 1924
Tak vyšlo z kursu v tomto správ. roce celkem 23 absolventů, o jejichž výsledcích a schopnostech vedle zkoušek výročních, podaly nejlepší důkaz výkony posluchačů, kteří při večerní pobožnosti v ko11. chrámu Vyšehradském provedli vše, čeho při pobožnosti třeba : hru na varhany, zpěvy, jež sami řídili a přidali několik ukázek své dovednosti na varhanách. Na pořadu byly skladby K. Etta, Freye, Rossetiho, Říhovského a varhanní R. Schumann, Rudnick, Rheinberger, J. Š Bach, W. Fried. Bach. Kursu letošního roku účastní se na 40 posluchačů a ustavičně docházejí nás dotazy a žádosti o přijetí do kursů. Můžeme tedy s výsledkem kursu býti spokojeni, avšak jest se mi také zmíriti o obtížích, s nimiž nám jest zápasiti. Je to především nedostatek vhodných místností, jichž, Bohu budiž žel, získati se nám dosavad nepodařilo, jest to dále náklad na kursy, který hraditi při tom, nechceme-li, aby poplatky znemožnily návštěvu vrstvám nejširším, jest úkolem velmi svízelným. Příspěvky příznivců, jichž se nám dostává, jsou tak nepatrné, že nehradí ani šestinu nákladu a můžeme zde s povděkem říci, že, kdyby nebylo Akademie křesf, která poskytla na kurs vydatnou podporu a povolila i náklad na zakoupení varhan, nebyly by kursy možny i při neúnavné snaze a obětavosti pracovníků a zvláště učitelů kursu. To pokládám za povinnost uvésti i proto, že velmi zhusta domnívají se jednotlivci i z řad duchovenstva i laiků, že může Ob. J. C. nejen přijímati zdarma do kursu, ale ještě nad to postarati se jim o byt, a zaopatření. To myslíme, že je povinností osad, které si služeb příštího svého varhaníka vyžadují. Že ovšem nebyla při tom se zřetele pouštěna otázka o řádnou úpravu platů varhaníků a řed. kůrů, je samozřejmo, a kde bylo možno v té příčině O. J. C. působila k potřebné a zasloužené úpravě. Loňského roku bylo řečeno ve zprávě jednatelské, že oživení ruchu Cyrilského bude vyžadovati dopinění naší činnosti o »sjezdy Cyrilské«. A s radostí můžeme ve výroční zprávě oznámiti, že počátek učiněn. Diecesní Jednota C. v Hradci Králové uspořádala při příležitosti Sjezdu katol. v Hradci Králové »Sjezd Cyrilských Jednot« dne 20. srpna 1923 v Hradci Král., kde promluvili vedle činovníků C. Jednoty p. prel. Dr. Wiinsche a prof. Hornofa, jako řečníci : Msgr. Dr. Doskočil (otázka zvonová), Václav Miiller, činnost Jed-not v jubil. letech, Dr. Orel (Liturgie a umění hudeb.) a řed. V. Říhovský (moderní hudba círk.). Sjezd byl četně navštíven, mezi jiným dostalo se Sjezdu i návštěvy J. Mil. nejd. p. chanou. — V témže klášteře konána každodenně o 7. hodině ráno zpívaná mše fundační. Ježto účinkující při ní vokalisté mu-sili před osmou hodinou objeviti se ve škole veřejné, na které oddávali se svým studiím, přihlédáno k tomu, aby povinnost jejich na kruchtě dlouho netrvala. Z té příčiny bývaly tam na programu všedního dne krátké mešní skladby, nejčastěji od Rob. Fiihrera, psané se zkráceným textem liturgickým jen pro varhany, soprán, alt a bas; part pro tenor připojován pouze »ad libitum«. Složitější a hlučnější »figurálky« provozovaly se jen o nedělích a větších svátcích. V takových případech hlaholily na kruchtě housle, violy, cella, kontrabasy, lesní rohy, trombony, křídlovky, flétny, klarinety, tympany a časem i hoboe. Sešlo arci na tom, jakého kdy obsazení vy-žadovala ta neb ona mše nebo vložka (graduale, offertorium). Oblibě posluchačů těšily se tehdáž nejvíce díla Mozartova, Beethovenova, Brixiho, Mich. Haydna, Koželuha, Kemptera, Horáka, Alb. Maška, Hahna, Seb. Bacha, Lablera, pastorálka od Knížete vedle větších komposic od Fiihrera, Měchury a j. I solisté a členové sboru Národního a německéhodivadla zavítávali na kruchtu; jako tenoristé Lukes, Rott a Vecko, barytonista Sebesta, basisté Čech a Zápotocký. Rovněž vídání tam profesoři konservatoře, řízené J, Krejčím, zejména Bláha, jenž brzy stál u tympánů, brzy troubil na křídlovku a jindy ne-zřídka hrával na housle, klarinetista Písařovič a j. Zástupci Nár. divadla scházívali se nejhojněji na kůru křižovnickém. Také pěvkyně z obou divadel a z arény Kramuelovy v Kra-víně navštěvovaly kruchtu bud' za honorář peněžitý aneb z ochoty; znamenitou altistkou v Týně osvědčovala se jedna z dcerušek Horákových, provdaná pak za nakladatele hudebnin Em. Starého. Valný počet pěvců a hudebníků účastňoval se ochotně produkcí Ceciliánské Jednoty (dvakráte do roka) na Žofíně (nyní Slovansk. ostrově) a čítal dychtivě články časopisu Dalibora, občas pro-tkaného polemikami Pivodovými proti Smetanovi. Mezi dobrovolnými účastníky při produkcích kostelních zasluhují vděčné vzpomínky mnozí učitelé pensisté (jako na př. Jan Buchal), a někteří domácí páni pražští, na př. zámečník Tereba starší, jenž i jed-noho ze svých synů, později architekta, vodíval s sebou na kruchtu emazskou po ně- 42 | ||||
|