|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
vých oddělení psány jsou svým tvarem zajímavými písmeny, v nichž střídá se humanistická kursiva s tvary písem, převzatými jak z okrouhlé karolinské minuskuly, tak i z písma gotického. Začáteční písmena jsou vyzdobena kličkami do sebe zapletenými; i ostatní písmena zdobena smyčkami v různých barvách provedenými. Tyto charakteristické barokové výzdoby dávají celku zvláštní zajímavý ráz. Ostatní text psán jest rovněž kursivním písmem humanistickým, některá písmena svými tahy volného rozmachu a s tučnými konci dříků dlouhých písmen připomínají kancelářskou italskou kursivu (testeggiata). Nás ovšem zajímá stránka hudební tohoto zajímavého kodexu. Obsahem — jak už vyznačeno v popisu —jsou chorální melodie praemonstrátské k textům mešním. Tedy vlastně gradual.'') Notace je hřebíčková na 5 linkách. — Všimneme-li si některých melodií, a srovnáme-li je s jinými melodiemi, jak chorálu praemonstrátského, tak římského, vidíme opět zaiímavé úchylky.,73) Kniha, právě popsaná, byla asi málo v užívání neb jest velice pěkně zachována. Ostatně v té době užívalo se již chorálních knih tištěných. Byl jich arcif ještě citelný ne-dostatek, ") neb v generální řádové kapitole r. 1670 slavené, stanoví se nutnost vytisknouti chorální knihy nové. 76) Nejprve vydáno rituale (v Paříži 1676) na to antifonarium (Paříž 1680) a gradual (rovněž v Paříži 1680). — Svěřeno vydání to král. kapelníku francouzskému Vilému Gabrieli Niversovi. Pokud se chorálních melodií týče, zřejmo na prvý pohled, že se tu jedná o melodie duchu doby přizpůsobené, melodie zkrácené. ?6) Dle těchto knih muselo se pak v klášteřích řádu praemonstrátského zpívati. S počátku ozývaly se námitky proti novým chorálním knihám. A to hned při vydání ritualu r. 1676 soudili někteří praelati, že není třeba se držeti nových melodií v ritualu obsažených a chtěli od generála dispens od zachovávání těchto zpěvů. ") Ale nedosáhli toho.'") Stejně neradi přijímali praelati v naších zemích nově vydaná v Paříži gradualia a antifonáře.79) Ale brzo ujaly se tyto knihy ve všech klášteřích praemonstrátskéch. "°) Tím zavedena jednota, třeba že vydání Niversovo zkreslilo starý praemonstrátský chorál na dobro. 81) Než v této době — na konci XVII. století — nebylo již nikoho skoro, kdo by dbal o čistotu chorálu. Rozmach polyfonie v dobách právě minulých již působil dosti ničivě na chorál a jeho pěstění. A ještě zhoubněji působí šíření se instrumentální hudby během století XVII. u nás, jež vniká i do chrámů. Tato přjpravuje chorál o poslední sympatie. Udržuje se sice chorál v řádě praemostrátském dále, ale jen jako nutnost, předepsaná řeholí a statuty. Uvolnění v tom směru však možno pozorovati víc a více. Příčinou toho byl jednak nedostatek bratří v ně-kterých klášteřích, ") jednak okolnost že bratří věnujíce se studiu nemohli tolik času vy-naložiti na pěstění chorálu. "3) V některých řeholních domech nastalo dokonce uvolnění i v jiném ohledu : matutinum a laudy, dosud vždy o půlnoci' konané, směly se dle usnesení provincialní kapitoly z r. 1691 konat] též anticipando už večer před tím. "4) Krátce řečeno volnější, 72) Označení :missale=, jak knihu nazval písař, by mohlo vyvolati falešnou představu o obsahu jejím. 73) Svědčí to o velké rozmanitosti a nestejnosti v chorálu praemonstratském, na níž často žehráno při různých visitacích a kapitolách řádových. (Srv. Acta visit. fol. 92b, 134b, 141b, 190a, 1976 a jinde.) 74) Z nejstarších tištěných knih chorálních na Strahově zachovaných znám pouze psalterium, vydané ve Francii (snad v Paříži kolem r. 1619). Bližšího nic nelze udati, ježto v zachovaném exempláři jest titulní list vytržen a soudím na r. 1619 pouze dle připojené předmluvy tímto rokem datované. Kniha ta obsahuje hlavně texty žalmů (psalterium brevíře) dále hymny s příslušnými chorálovými melodiemi. 78) Annaly strahovské, Tom I I._pg. 143. — Vyžadovala totéž i e d n o t a zpěvů chorálních. 78) Srov. Birkle, Der Choral, Styrský Hradec, 1906, pg. 286. 77) Ann. strah. Tom. 11. fol. 385b a 386a praví o tom : nRituale nuper inpressum reverendissi ni praelati collaudarunt, tonum vero lectionis sive cantus in eodem praescriptum, utpote provinciis circariae hactenus inusitaíum ac peregrinum populoque insuetum, iudicarunt usibus non esse tradendum, sed reverendissimi et illustrissimi domini Praemonstratensis (t. j. generál řádu) dispensativam potestatem inplorandam, ut tono suo veteri qui et auribus gratior et populo est acceptior in choralibus exerciciis etiam deinceps uti possint.< 78) Ann. strah. II. f. 242b. 71) Ibid. fol. 546a. 80) A zpívá se z nich vlastně až po dnešní dny. Pouze gradualia a missalia vydána nově od belgických Praemonstrátů v létech 1900 a 1910. Ale užívá se vedle nich i starých, z důvodů týchž, z kterých ku konci stol. XVII. nechtěli tehdejší Premonstráti užívati knih tehdy vydaných, totiž: nezvyklost, konservatismus lpící vždy na něčem již dlouho zavedeném. Dnes přistupuje k tomu dále často i neschopnost prováděti chorál nového vydání, který obdobně jako vydání vatikánské, jest velice bohatý a vyžaduje dobrých zpěváků. 111) Vidím v Niversových pracích něco obdobného tomu, co bylo v římské církvi vydání mediceiské. 8s) Acta visit. II. 159b. sa) Acta visit. II. 76b. 84) Něco, co teprve od dob Josefa II. stalo se všeobecným. — Na Strahově však konaly se noční hodinky až do Josefa II. stále. Uvolnění po r. 1691. záleželo na Strahově jen v tom, že nočního officia se neúčastnili bratři všichni, nýbrž střídavě, rozděleni na skupiny. 60 | ||||
|