|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
Sanctus stručné s dvoutaktovým imitovaným motívkem v D dur a sladce znějící Bene- dictus v G dur Andante zahájí smyčce -- —~ Be - ne - di - ctus qui _ _- • —_~_~ _ ~~._ _~~- -=Ř i i- -~ - •- -•-~_~- _~~—_ —ema _ w s r -~ I Sbor. s Motiv s krokem septimovým provádí dále ve větě střední imitatórně. Agnus mírně figurované v houslích v g moll (Larghetto). Vážné homofonní v B 9_ --~- -9 ~`—• — R- -t=—~_ -t —G- -~_ _ r- _~_-_~_ Lux ae - tér- na lu - ce - at e - is Dó - mi - ne cum San-ctil. k němuž pojí se opakování věty - Requiem• a zakončuje největší instrumentální skladbu Zvonařovu s textem latinským — liturgickým V Praze, v Týně provedeno bylo za ředitele kůru Václ. Bolesl. Jandy třikrát a to: 28. června 1900, 1. července 1905 a ještě 10. srpna 1900. Letos v den »Dušičekc provedl jmenované rekviem u P. Marie řed. kůru p. O t a k a r Zelinka k uctění památky Zvonařovy a částky této skladby o 14 dní později při pohřbu t faráře, kons. rady Ant. Kašpárka. Josef Trumpus: Varhaltzy. (Dol R. 755 poslal prý řecký císař Konstantin V. Kopronymos majordomovi Pipinu Krátkému varhánky s olověnými píšfalami, které byly postaveny v kostele v Compiěgne. Ne-byly to už varhany vodní, ale bylo u nich užito zlepšených měchů sešlapovacích (»Organum pneumaticum«). Byzantinské varhany vyznačovaly se již dosti velikou dokonalostí; vůbec Byzantinci pro vývoj umění varhanářského znamenají velice mnoho. Jistější je už zpráva o varhanách rovněž řeckého původu, které se dostaly na Západ (do Němec) za Karla Velikého a které pravděpodobně byly vzorem, podle kterého postaveny varhany v Cáchách v dómě za Ludvíka Pobožného a jichž používáno k účelům církevním. Od té doby počalo se provozovati v Německu varhanářství i varhanictví více než kdekoliv jinde a němečtí varhanáři i varhaníci získali si brzy zvučného jména v sousedních zemích. Varhanáři i varhaníky byli mniši ponejvíce žáci varhanáře Georgia z Benátek, vrstevníka Ludvíka Pobožného. Staly se tudíž středověké kláštery vedle jiných, závažnými činiteli i v tomto odvětví umění. Mezi varhanáři náchází se prý i papež Sylvestr II. (t 1003), který vynikl také jako matematik pod jménem opat Gerbert. — Papež Jan VIII. (t 882) žádal na př. r. 880 bavorského biskupa Anna z Frei singu, aby poslal do Italie varhaníky a varhanáře. Varhanářství z Němec se šířilo do Italie, Anglie a nejpozději do Francie. V oné době se stavěly hlavně dva druhy varhan: 1. pře-nosné (portattvy), 2. pevně stojící (positivy). Prvnější varhany byly menší, druhé, positivy, větší. Varhanní píšfaly byly hotoveny hlavně z cínu; přepych, hotoviti píšfaly ze stříbra. ze zlata, pak z alabastru, skla a pod. úpině vymizel. Asi od XI. stol. se píšfaly hotovily výhradně z cínu, kovu nebo dřeva. — Významný theoretik G i u s e p p e Z a r 1 i n o (t 1590 jako kapelník v Benátkách) tvrdí ve svém spise: »Sopplimenti musicali« (1588), že se var-hany ze Řecka dostaly přes Uhry do Němec a to nejprve do Bavor. Dle Zarlina byly prý 69 | ||||
|