|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C l- R I L Rok 1924
U písně DÓ Maria, útočiště naše«, jest správné důsledně zachovávati rhytmus, jak značen jest v taktě C : 1 1 ~ ,~ 0~ ~ ~1 atd. Ó Ma-ri - a, ú - to - či-ště na še Dalo by se o této věci ještě mnoho napsati, to však není účelem této úvahy, ježto malá tato ukázka napovídá, oč u písní lidových a jejich přednesu běží, nejnutnější pak další výklady pro cvičení s lidem si každý svědomitý pracovník již předem promyšlením obsahu každé jednotlivé písně uzpůsobí. Nezapomene-li se pak, vedle toho i při pokynech o nasazování tónů lidu připomenouti, aby při zpěvu se mezi sebou zbytečně nepřekřikovali a aby hned při cvičení bylo dbáno, by i veškery postupy nápěvů správně byly intonovány, pak možno předem již počítati s dobrým výsledkem při celém postupu nacvičení písně kostelní, a to tak, že třeba i bez průvodu varhan zpěv lidu vyzní s náležitým dojmem. Na základě pak dokonalého nastudování nápěvu upozorněme lid, aby také s odvahou zpíval častěji právě novější nacvičené písně, aby tak nabyl poznání o ceně písně lidové ve chrámě i vědomí, že učinil pokrok ve svém zpěvu, jenž má význam nejen po stránce náboženské, nýbrž i jako kulturní součást, státotvorná, která nedá se skonfiskovat ani zničit, jako svého času varhanové píšfaly a zvony z našich chrámů. Význam zpěvu lidového v kostele správně pochopený znamená také jednu složku života národního. Celá tato úvaha je psána za tím úmyslem, aby se dobře chápal onen význam, jaký v sobě chovají lidové písně a zpěv lidu ve chrámě a aby dle toho také v praxi uvedeno bylo něco písní z Ceského Kancionálu, hlavně ony nejstarší, jejichž originál nápěvu je historicky zjištěn, jako na př. vánoční »Nastal nám den veselý« a postní Podle kříže Matka stála,- jakož i aby písně tyto v našich chrámech zdomácněly. Přimlouval bych se také, aby zlidověl ve chrámech našich J. B. Foerstra skvostný lidový chorál =Beránku Boží, Děfátko z ráje« a stal se tak ideálně založeným protějškem staročeského chorálu DHospodine pomiluj ny= a významně skvělou památkou o s v o b o z e n í našeho národa. Jan Ev. Zelinka. Jos. Iseop. Zuonař. K 100. výročí narozenin. Právě před sto léty počaly jeviti se prvé červánky vlasteneckého uvědomění a to přičiněním neunavných českých geniů-buditelů národa, v jichž čele stojí otec slavistiky, mistr kritického dějezpytu a spravovatel mluvnice české Jos. Dobrovský (rodné jméno Dobbrvský) nar. 1753 v Ďarmotu v Uhrách, 1- 1829 v Brně. Vedle tohoto slavného vědátora stkví se v dějinách jména učenců, kteří veškeré síly ducha svého národu věnovali, ale od národa ničeho odměnou nežádali, odtud jich nesmrtelnost: Pavel Jos. Šafařík, jeho vrstevníci ]os. Jungmann, Václ. Hanka a Vojtěch Nejedlý! Jmenovaní buditelé národa českého dali základnu klasické zvučnosti naší mateřštině na počátku století XIX., na kterémž základě pak další básníci a spisovatelé bezpečně stavěti a jazyk český zdokonalovati mohli. Zář činosti jmenovaných mistrů učenců šířila se v oblasti československé, osvěžila dřímající cit vlastenecký i v kruzích hudebních, jak zříme i u tvůrce české hudby Bedřicha Smetany. Ideální nadšení a snaha po vystižení nálady vanoucí z národního starého, probouzejícího se zpěvu lidového vzbudily mnoho pochybnosti u přátel i u učitele tohoto mistra a ptece ryze česká operní hudba skutkem se stala. Téhož roku 1824. jako Smetana, o čtvrt roku dříve 22. ledna narodil se v Kublově u Žebráka Jos. Leop. Zvonař z rodičů nemajetných. Byl velmi dobrým žákem v obecné škole a horlivým zpěvákem, pročež jeho strýc učitel Trýbert jal se učiti jej hudbě, ve které tak utěšeně prospíval, že již ve 13. roce složil théma s variacemi z A dur. Otec určil však synka k vyučení se v řemesle krejčovském, nemaje prostředků k studování potřebných. Když Zvonař zaujal svou činnost učednickou vyskytl se témuž mecenáš v osobě faráře z Velíze P. Jos. Dmyha (1787—1871) v Žebráce na odpočinku dlícího, varhaníka a zpěváka dovedného, který ujav se Zvonaře připravil jej literárně i hudebně k učitelství.. 63 | ||||
|