|
| ||||
| ||||
|
Ročník L. C Y R 1 L Rok 1924
odpomoženo novým vynálezem norimberského varhanáře Hanuše L o b s i n g e r a (t 1570), který kol reku 1550 sestrojil měch k 1 í n o v ý, který, porovnáváme-li jej se záhybovými měchy do vynálezu tohoto nového měchu užívanými, dodával větší množství vzduchu stejnoměrnější síly, takže počet jich mohl býti zmenšen. V XVI. století naučili se varhanáři k ry t í (o krytech na příslušném místě) jednotlivých rejstříků, počalo se dbáti zvukové barvy různě m e n s u r o v a n ý c h (o mensuře dále) píšfal, byly vynalezeny j a z ý č k o v é hlasy (o nich rovněž dále) a protože ozev některých druhů píšfal nebyl dosti rychlý a přesný, počalo se užívati t. zv. v o u s ů. Ze stol. XVII. pocházejí g a m b y, opatřené vousy — V r. 1677 vynalezl varhanář K r i s t i á n F ó r n e r z Wettinu u Halle v z d u c h o m ě r, pomocí jehož bylo možno měřiti sílu vzduchu jednotlivých měchů a regulovati zatížením nebo pomocnými péry jeho rovnoměrnost a právě rovnoměrnost vzduchu je nutným před-pokladem krásného varhanového tónu. -- Jiným důležitým zlepšením varhan bylo zavedení s t e j n o m ě r n é t e m p e r a t u r y (Ondř. Werkmeister, Joh. Mattheson a jiní r. 1690). Do zavedení tohoto způsobu ladění užívalo se temperatury nestejnoměrné. V tomto případé některé toniny zněly čistěji nežli temperované, naproti tomu však jiných, zvláště těch, které měly větší počet předznamenání, nebylo téměř možno použíti. Podstata temperovaného ladění kotví v tom, že oktáva se dělí na 12 s t e j n ě velikých půltonů. Tím se odstraňuje rozdíl mezi velkým a malým celým tónem (c: d = 8: 9, d : e --::: 9 : 10), rozdíl mezi cis a des, dis a es a podobné difference, jež se vyskytují v měření matematickém. Za to lze všalc dobře používati všech tonin, ačkoliv vlastně všechny intervally mimo oktávu nejsou čisté. Oktávy se ladí čistě, kvinty a kvarty téměř čistě, kdežto ostatní íntervally se od matematicky čistých více nebo méně odlišují. Možno používati nejen všech tonín, nýbrž modulovati i do nejvzdálenějších a místo staré soustavy tónové mohly nastoupiti nynější dva hlavní tonorody : tvrdý a měkký. Je pochopitelno, že takováto novota, jako je temperované ladění, právě popsané, způsobila hotovou revoluci svého času a mnoho se toho napsalo pro i proti, až konečně temperatura vítězně obstála. 0 její zavedení si získali zásluh: P r a e t o r i u s, Adlung, Marpurg, Kirriberger, J. Se b. Bach, Telemann, Mattheson, S o r g e, R a m e a u a j. — V této době (17. a 18. stol.) počali si varhanáři všímati nejen hudebních kvalit strojů samých, ale i jejich zevnějšku. Skříním varhanovým byla věnována větší péče, pokud se výzdoby týče a věc šla tak daleko, že mnohdy zabíhala až do titěrností, což ostatně odpovídá charakteru tehdejší doby vůbec. Skříně byly ozdobovány pohyblivými slunci, měsíci a znějícími hvězdami (cymbál), zvonkovými hrami, figurami andělů, lvů, medvědů, lišek, orlů, kukaček, slavíků atd. Orli mávali křídly nebo vzlétali ke slunci; rejstříků, jako byly: ptačí zpěv, slavík, kukačka, užívalo se o vánocích. O smutečních slavnostech a o velikém pátku užívalo se tremulantů, což mělo naznačovati vzlykot a podobných titěrností byla celá řada. Ve středověkých pověstech o sv. Grálu je popis takových báječných varhan, jež prý měly podobu rozvětveného stromu, v jehož větvích sedělo ptactvo a když se při mši sv. na tyto varhany hrálo, tu prý ptactvo překrásně zpívalo atd. Smíšena tu tedy historická pravda s pověstí. Ve Francii na př. a v Polsku i jinde udrželo se leccos z tohoto hračkářství až do dneška, na př. hrom, tympani, zařízení, jimž se napodobí bouře a p. Tu a tam se setkáme i u nás s podobnými zajímavostmi, hlavně u větších strojů z té doby pocházejících. Skříně varhanové bývaly bohatě zdobeny, zlaceny, opatřovány nadhernými řezbami, figurami, mnohdy výzdobou bývalo až plýtváno; přes to však naleznou se i výtvory skutečné a hodnotné ceny umělecké a vkusu, čehož doklady jsou dosti četné. — Nápadný je poměrně veliký počet hlasů smíšených, mixtur, jakým bývaly varhany mistrů varhanářů, i vynikajících jmen, disponovány; není řídkým případem, že v jednom manuálu se vyskytly dvě mixtury, tedy důkladní křiklouni a za to je počet hlasů základních, osmistopovéch hlasů velmi malý, ba stavěly se i takové varhany, hlavně menší stroje, které ani osmistopového rejstříku neměly — o nějaké rovnováze zvukové nemohlo se vůbec mluviti. Stálo to zase mnoho práce lidí, kteří byli obdařeni jemnějším vkusem, aby tento nám dnes těžko pochopitelný zlozvyk byl, když ne úpině potlačen, tedy aspoň zmenšen na to nejnutnější, protože varhany bez pomocných hlasů (mixtur a jiných smíšených hlasů) jsou nemyslitelné. Značný byl v tomto směru vliv abbého Josefa Voglera (t 1814 v Darmstadtu), který počátkem XIX. století vystoupil se svým s i m p l i f i k a č n í m s y s t é m e m, jenž všechno přebytečné a neúčelné zavrhoval, aby se mechanismus varhanový zjednodušil. Tak odmítal na př. mixtury, prospektové píšfaly a všechny zevnější okrasy, stěsnal rejstříky do prostoru co nejmenšího, uzavřev chromaticky seřaděné píšfaly do skříně, posunul měchy blíže ke vzdušnicím a k vyvození hlavně nižších tónů s oblibou užíval t. zv. »akustických tónů« (o nich později). Tím by se dle Voglera 72 | ||||
|