|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R I L Rok 1924
v mnichovské katedrále řecké varhany, jichž všechny píšfaly byly zhotoveny ze zimosfrázu a to každá z jednoho kusu. Nejstarší varhany mívaly 8—15 píšfal, zhotovených ponejvíce z mědi nebo bronzu a používalo se jich při vyučování zpěvu. Klávesnice těchto nástrojků sestávala ze vzpřímených destiček, označených jménem dotyčného tónu, jež sklapnutím přiváděly píšfaly ke znění a opětným zdvihnutím je umlčovaly. Velice zajímavá iest zpráva M i c h. P r á t o r i a, která basíruje na básni benediktina W o 1 s t a na a jež je zaznamenána v jeho díle, velice významném pro dějiny varhan, »Syntagma musicum« *) o varhanách, které prý dal postaviti biskup E 1 f e g ve Winchestru 962 pro tamnější chrám a jež nasvědčuje, že i v Anglii dosáhlo tehdy varhanářství značného stupně. Tento stroj měl dvě k l á v e s n i c e , každá 20 klávesů (objem, odpovídající guidonskému monochordu), 26 měchů a 400 píšfal, z nichž na každý kláves přišlo 10. Oktávy a dvojité oktávy byly obsazeny několikeronásobně. Na tyto varhany hráli dva varhaníci; každý měl na starosti svou abecedu. Vzduch do 26 měchů. malých a nedokonalých, čerpalo 70 kalkantů =v potu tváře«. Zvuková účinnost tohoto stroje podobala se prý hřmění hromu. Že bylo třeba dvou hráčů, lze snadno pochopiti, protože každý kláves byl zšíři dlaně a měl takovýto tvar: Uj, takže jej bylo nutno stlačovati buďto pěstí anebo loktem. Výše uvedeno již, že tento způsob hry na varhany není tak naprosto čistý. Počet hlasů u varhan z této doby nelze stanoviti, protože nebylo dělení v rejstříky. Tónový rozsah byl od H do fi nebo od C do a, bez chromatických půltonů. Ladění nebylo jen v j e d n ozvu k u, nýbrž i v k v i n tác h a oktávách podle vzoru Hucbaldova »Organa«. Jaký byl zvukový účin takovéto hry. lze si představiti, kdybychom použili dnešních mixtur samotných. — Ovšem, jiná doba, jiné hudební krásno. — Chromatické tóny byly připojeny k diatonickým ve stol. XIII. Tím, že se varhany zvětšovaly a různými způsoby přetvářely, stávala se i mechanika s l o ž i t ě j š í a ve stol. 13. a 14. byla prý hra na varhany, podle údajů Calvisiových (t 1615), Calvórových (t 1725), Sponselových a j., tak obtížná, že do klávesů se musilo bušiti (?) pěstmi a nebo je stlačovati (?) lokty. — Odtud pochází německý výraz pro varhaníka O r g e l s c h l á g e r. — Že tehdejší varhany mívaly dvě klaviatury, nebylo niiakou vzácností. O varhanách wincl,,esterských byla již řeč. Dále sem patří varhany dómu v H a 1 b e r s t a d t ě, jež postavil kněz N i k o 1 a u s F a b e r r. 1361, a které měly 20 záhvbových měchů a 14 diatonických a 8 chromatických tónů od H do a, 3 k 1 a v i a t u r y (2 diskantové a 1 basovou) a za nedlouho se jim dostalo i klávesnice p e dál o v é. Protože měchy byly zdokonalené, bylo k obsluze tohoto stroje třeba už pouhých 10 kalkantů. Pro zajímavost uvádím ještě jiný stroj, který měl p o u z e 24 měchů a byl postaven v Magdeburce (Děvín). Vynalezení pedálu klade se do století XV. a připisuje se obyčejně varhaníku u sv. Marka v Benátkách, B e r n h a rdu Němci (r. 1470); ze zprávy o varhanách halberstadtských je zřejmo, že měly pedál asi o celých sto let dříve a že tedy buďto pedál benátského varhaníka Bernharda je pouhým seznámením se s pedálovou klávesnicí Faberovou a nebo že oba tento vynález učinili nezávisle na sobě, čehož různé doklady v kulturní historii lidstva jsou; na př. hromosvod, lodní šroub a pod. Ostatně otázka vynalezení pedálu není, jak se na pohled zdá, tak jednoduchá a objevuje se ještě jeden muž, kterému se tento vynález rovněž vážně přiznává. Je jím belgický (brabantský) houslař L u d v í k v a n V a I b e c k ve stol. XIV. Aby tato sporná otázka ještě lépe vystoupila, uvádí Kothe (»Abriss der Musikgeschichtee), že při bourání varhan v Beeskově u Frankfurtu nad Odrou byl nalezen na 2 pedálových píšfalách letopočet 1438. Lze tedy bezpečně za to míti, že pedál byl vynalezen již před Bernhardem. — Pedál měl rozsah 8 tónů, jichž záklopky se otvíraly dolů visícími provazy, opatřenými na konci smyčkou, do níž se vsunula noha, chtěl-li varhaník, aby se pedálový tón ozval. Důležitost pedálu byla velice brzy seznána a od;. počátku XV. století nebylo větších strojů, aby neměly pedálu; zprvu ve formě velice primitivní a později v podobě, jaká se u starých strojů na mnohých místech zachovala do dneška. Postupem času se varhany vybavují ze své těžkopádnosti, rozsah jejich vzrůstá (na 3 oktávy), klávesy se stiskují prsty. V XV. stol. vynalezeny hlasy jazýčkové a odtud se varhanové stroje staví hlavně ve 2 druzích : p o s i t i v y (organo di legno) s hlasy výhradně retnými a píšfalami dřevěnými, barvitosti flétnové a nákladnější r e g á 1 y s hlasy jazýčkovými. Pro skladby varhanní bylo vynalezeno a vypěstěno zvláštní písmo, t. zv. v a r h a n n í t a b u 1 a t u r a, skládající se z latinských písmen k označení tónů a ze zvláštních značek pro hodnotu tónovou (podle domnění je to vynález norimberského varhaníka Konráda *) Mich. Pratorius t 1621 jako kapelník ve WolfenbGttelu. 70 | ||||
|