|
| ||||
| ||||
|
Ročník L C Y R I L Rok 1924
List z Ríma. Teprve zde naučíme se vážiti našeho lidového zpěvu. Zde o tom nemají ani zdání. Není výchovy. Líbí se jim, když někdy kostel zní hymnou »Te deum laudamus«, jejž zná i zpívá všechen katolický lid Rádi by měli i jiné zpěvy takové, ale zůstává při touze. Že nejsou vedeni, nejsou schopni ani modliti se tak jednotně jako u nás; natož zpívati. Náš rektor, Ital, je professorem v Seminario Romano Maggiore, kde se vychovávají kněží. Pravil, že ani tito klerikové nesvedou se pomodliti Salve Regina jako naši chovanci. Každý to brouká nejednotně od počátku až do konce. A tak je s růžencem a se vším. — Takové Tantum ergo dovedou tak zkroutit, tolik kudrlinek tomu přidat proti všem pravidlům fonetiky. že to vypadá uboze. A na průvodech, celkem velkolepých, se opakují dvě nebo tři písně. — Jak se nám teprve líbí ten krásný spád písní nového kancionálu. Toužíme po něm. Prosil jsem v Lidových Listech o nějaké kancionály - - a hle, do týdne nám jich bylo posláno 25. Deset vldp. superior Alois Štork a velebná Matka Cermáková z Přerova 15. Díky jim vřelé! Nyní nám už stačí a budeme pilně cvičit a zpívat. Kéž by se toho chopili s láskou i naši kněží! V neděli 6. I. ve filharmonickém koncertu v Augusteu oslavil dirigent, Pietro Mascagni, Smetanu tím, že dal na první místo ouverturu z =Prodané nevěsty-. Dne 16. I, zde dával koncert Kubelík: bylo vyprodáno hned. V oznámeních bylo na programu 2. čís. jeho skladba: V. koncert houslový, jím komponovaný, a na prvním místě: Beethovenův koncert D-dur. Než rozmluvili mu to asi, protože při koncertu byl pořad změněn. Molinari zná své. A dobře udělali. Ač v koncertu svém dává volné pole své velké technice, přece se skladba nelíbila pro svou naprostou nemelodičnost a rozvláčnost. Nejsou všichni odborníky! Tleskalo se málo, a to jen k vůli Kubelíkovi, mnoho zasyčelo. Noviny psaly: »Copak už není možno poslouchat Kubelíka ?= ale pak přišel Beethoven: dojem tísnivý z první skladby byl ihned setřen, tleskání a volání »bis! bis!« nemělo konce. Tím více pak se nadšení stupňovalo po Paganiniho »Terna con variazioni a La Campanella. P. vyslanec Kybal by byl rád ho získal pro jeden koncert na legaci, ale zdá se, že Kubelík byl zadán jinde. Gregoriánský chorál se pilně pěstuje ve všech kolejích a v Musica Sacra. Vyučuje mu Refice. Bere to trochu příliš řízně, Mons. C;asimiri se vrátil a převezme zase vyučování polyfonního zpěvu. Máme zde novinku, jež piní Augusteum nejen laiky, ale i kněžími a řeholníky. Augu steum jest jediné místo, kam mohou zajíti, aby vyslechli klassickou hudbu Do divadel zde nesmějí, do kinematografu teprve ne; na to jest suspense ipso facto. Dává se po třikrát Perosiho oratorium »Vzkříšení Páně«. Dávalo se sice už před 25 lety, ale pro nynější generaci jest to novinkou. Skladba strhuje až k deliriu, ač jest z prvních prací autorových : složil ji ve 26 letech věku svého. Má dvě části : Od smrti ke hrobu a Vzkříšení. Celý sbor Sv. Cecilie o 250 zpěvácích a celý orkestr Augustea jest súčastněn. Pod taktovkou mistra Molinariho vykouzlí se tu velepíseň, jež unáší. Má v sobě ráz Wagnerovský, hlavně v hudbě plechů a konečné apotheose. Kritika byla velmi spokojena. Několik moderních skladatelů, jejichž skladby byly v Augusteu vypískány i za přítomnosti autorů, nalézá v ní ovšem nedostatky, ale hudební Řím, jemuž klassická hudba je nade všecko, jest nadšen. Ti moderní skladatelé utvořili trust a dávají pět koncertů jen svých vlastních skladeb; ne-vím, jaká jest jejich návštěva, ale posluchači Augustea rozhodně mezi nimi nejsou. Mistr Perosi se vrátil z Londýna, kam se odebral, aby obracel na víru protestanty. Chudas má stále mysl zakalenou. Před odchodem do Londýna byl přijat v audienci Sv. Otcem, kde mu vyložil svůj plán. Sv. Otec mu řekl, aby nestaral se o katolíky a nekatolíky a zůstal doma. Před časem celé hodiny sedal u piana a hrál a hrál, až padl mdlobou. Chtěl prý se vycvičit v mistra piana, nabýti techniky. Už toho zase nechal. V zásuvkách svého stolku měl své nevydané skladby- Nechtěl jich za žádnou cenu vydati a několikrát se vyslovil, že je zničí. Aby byly zachovány, otevřeny byly se svolením příbuzných a soudu jeho zásuvky, skladby vybrány a místo nich navázány do svazků bezcenné papíry. On do-sud ničeho nezpozoroval. Nesmějí se ovšem nyní tyto věci dávati, protože sleduje zprávy hudebního světa. Zdá se, že mnohá perla se takto zachová. Co by byl ten muž dokázal, kdyby byl zůstal zdravým! Sypal skladby nejkrásnější jako z rukávu. Byl pravým geniem. Ostatní ho nedostihnou nikdy. Celá Italie má soustrast s ním a s jeho rodinou. Když loni 49 | ||||
|