|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
původního nápěvu a zaviňuje se vznik a vzrůst rúzných nešvarů. Jako všude, tak i zde při cvičení nápěvu písní působí živé slovo, a to daleko více než pouhé mrtvé přemílání jednotlivých vět a hudebních frází. Za tou příčinou upozorňuji co nejdůtklivěji, aby s přednesem písně ve chrámě za žádnou cenu nepočínalo se dříve, dokud není zaručeno dokonalé její nastudování, a to všech slok, byf i měly nápěv stejný. K této dokonalosti však se nedochází, když by někdo lidu při jeho zpěvu chtěl podpořiti nápěv na varhany hrou v oktávách. Klame se, kdo se domnívá, že touto metodou snad přispívá k upevnění jistoty v přednesu, ba naopak nástroj sám pozbývá při tom své velebnosti a zpěv tímto zbytečným příměskem ztrácí svoji živelní čistotu. Jen tak možno sobě vysvětliti •duchapinou« poznámku jistého pána, která jedenkráte byla veřejně citována: Mně stačí, když se na varhany hraje jen prstem«. Za dřívějších dob bývalo zvykem, že písně duchovní studovány byly s mládeží ve školách, což bylo zajisté dobře míněno a mělo také ten prospěšný výsledek, že při oněch službách Božích, jichž se súčastnila mládež, byl také přednes těchto písní zabezpečenější. V menších obcích si také lid tento ve škole nacvičený nápěv od mládeže osvojil. Jinak tomu jest. kde jest více mší sv. a pobožností, přj kterých jest lid bez dítek, jen na sebe odkázán; tam ovšem dolconalost přednesu jest ohrožena. A tu právě jest požadavkem nevyhnutelným, aby řádné cvičení konalo se přímo s lidem, aby lid byl ve správném přednesu utvrzen a přiměřeně poučen. Ke zcela jiným výsledkům dochází svým přičiněním ten, kdo pracoval v oboru zpěvu církevního, řídě se dle možnosti platnými předpisy církevními o provozování zpěvu a hudby chrámové, než ten, kdo se nesnažil předpisy tyto poznati neb kdo je vůbec ignoroval. Představme si jen, k jakým ubohým názorům dospívá takový nevšímavec, který se odvažuje hudbu chrámovou úryvky z různých oper znehodnocovati v klamném domnění, že tak učinil zadost svému povolání, a při tom sotva asi také ví, že již v kancionále svatojanském u písní »Ach můj nejsladší Ježíši« a >Mé jsi potěšení« je výstražná poznámka, že tyto nejsou dosti důstojného nápěvu a nehodí se leč pro poutnické pochody atd. Jaký by znamenalo již pokrok pro lidovou věc, kdyby se chápalo, že úpadek lidových písní kostelních jeví se h l a v n ě v nápěvech, ne jen v textech. Po této stránce chybovaly také nad-řízené církevní úřady, že schvalovaly různé pro lid určené zpěvníky jen proto, že nic závadného v textu neshledaly a tak je varhaníkům jako příručky doporučovaly. Uváží-li se, jací -odborníci« po venkovských obcích funkce na kůrech zastávají, tu zajisté každý rozumný a soudný člověk nepředpojatě dovede si představiti, co si tací v kostele troufají. Řekl bych: že už v praxi přetrumfli schválení i doporučení. — Jak naopak vedou si ti, kdož od mládí dle možnosti svou činnost předpisům přizpůsobovali a těmito vždy se řídili, jak později, když se byli již propracovali a cenných zkušeností nabyli, s prohloubenou rozvahou nutným úchylkám ve chrámě průchod dávají. Škoda, že nadšení pro zdokonalení není dosti všeobecné a upřímné, aby nemístná touha udržeti to, co se již nesrovnává s dobou, byla zdolána a řádnou úpravou hmotných poměrů ředitelů kůru zažehnána. Vracím se opět ke způsobu, jak cvičiti zpěv s lidem. Aby lid byl při cvičení ve správném přednesu utvrzen, jest dobře poučiti jej, aby cítil obsah slov zpívaných a takto procítěným přednesem nápěvy zpíval. K tomu cíli uvádím příklad, jenž se dá aplikovati na každou píseň a jest s to, aby lid ke zpěvu s citem povzbudil. U nejjednodušší písně »Maria, Maria, nad slunce jasnější,« jejíž nápěv postupuje jen v samých sekondových intervalech, vyložme : Aby počáteční slova všech slok, jakož i vůbec slovo »Maria-, v nich obsažené zpíváno bylo na způsob vroucího volání delším trváním tonů, tedy celkem prodlouženěji, ale hned na to text následující »nad slunce jasnější«, aby se přednášel lehce, živěji, abych tak řekl jakoby načechraným vyslovováním. Notami bych to zcela přirozeně asi takto naznačil: b en tenuto. - - - /živěji, přesně v tempu Ma - ri - a, Ma -ri - a ! Nad slun- ce jas - něj - ší, nad mě - síc krás-něi - ší, ten.. . nad per - ly vzá-cněj-ší, Ma - ri -= a ! 62 | ||||
|