|
| ||||
| ||||
|
Ročník L C Y R I L Rok 1924
čís. 1. Nákladem spisovatelů F. J. R, J, L. Z. Kniha tato 0 204 str. představuje se nám, jako prvá česká nauka o harmonii (ovšem stručná) a prvá všeob. nauka hud. vůbec. Upiný spis o harmonii vyšel teprve r. 1863 u Kobera z péra Frt. Blažka, učitele harmonie při varh. škole pražské, absolventa téhož ústavu. Zvonař, přehlédneme-li činnost jeho paedagogickou připadá nám jako hudební Komenský doby příznivější věštící. Bohatou činnost rozvinul jako ředitel Žofínské akademie za součinnosti Bedř. Smetany jako dirigenta a skladatele i jiných soudobých umělců pražských. Z jeho skladeb a činnosti literární bud' uvedeno: Trio z D dur pro klavír, housle a violoncello. 100 písní a sborů skladby pro klavír, motetta. Baladové skladby =Rozmarýnový věneček« na slova Koláře, - Bradlec« na slova Crhy, jednoaktová opereta »Lesní kaple« na text Crhy. Nápěvy jim uspořádané k Pichlovu »spol-ečénskému zpěvníku dočkaly se 7. vydání. 4 svazky staroč. chorálů Hudební památky české« (1863). Zpěvníček a «Nauka o vyučování zpěvu pro dívčí školy- (u Kobra). »Dějiny hudby v Čechách= a mnoho článků životopisných napsal do »Slovníku naučného.« Theoreticko praktickou školu piana s národními písněmi (1863). Obšírná pojednání v »Pražských Novinách« (o cestě Italií a Německem 1858), jiná pojednání paedagog.-hudebnív ADaliboru«, »Obrazech života«, »Sborníku paedagogickém« atd. Žil bez rodiny jen svému oblíbenému umění do 41. roku obětovného života (-j- 23. listopadu 1865). Dům č. 25 ve Vodičkově ulici, kde do své smrti bydlil označen jest deskou, taktéž i rodný dam v Iiublově, kde z počátku několik roků učiteloval. Zebrcfi vlastenci postavili Zvonařovi pomník. V archivu Umělecké Besedy pražské vedle jiných rukopisů nalézá se latinské rekviem instrumentální chorálového slohu od J. L. Zvonaře. Většinu skladeb Zvonařových vydala firma Jan Hoffmann v Praze. O jemnocitu a důkladném sebevzdělání v práci polyfonní svědčí mimo jiné, vážné vánoční předehry (řediteli Pitschovi věnované) a hlavně předehra velikonoční na »alleluja« pro varhany. Vlastenecká hudební činnost Jos. L. Zvonaře v době probuzenské a předmluva, kterou nspsal k české mši, harmonisované to písni -Hospodine všemohoucí=, o níž shora zmínka učiněna, potvrzuje tušení Zvonařovo, že náprava ve směru církevně hudebním dostaviti se musí! Doba jeho paedagogicko-varhanického působení jest dobou úpiného úpadku hudby chrámové, která počíná koloraturními motetty pro hlasy sólové i hudební nástroje po spůsobu italského mistra Piccinia, k niž přilnul Frant. Vojt. Em. Brixi 1732—1771 v Praze, vele-nadaný kontrapunktik, haendlovec. Rob. Fiihrer pak, když ve svých velkých, o klasické vzory opírajících se skladbách velikost svého talentu ukázal, počal psáti tak, aby davu se líbil a také proto aby zuboženým kůrům trochu hudby poskytl ve svých -Landmessen« a j.*) Zvonař proto upozorňuje na poklady obsažené v českých kancionálech zcela případně v naději, že Mastnější doby se dostaví a vkus církevně-hudební zjemní. Horák zreformoval svým oratorně mendelsohnovským směrem tuto úpadkovou dobu. Psal své hymny s hlavou uctivě skloněnou se srdcem piným naděje, víry a lásky k Nejvyššímu, rythmy tanců a kupletů jsou mu cizí. Na sklonku života jeho (1871) (=der siisse Horák-, říkal dr. Witt) činěny kroky, jež tupil hudební Komenský náš J. L. Zvonař a směr církevně hudební kráčí ku pravdě choááové, dejž Bůh, aby kulturně příznivější doba směr ten i hmotně udržela!!! Česká píseň chrámová i světská byla ve květu ještě v století XIV.—XVI., načež utuchla, až teprve počátkem věku 19. počíná její vzkříšení (V. Pichl, Fr. Ryba, Jakub Ryba a Em. Doležálek (až 1812) mimo jiné ještě F. V. Veverka. A. V. Žítek a Jan Chmelenský až do r. 1823. Byly to vlastně pouhé pokusy. Hudba chrámová opírá se o laškovné rythmy haydenovské jaleo ve skladbách rožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby (1765--1815). V době Zvonařově nasyceno bylo ovzduší hudební vůbec lyrickými mozartysmi a novo-romantismem mendelsohnovským, opravně působícím. V této náladě zaznívají rrám také výborné, skoro bezvadnou deklamací českého slova znějící sbory Aloise Jelena (1801—1857) předchůdce Zvonaře v řízení Akademie žofínské, rovněž i Jos. Leop. Zvonaře veškeré písně psané hlavně pro jeho žačky vyšší dívčí školy. Tyto zpěvy tvoří jaksi vrchol jeho činnosti skladatelsky-vlastenecké a paedagogické. ") Kůr chrámový již žívořit, proto užíváno všech, i nemožných prostředků k jeho, třeba ilusorn existenci. 65 | ||||
|