|
| ||||
| ||||
|
Řočník L. C Y R I L Rok 1924
biskupa Dr. Kašpara, a z jeho úst i vřelého uznání práci cyrilské, a potěšitelný byl zájem o praktické otázky naší hudby Cyrilské. Počátek učiněn dobrý, dík všem, kteří se o něj zasloužili — vivant sequentes, nechf není roku bez sjezdu Cyrilského. Z ostatní činnosti naší jako pokračování akcí loňských budiž krátce jen referováno o činnosti v otázce zvonové. Můžeme řící, že naše zasažení mělo blahodárný účinek, že totiž vzbuzen zájem a rozšířeno přesvědčení o tom, jak důležité povinnosti ukládá našemu duchovenstvu opatření nových zvonů. Naši pracovníci v otázce té byli prací v té příčině přetíženi. Ale přinesla Bob dík ovoce. Spojenými silami dosaženo výsledků pozoruhodných. A zajímavo, že naší činnosti povšimla si i cizina. Upozorňuji na zmínky, které učinili o ni prof. Dr. H. LBbmann z Lipska v časopisech německých, dopisy fy porýnské Edelbrock a spol. a posledně prof. Dr. Weisennácker v Klosterneuburku u Vídně. Časopis náš »Cyril« udržel se přes neustálé veliké obtíže na své výši. Všímal si věcí našich cyrilských, zajímavostí z oboru hudby církevní doma i v cizině a snažil se vedle článků praktických přinášeti stati, jež by byly předběžnými pracemi pro dějiny naší hudby církevní a písně duchovní. V přílohách snažil se přinášeti skladby cenné, ale praktické a i v menších poměrech přístupné. Protože za nynějších poměrů nebylo možno přikročiti ještě k vydávání skladeb větších, radil se výbor o tom, aby po způsobu jiných zemí smluvil s nakladatelskou firmou podmínky, za kterých by =Vydání edice Cyrila- převzala a vydávala v ní církevní skladby a díla za dozoru zvláštní komise našich znalců. Poněvadž pak v našich starých památkách církevní hudby máme mnoho vzácných děl, které zaslouží, aby byly vydány, tu usneseno i po té stránce činnost rozšířiti, k tomu pak dostalo se nám vzácného podnětu a podpory darem dp. J V. Hájka, který věnoval O. J. C. základ 5.000 Kč, aby se z něho mohly vydávati staré naše hudební památky. Kéž nalezne vzácný tento dobrodinec hojně následovníků, aby mohlo se počíti co nejdříve s uskutečněním této myšlenky. Kurs varhanický ukázal nám nedostatek praktických příruček z oboru disciplin hudebních pro praktické varhaníky. Nemáme příručky o varhanách, o chorálním zpěvu, o zpěvu v liturgii atd. V té příčině pracováno na opatření této literatury a připraven prof. F. Trumpusem spisek o varhanách. Z další naší činnosti budiž poznamenáno, že nesčetné byly dotazy, které v otázkách kolik let, aby sám zahrál si tam na housle takže kolísal na nich brzy vpravo, brzy vlevo. a syn jeho na violoncello. Zbývá dopověděti A tak celá kruchta zakuckávala se tichým něco o tom, jak se všichni pěstitelé a pod- chechtotem při prosbě sólistově za to, aby půrci chrámové hudby vespolek k sobě na mu Pán »ukázal cestu. — Naproti tomu kruchtě chovali. Pamětník té doby jistě po- při pohřbech a requiích (jmenovitě Lablerotvrdí, že s neobvyklou nyní upřímností, zdvo- vých a Horákových) obrážela se v tváři a řilostí a skromností. Nejeden z nich byl očích účinkujících opravdová vážnost ; ze skutečným mistrem svého oboru a přece ani sborů pohřebních nejvíce oblíbeno bylo >Ani špetky nějaké nadýmavosti nepozoroval jsi mas« a »Salve« Horákovo a -Zkamenělá ve společenském s ním styku. schránka těla tvého« 3 tvorby Bendlovy. Po přednesení jednotlivých částí mešních I pražský »Hlahol« míval je na programu aneb vložek páni účinkující sestupovali se při pohřbech svých členů nebo vynikajících v ústraní kůru, obyčejně za varhanami, národních pracevníků. — O nedělích a zvlá - v hloučky, v dýchánky, v nichž šeptem pře- ště o velikých svátcích, kdy provozovaly se suzovali, co se jim kdy v které skladbě za- hlučné figurálky, nastávalo po skončeném mlouvalo, co nelíbilo, otírali kapesními šátky DAgnust a eDona« spěšné »stěhování ná sklíčka svých brejlí, nabízeli si druh druhu rodů« z kruchty. Nejspěšněji kvapili odtud šňupečky ze svých tabatěrek a chvílemi vy- zpěváci a hudebníci placení, aby v jiném přávěli si též vtipné anekdoty aneb směšné kostele, kde bohoslužba pořádána o hodinu nahodilé události, jichž' byli svědky. Kdysi později, stáli již před pultem, nežli tam za-pobavil je nemálo jeden basista o vánoční vzní »Kyriea. — Než dosti již; vzpomínek mši půlnoční. Trochu přebrav pivečka při bylo by sice lze tu nakupiti ještě dlouhou večeři štědrovečerní, měl zpívati o půlnoci řadu, ale k čemu se marně kontrastem jich sólo, Fiihrerovské totiž ofertorium »Vias přítomností - - rozlítostňovati? — Tempi Tuas, Domine, demonstra mihi t. j, Cesty passati ! Své, ukaž mi, Pane!« Přednášel své sólo - - sice bezvadně, ale nohy mu valně nesloužily, 43 | ||||
|