|
| ||||
| ||||
|
Roč. L. C Y R I L Rok 1924
je to, že chce být výhradně >english speaking« a tak může shromáždit hudební síly a jich podpůrce ze všech národů co jich zde je. Nicola Montani byl do nedávna ve Filadelfii, a právě přesídlil svou činností ke kostelu sv. Frant. Xaver. v New Yorku. Je prý čilý člověk, má dost zručnou ruku v harmonisaci, — ale přese všecky jmenované příznivé okolnosti =nemůže posud vším tady vládnouti. Jeho orgán »The Catholic Choirmaster« přináší však už zprávy z různých diecesí, ve kterých odborníci byli postaveni včelo hudby v seminářích a kathedrálách je-jich, a vedle nemilosrdných šlehů proti příšerným úkazům na poli chrámové písně lidové v angličině, (hlavní kritik dp. J. Hecker S. J.) hledí být ve spojení s tím, co nejvíce vynikajícího zjevuje se na ob-zoru umělé hudby církevní — i mimo Spoj. Státy. Velmi pozoruhodným je, co přináší v jednom čísle z Anglie, že tam — v nedostatku podobného odborného časopisu, je orgán tento přijat zároveň za orgán jejich v církevní hudbě. IP~ lím totiž na to, že by »Cyril mohl být něčím podobným nám Cechům zde. A zdejší zprávy — ne snad jen o našich poměrech, — nýbrž o dějích ve velkém světě této země, nebyly by v Čechách nikterak nevítány, jak ukazuje přání, které zavdalo podnět zprávám těmto.*) Poněvadž pak, hlavně, ani německá, ani mezinárodní jednota pro pěstění církevního umění hudebního nemůže vyhovět potřebám našim v této pří-čině, bylo by snad užitečno, abychom mezi sebou od bírali odborný časopis ze staré vlasti. li. Chorál sv. Rehoře. — Praktickě kroky k tomu, aby byl zaveden. — Hudba >cecilská.=—Zpěvníky v řeči ar,glicke pro mládež. Že se ve Spoj. Státech skutečně a do opravdy jednalo na některých místech o to, aby Motu proprio Pia X. bylo provedeno i pokud se týče římského chorálu, o tom svědčí — mimo jiné — vydání zpěvů mešního Ordinaria (Kyriale) v jediném klíči G zasloužilým hudebním nakladatelstvím John Fi=cher & Bro. v New Yorku. K tomu přistoupilo brzo na to vydání výboru mešního Propria (Delectus Missarum), kteréžto v ně-kolika rocích bylo rozšířeno tak, že obsahuje nedělní officia všecka. Dříve nedělní officia po sv. Duchu byla vynechána, a pouze neděle první a druhé třídy byly opatřeny. Vydání všech těchto celkem těžkých zpěvů v jediném klíči bylo velikým krokem ke skutečnému jejich zavedení. Stalo se na »výkřik« ředitelů kůrů na východě, jakmile požadavek Pia X. po tomto zpěvu byl pronesen. Každý, kdo měl co činiti s cvičením řehořského zpěvu, ví jakou obrovskou překážkou je notace jeho každé částky vždy v jiném klíči. Jsou dost obtížné tyto zpěvy samy sebou, přistoupíli k tomu ještě pro každý záhada jiné notace, přitěžuje se tím nesmírně zpěvákům. Dobře to vyslovil kdosi řka, že »množství klíčů v hudbě není žádným požehnáním«. Abych se dověděl, jak dalece je římský chorál rozšířen ve Spoj. Státech, zeptal jsem se uvedeného nakladatelství, :pokud ]ze o tom soudit dle prodeje chorálních kněh jejich vydání«. Odpověd zněla, že pokud se týče rozšíření chorálu v jistých místech neb krajích Spoj. Států, nelze jim zrovna odpovědět, že však mohou dosvědčit stále větší poptávku po knihách chorálních. Ovšem že však, ačkoliv je stálá tak že do budoucna uspokojuje, nic méně že slovem »zvláštní( (fenomenální) jí nazvat nelze. Že, pokud vědí z prodeje chorálních kněh vlastního vydání jakož i z prodeje jiných firem, posud nebylo dosaženo v ročním odbytu kněh těchto bodu, který by byl v nějakém poměru s množ- *) Všecky zprávy jsou redakci 'Cyrila vítány.stvím kostelů (rozuměj, kde by se něco podobného dala očekávat,) a s nesmírným (enormous) počtem kato lického obyvatelstva. K lepšímu porozumění tohoto-zpěvu, že v posledních letech přispě y sjezdy týkajíc se výhradně tohoto zpěvu, takže lepší práce se kon v tomto ohledu v seminářích a školách, ve kterýchžt°' už — někde -- několik chorálních mší se přednáš uspokojivě, kdežto něco podobného jen před několika roky bylo spojeno s překážkami zrovna nepře nožitelnými. Sjezdu těch súčastnili se kněží ze seminářů,, sestry a varhanici. Až posud že je však příliš málo schopných učitelů tohoto umění, a i tam, kde tací jsou, že poměry zdají se bojovat proti nim. Až posud doslovné znění velmi laskavé odpovědi p. Karla Fischera, člena zmíněného nakladatelsví. Nejznamenitější z chorálních sjezdů byla loňská letní škola (summer school) v klášteře Božského Srdce, kde se nachází stolice liturgického zpěvu Pia X., založená bohatou konvertitkou paní Justinou Wardovou, o kteréž isem se zmínil ve článku předešlém, a kde loni, na pozvání její a představené kláštera, přednášel sám;slovutný Benediktýn ze Solésmes Dom Mocquéreau. Převor Řehoř Huegel O. S. B., z kláštera Neposkvrněného Početí (Conception, Missouri) — na kteréhož jsem byl panem K. Fischerem doporučen, odpověděl velmi ochotně a vlídně na mou otázku po obsahu těchto přednášek, že totiž Dom Mocquéreau, v oddělení pra pokročilé, učil tomu jak se má chorál přednášet. Zvláště pak o poměru mezi přízvukem slovním a melodickým, o melodickém vrcholu, o správném dělení a odstínění hudební věty. Na mou další otázku pro chorální praxi v benediktinských ústavech odpovídá vldp. převor, že v opatstvích a domech pravidla sv. Benedikta zpěv tento ustavičně se cvičí, a u nich — v Conception — že každého dne je zpívaná mše sv. výhradně chorální, vícehlasých skladeb že jen na svátky se používá jako vložek. Vldp. převor Ř. Huegel je též autorem velmi pěkného průvodu varhan k »Nejsnadnější mši řehořské^, kterou vydalo též nakladatelství svrchu zmíněné. Je vidět, že se zde skutečně jedná o to, uvést římský c..orál do poměrů nejjednodušších. Moje slovo o chorální činnosti ve Spoj. Státech nebylo by úpiné, kdybych se nez,nínil o práci dp. L. Bonvina S. J., t. j. o průvodu varhan k chorámímu Requiem a třem jiným skladbám mešním chorálního Ordinaria. V těch notuje zpěv tento nejen osminami a čtvrtěmi, nýbrž i šestnáctinami. Ve článku, který uveřejnil v Musical Quarterly (Shirmer, New Vork) r. 1918 zas ává se tohoto názoru rythmického na základěpráce jistého řádového francouzského kněze-missionáře orientálního, který uveřejnil svá pozorování zpěvu syrského, jako pravděpodobného pramene zpěvu řehořského. Dp. L. Bonvin přeložil též svého spolučlena v Tovaryšstvu, francouzského kněze Alexandra Fleury-ho S. J. obšírné pojednání o řehořském rythmu, kterýz na základě míst vyňatých ze starých spisovatelů hudebních domnívá se, že řehořský rythmus skutečně byl časově přesně odměřený tak, jako my dnes hudbě rozumíme, a jen působením discantu tvářnost tuto ztratil a stal se »cantus planus,« nota jako nota stejně dlouhá. Dp. L. Bovin S. J. byl též tak laskav, že mně po-slal nejen tento překlad, nýbrž i ony hlavní texty těch spisovatelů, v originále latinském, s anglickým překladem vedle,vvdané odčasopisu »Volksfreund,c Buffalo, New York. Též průvody varhan k chorálním mším a nešporám, napsané lrolandanem P. Jos. Vranke-em, varhaníkem a ředitelem kůru katedrálního »St. Gregorius Magnusa v Utrechtu, vydané zde (F. Fischer & Bro.), zasluhují zmínky. Jsou držány v pouhém trojzvuku, nikoliv v čtverhlasu. !t k * 70 | ||||
|