|
| ||||
| ||||
|
Roč. L. C Y R I L Rok 1924
Vzhledem k tomu, že článek můj nabyl již rozměrů více než š;rokých, jest se mně obmezili v další zprávě o liturgické« hudbě, což ovšem jest velmi lehce možné i přiměřené, poněvadž hudba tato — »cecilská< — schválená« — dle »rubrik« a pod. postrádá té ceny, kterou má chorál, a nezasluhuje ani žádné podrobné zprávy. Dle odpovědi vícekráte zmíněného, starého i čilého a zasloužilého nakladatelství John Fischer & Bro. v New Vorku, jest poptávka po skladbách tohoto druhu mnohem větší, — „značná” praví — a z příčiny samozřejmé." Co se týče klassické polyfonie, byly zde sbory a jsou, ovšem jen někde, že se dalo něco dělat. Ale nakladatelství má mnoho čísel tohoto druhu ve svém vydání. Mnohem většího místa než obyčejn- skladby Ordinaria, určené zpravidla sborům nacvičeným, za-sluhují pokusy o anglické zpěvníky určené d ě tem. Důležitost dobré jakosti takových nápěvů — a ovšem i textů —ležela zvláště na srdci některým Otcům Tovaryšstva Ježíšova, takže si získali veliké zásluhy v tomto oboru. Jsou to: Ludvík Bonvin, S. J. (Canisius High School, Buffalo, N. Y.), jehožto >Hosannaa ve 4. vydání vyšlo již před desíti lety. Zpěvník tento pak je přepracováním a šestým vy-dáním staršího pokusu Alexandra Roesslera, taktéž kněze téhož Tovaryšstva. Protože jsou to německé chorály a písně do angličiny přeložené, není s po-divem, že největší práce vydatelů týkala se úpravy textů, jak co do smyslu a vyjádření, tak co do patřičné shody s nápěvy. Průvod pak spoléhá na práce německých knih varhaních, z nichž čerpá, má však mimo to také průvody pracované Hubertem Grúnder-em téhož Tovaryšstva, jakož i některé dp. L. Bonvina. Největším konečně znalcem a specialistou v oboru anglických zpěvníků je téhož Tovaryšstva kněz G. Hecker, jehož obsažnou kritiku všech těchto prací, které se přítomně nalézají na knižním trhu katolickém ve Sp. Státech, uveřejnily r. 1916 oba odborné časopisy (Caecilia a The Catholic Choirmaster), tento druhý v anglickém originále, prvnější v německém překladu, pod značkou »Hymnologus«. Též vp. L. Bonvin S. J. je 'stále ještě, i při svém vysokém věku 75 let činným jako kritik zpěvníků, které se odvažují na veřejnost. Podle jeho názoru trpí největší část jejich tím, že vydavatelé zdají se sami nevědět, co je skutečně vkusné a církevní. Pořádný zpěvníček mimo Hosanna" svrchu zmíněné, je jen práce Holanďana josefa Otten-a -- také již muže přes 70 let — přítomně varhaníka a ředitele kůru katedrály pittsburské. (Parieh Hymna] — Herder, St Louis.) Tento jest též spisovatelem mnohých článků hudebních v katolické encyklopedii. Též tento čerpal z katolické písně německé! Tato zpráva o »anglických« zpěvnících ve Spoj. Státech je tedy zajímava tím, že zde vidíme, kterak německá píseň je zde překládána do angličiny. Vím ještě o dvou pracích tohoto druhu: jedna — officielně« diecesní zpěvník o 39 číslech velmi pěkných nápěvů, s průvodem, který by snesl místy zlepšení, a dílko, které se připravuje od kteréhosi německého varhaníka na východě za účelem záchrany nápěvů německé písně, kdyžtě řeč svou navždy udržet Němci zde nedoufají. Také se však zdá, že jim v oboru tomto schází nějaká pořádná autorita. Toto pronikání německé písně do anglických zpěvníků ve Spoj. Státech vysvětluje se tím, že zde vlastně žádných katolických Angličanů vůbec není — a nebýt toho, že poangličení Irové tady tak hrozně fedrují v církvi sv. to samospasitelné anglické mluvení v kostelích (English speaking vyslov : ingliš spíking), žádných ingliš spíkíng" katolických osad by tu vůbec ani nebylo. Na svém Zeleném Ostrověmají jen jeden zpěvník, ovšem že v anglické řeči, jménem DCrown of Jesus«, t. j. »Koruna Ježíšova«. Musí to být ta trnová, protože dle souhlasu znalých věci, patří do hudebního podsvětí. Něco příšerného" — nehodného posouzení" —jsou ipsissima verba varhaníka katedrály westminsterské v Londýně, R. Terry-ho. Zde ve Spoj. Státech jsou to zajisté zase oni, kteří odebírají podobné výtvory svých gallských soukmenovců, školních to bratří francouzských z Kanady, jako »proslavený« St. Basil's Hymnal, The De La Salle Hymnal a jiné. Jim je jakákoliv pěkná melodie, i kdyby to byl tyrolský jódler, operní arie, lidový popěvek — dobré dost, aby na to navěsili ně-jaký pobožný text a udělali z toho tak píseň duchovní. Z této strany tedy nějaké spásy pro lidovou píseň v řeči anglické čekati nelze, a proto píseň německého původu nachází zde své místo, když anglické není. I katolické zpěvníky v Anglii, až do r. 1895, kdy A. Edmund Tozer vydal zpěvník svůj, nebylo lze bráti vážně" jak praví zmíněný již R. Terry — nedávno vyznamenaný anglickým králem za své výzkumy v oboru staré anglické katolické skladby hudební. Zpěvník tento vydán byl nakladatelstvím John Fischer & Bro. v New Yorku r. 1905, přehlédnutý pro potřebu ve Spoj. Státech, a pode jménem Catholic Church Hymnal". Objednal jsem si ho schválně a nacházím, že sice prozrazuje ruku vzdělance nejen hudebního, nýbrž i literárního, a průvod varhann že je svérázný a znamenitý, jak jen se dá očekávat od odborníka jakým byl varhaník Tozer, vyznamenaný též titulem doktora hudby od university své vlasti (moje informace neví :!rovna od které z nich). Škoda jen, že Dr. Tozer neměl lepších melodií, od něho samotného se nemůže žádat, abv mezery sám zahradil, a i jeho, i ostatních skladatelů nápěvy trpí jakousi lyrickou písňovou jakostí, která prý je vlastní všem vůbec britským zpěvníkům: sentimentální to věci. Je to dědictví anglikánského protestantského ducha, kterého se ani Dr. Tozer nemohl zbavit: byl konvertitou ke katolické Církvi. Zemřel před dvanácti lety u věku 60 let. Znal jsem jeho jméno z dílka Proprium Missae, de Tempore et de Sanctis, čtyřhlasé to sady recitační zmíněných textů mešních, vydaného také zde od firmy John Fischer & Bro. Napsal to jakmile se zjevilo jako zákon Motu Proprio Pia X., aby se mu mohlo vyhovět tam, kde by nebylo jinak lze. Je to krásný příklad ochoty vy-hovět zákonu. Pozoroval jsem však zvláštní zálibu, snad vlastní anglickému vkusu na harmonických příkrostech. Táž je také patrna v ostrostech jeho anglického zpěvníku. Nakladatelství nazývá sice tento zpěv-nik »nejlepším anglickým«, čemuž se však může rozumět v tom smyslu, že jeho pořadatelem a přispívateli byli »opravdoví« Angličané! Nicméně však ani tento opravdový anglický zpěvník nebude moci závodit s »ovocem vyrostlým na stromu katolické písně«, jak ho nacházíme v zahradách štastnějších katolických národů. Že anglický zpěvník budoucnosti bude tu ve Spoj. Státech obsahovat někdy nejen písně původu německého, nýbrž i jiných národů, je vidět už dnes. R. 1920 vydává p. Nicola Montani, hybná síla »Cechu sv. Řehoře« nákladem téhož svůj »St. Gregory's Hymnal«, kde sice mezi 150 čísly s anglickým textem má celých 49 svého vlastního vynálezu, ale mezi kořistí >z cizích luhů« má mimo 18 německých též 22 slovenských nápěvů, kterýmžto tedy činí tímto větší poklonu než německým. Jsou slovenské vždy hladké a příjemné svým nápěvem, a i když jsou leh-čího druhu, jsou dobře přijatelny. Českou ani polskou nemá N. Montani ani jednu. My Češi tady právě vycházíme na jeviště veřejnosti výborem nejpotřebnějších, nejlepších a nejzná- 79 | ||||
|