|
| ||||
| ||||
|
Roč. L. C Y R I L Rok 1924
mějších svých zpěvů, které česká zpěvnost vytvořila, a česká houževnatost posud udržela. Vyznačuje se krásnou harmonií průvodu, a určitým postupem hlasů na základě cílevědomého basu vedení. Ukázky některé jsem již poslal do Cech, do Prahy předsedovi O. J. Cyrilské, do Bratislavy Dr. D. Orlovi a p. Jos. Kuhnovi, řediteli kůru v Turnově. Do angličiny nepřekládáme. Těžko dávat ptáku cizí píseň do zobáku. Jisto jest, že písně lidové je zde ve Spoj. Státech citelná potřeba tak dalece, že se z nedostatku vlastního — krade, sit venia verbo. My — nemusíme. Končím. Je jen velmi málo jmen o kterých bych věděl, a posud se o nich nebyl zmínil, z těch, kteří pracují v nějakém oboru církevní hudby v této zemi. Dr. J. Lewis Browne, varhaník kostela sv. Patrika v Chicagu, prof. University Notre Dame v Indianě, skladatel, sdělil mně však ještě toto: Dp. T. B. Young S. J., >pionér ve zpěvu řehořském, vydavatel Římského zpěvníkuH (Pustet-New York), dnes již zastaralého. (Je posud činným při chorálních kursech.) Dp. S. M. Yenn, ředitel církevní hudby diecese Fort Wayne v Indianě. Dp. Louis Haas O. S. B. arciopatství sv. Vincence, Beatty, v Pennsylvanii, ndp. biskup Schrembs, Cleveland, Ohio, vydavatel (s převorem Hueglem O. S. B.) školních učebnic zpěvu řehořského. (Mám je.) Pietro Yon, italský varhaník jesuitského kostela sv. Frant. Xav. v New-Yorku, virtuos, skladatel. (Slyšel jsem ho, patří mezi nejlepší.) Ndp. Monsignor Hugh T. Henry, Katolická Universita ve Washingtoně, D. C. Jeho pojednání o původu nápěvu při písni »Bože chválíme Tebe«, a o anglickém textu jejím, v Ecc. Review, jsem čel — je znamenité. Dp. John Petter, seminář sv. Bernarda, Rochester, N. Y. Prof. John T. Fehring, kathedrální varhaník a profesor semináře v Cincinnati, v Ohio. Dp. Dr. James Boylan, profesor církevního zpěvu v semináři v Overbrook, v Pennsylvanii. Tím nejsou prý vyjmenováni všichni, nýbrž jen větší část. Ale tolik snad postačí k tomu, aby si čtenář v Cechách mohl udělat nějaký obraz o tom, oč se ve Spoj. Státech ve příčině církevní hudby jedná. Bylo mně velmi milo vstoupit v užší spojení s muži tak vzdělanými ve svém oboru a tak vřelého a šlechetného srdce, jak se beze vší výminky všichni ke mně proukázali, když jsem se na ně obrátil o nějakou zprávu z jejich oboru. Takže jsem za tu příležitost skutečně povděčen výzvě z Cech, také proto, že mě pohnula, abych se ohlédl po věcech, které mě sice velice zajímají, které bych však byl býval považoval za ležící mimo »obor působnosti« sobě poměry vyměřený. V Chicagu, dne 22. listopadu 1923 na svátek sv. Cecilie. Alois Mergl, správce české osady blah. P. Marie Lurdské. RŮZNÉ ZPRAVY Nové vydání Římského Martyrologia. Po velikém papeži diplomatu, papeži velikých ideí, přišel bývalý farář, nepolitik, který svými reformami zasáhl hluboko do vnitřního života církve- Mnoho sám vykonal, mnohé pouze začal a dokončují to oba jeho nástupci. Všecko jeho dílo směřovalo k tomu, aby rozšířil království Boží v srdcích lidských. Re-formou brevíře, dekrety o sv. přijímání atd. chtěl způsobiti, aby Kristus ovládl srdce věřících, stal se jejich neobmezeným vládcem a hybnou pákou jejich celého života. Chtěl obnoviti všecko v Kristu. Mezi jinými liturgickými knihami vydal i opravené Římské Martyrologium. Do jeho rubrik vpravil jednu novou, jež vlastně se čte v brevíři v Primě, ale týká se Martyrologia: K rubrice »Deinde in Choro legitur Martyrologiumg připojil : »quod laudabiliter fit etiam extra Chorum«. Vysloveno jest zde sice pouze přání církve, aby všichni ti, kdož jsou zavázáni k tnodlitbě brevíře, modliti se též denně Martyrologium. Dosud se čte pouze v choru. Dříve se ovšem čítávalo všeobecně : první křesfané čerpali sílu z příkladu svých svatých bratří a povzbuzovali se k důvěře v jejich mocnou pří-mluvu u Boha. Pius X. nemohl vynechati tohoto mocného prostředku, jenž tolik mohl přispěti k pro-hloubení duchovního života. Vždyt jest Martyrologium zlatým albem církve svaté. Ti světcí jsou nejen svědky jejího božského původu, nýbrž i důkazem její svatosti a nadpřirozené moci jejich prostředků spásy: svátostí atd. Aby obrodila svět z moderního pohanství, má zapotřebí téhož nadšení a svatosti svých apoštolů, jako bylo u prvotních biskupů, kněží i věřících. Toho pal< nadšení dosáhnou týmiž prostředky jako tehdáž, tedy i z příkladů a pomoci světců: logika jest jasná. Mnozí poslechli té rady církve: býval jsem často v tiskárně Vatikánské, a slyšel jsem, jak rychle se vyprodal první náklad Martyrologia. Živý zájem o tuto knihu měl v zápětí hlubší její studium. A poněvadž žijeme v době, která všecko zkritizuje, vytýkány byly knize různé nedostatky, historické nepřesnosti. Tomu není divu: vždyt jména a prvotní seznamy zdělány byly na základě záznamů nikoliv officielních, nýbrž soukromých! Nové objevy v katakombách, rozluštění hieroglifů a pokrok historie nutily provésti mnohé opravy. Některé tedy se provedli už ve vydání Pia X., větší ještě v posledním vydání, ale hlavní řez bude třeba leště provésti. To ovšem nejde tak rychle a před deseti léty sotva vyjde nové vydání Martyrologia. Už v úvodu k Martyrologiu bylo mnoho opraveno. Ještě více pak in corpore. Tak dáno vždy na první místo jméno světce, jenž toho kterého dne se slaví v celé církvi. Světec uveden nejen v den, jenž mu byl určen při kamonisaci, ale i v den, kdy zemřel. Místo, kde zemřel, nyní jest u každého světce připojeno, pokud jest známo. Zde bylo mnoho oprav a doplňků. Dříve stávala často udání široká: »in Germania, in Polonia etc;p bylo nutno zaměniti několikráte se vyskytnuvší in Scotia za Irsko. Jen mimochodem se uvádí, místo narození anebo kde se chovají ostatky. Dopiněn u některých důvod jejich mučednické smrti, jejich stupeň hierarchický, ke kterému řádu nebo kongregaci patřili. Opraveny mnohé chyby ve jménech a co hlavního famosní skupiny slov, které při četbě tvořívali směšné nesmysly ku př.: pro praedicatione de Christo ab e o d e m capite plexus etc. A ovšem připojena jsou jména nových svatých, poslední léta kanonisovaných. Index byl rozšířen a lépe uspořádán. Úprava jest velmi pěkná, cena levná: větší vydání s poštovným 40 franků, menší 26 fr. 50 cm. Bouzek. Z Velehradu. Farní úřad na Velehradě obrací se tímto k šlechetným dobrodincům s uctivou prosbou o podporu k obnově varhan ve svatyni velehradské. Varhany dosavádní jsou již 200 let staré; píštaly mnohé již červotoči prožrané; rejstříky některé vůbec již nehrají, jiné zase změnou temperatury, jež bývá ve svatyni dosti veliká, bývají tak porušovány, že samy se ozývají, aniž se zaraziti dají; mimo to jsou varhany ty systému zastaralého, zásuvkového, který vyžaduje stálých a nákladných oprav; též hrací stůl třeba rozšířiti a praktičtěji umístiti. Z těch hlavně příčin mají býti varhany obnoveny a to tak, že zůstane jejich zevnější forma, ježto je umělecké ceny nemalé; a z píšťal, co se zachovati dá. Rozpočet na obnovu varhan, jež mají býti sice jen 2 manuálové s 30 asi rejstříky systému kuželového s elektrickým pohonem, ale varhany mocné a důstojné — zní na 100.000 W. Svatyně velehradská je kulturním střediskem všeho 80 | ||||
|