|
| ||||
| ||||
|
Strana 4 'C Y R í L Rok 1925
Svatá brána je otevřena, zahájeno milostivé léto — Snad bude prospěšno několika větami osvětliti jeho význam. Jest mnoho nejasnosti a proto mnoho námitek a útoků proti tomuto zařízení církevnímu. Co jest jubilejní rok? jest to ten, který za takový byl církví vyhlášen. První by} rolcu 1300 za papeže Bonifáce VIII. Potom v roce 1350, 1390, 1400, 1423, 1430, a pak už pravidelně každý dvacátýpátý rok, s malými výjimkami, kdy pro bouřlivé doby století XIX. nebylo radno věřící v takovém množství do Říma svolávati. Typem a základem církevního jubilejního roku jest jubilejní, t. j. každý padesátý rok u Židů ve Starém Zákoně. BvI Bohem zaveden proto, aby sociální poměry národa vyvoleného zůstávaly celkem stejné a tak trvání národa, pro udržení idey messiánské zvoleného, bylo zajištěno. V tom roce role ležela ladem, otrokům se dostávalo svobody, pozemky ztracené se vracely majitelům. Byl to tedy rok sociálního vyrovnání, rok amnestie, reparace. Co tam v oboru statků přirozených se stalo, chtěla provésti církev nejprve v oboru nadpřirozeném; věřící se měli duchovně obnoviti, vymaniti z otroctví hříchu a zlých návyků, pokáním a obětí a modlitbou dáti Bohu satisfakci za sebe i ostatní lidstvo, usmířiti ho a vrátiti mu dobrovolně vádu nejen nad srdci lidskými, nýbrž i nad celou lidskou společností. Církev toto vyrovnání s Bohem podporovala tím, že dala věřícím k disposici všecky své poklady milostí, jež spravuje, všecky zásluhy Ježíše Krista, Svatých a spravedlivých. Každý si mohl vzíti z nich, kolik potřeboval pro likvidaci svých dluhů u Boha: to jsou pinomocné odpustky. Uložila jim, aby opustili svá pole i své statky a putovali do Říma : ten tam chtěla jim dáti všecko, mimo Řím suspendovala všecky odpustky i mimořádné fakulty zpovědníků. To má ve všech dobách veliký vý-znam. Jest to jakýs mravní nátlak, aby se věřící jednou za 25 let sešli, společně s Bohem smířili, společně za jedním účelem modlili, viděli společného svého Otce, viděli tu ohromnou rodinu k níž patří, aby se tak potěšili, povzbudili a posilnili. Jsou li poutní místa stálými missiemi, jsou-li barometrem diecese; oč více platí to o společných poutích do Říma na hroby apoštolů a mučedníků, do kolossea, do katakomb a k Náměstku Ježíše Krista ? V době poutí a missií stává se nejvíce obrácení, tam milost Boží, podporovaná modlitbou společnou, prudčeji vane a otřásává i srdci zatvrzelými. V Římě se katolík naučí vážiti své církve, jedné, svaté obecné a apoštolské, tam ocení milost, že k ní náleží a vyléčí se z nemoci, u nás bohužel tak roz šířené, že děláme církvi milost, když v ní trváme .. . Tato pak vnitřní reforma měla a má se vtěliti i v život rodinný i státní. Jest přirozeným, že takový katolík uvědomělý, posilněný a posvěcený docela jinak pojímá své po-vinnosti ve všech jejich složkách. Jubilejní rok vždy zasáhl hluboko i do života sociálního: V roce 1775 D'Alembert hořce si stěžoval na výsledky tehdejšího jubilejního roku: tvrdil, že zpozdily revoluci o dvacet let. Voltaire se vyslovil: nJeště jedno jubilejní léto jako toto, a je po filosofii!« Uvažujíce o blahodárných účincích milostivého léta pro církev, věříci i společnost lidskou, chápeme ten mravní nátlak církve sv. k pouti do Říma. Kdo může, má tam putovati. Ti druzí nebudou sice církví zkráceni, milostivé léto bude rok potom vyhlášeno v celé církvi a všichni budou moci dosíci stejných milostí jako poutníci římští letos, než pravdě-podobněji ze zmíněných důvodů psychologických jich dosáhnou tito. Při tom se nezmiňujeme o jiných dobrých účincích, jaké římská pouf při této příležitosti způsobí. Jsou tedy suspendovány všecky odpustky po všem světě pro živé: sobě věřící nemůže odpustků v tomto roce aplikovati mimo tyto: ]. Odpustky v hodince smrti (pinomocné). 2 Odpustky za pomodlení se třikrát denně Andělského pozdrav,a : Anděl Páně zvěstoval Panně Marii (V době velikonoční: Regina coeli.) 3. Odpustky, jichž možno získati při čtyřicetihodinovém výstavu velebné Svátosti. 4. Jichž možno získati tomu, kdo doprovází kněze, nesoucího k nemocnému Nejsv Svátost. 5. Plnomocné odpustky tak zv portiunkula v basilice Sta Marie degli Angeli pod Assisi. 6. Odpustky, jež udělutí biskupové a kardinálové při některých příležitostech a když dá vají pontifikální požehrání. Ostatní všecky odpustky af pinomocné, af partikulární zůstávají sice v platnosti, ale lze jich získati za stejných podmínek jenom pro duše zemřelých. Vše se dává všem úpině zdarma. Ze všeho tedy vidno, že nikdo není zkrácen: za to kolik prospěchu z toho vzejde církvi sv. a duším v očistci ! Podmínkou k dosažení jubilejních odpustků jest pout do Říma, tam vykonaná dobrá sv. zpověd, sv. přijímání, návštěva čtyř hlavních basilik a modlitba na úmysl Sv. Otce: za mír, nejen ten na papíru, nýbrž ten opravdový, srdečný, bratrský, za návrat synů od církve odloučených a za takovou | ||||
|