|
| ||||
| ||||
|
Rok 1925 C Y R 1 L Strana 5
úpravu v Palestině, jaké si žádá srdce křesfana. Má to býti velkým duchovním křižáckým tažením. jež by urychlilo uskutečnění hesla Pia XI. »Zavésti v říši Kristově mír Kristův. Výlohy cestovní, nepohodlí po cestě i v přepiněném Římě. desetinásobná návštěva basilik a modlitba i ostatní podmínky jsou zajisté velikou obětí: tím spíše ]ze doufati, že mocněji to bude působiti na srdce Boží, aby vyslyšelo prosby svých dětí. Těchto tedy obětí a této podpory žádá církev od bohatších, kteří do Říma cestovati mohou: chudým však církev usnadní dosažení těchže milostí druhého roku bez výloh a bez ne pohodlí: Kdo jest tedy na tom lépe? Lze podezřívati církev z toho, že nadržuje bohatým na úkor chudých ? To může tvrditi jen nevědomec nebo zlomyslník. Už i Osservatore Romano uveřejnil naše poutní výpravy. Jest jich projektováno šest, jak bylo oznámeno v novinách dne 1. ledna. Jest svatou povinností všech katolíků, kteří si to mohou dovoliti, aby se jedné z nich súčastnili. Naše katolická vlast musí míti též pod 1 na tom velkém díle lásky, jež chce svatá církev vykonati v jubilejním roce spojenými modlitbami a obětmi svých dětí. Kéž by ten jubilejní rok zanechal své požehnané ovoce i v naší drahé vlasti! A pro cyrilistu tím jest návštěva zajímavě:ší, že může poslechnouti skladby, které vyrostly z půdy uměním nasycené a porosené krví apoštolů a mučedníků a pokochati květy hudebními vypěstěnými největšími skladateli církevními, zvláště letos, kdy se vrací čtyrstaletá památka narozenin geniálního G. P. Palestriny. B o u z e k. A CASTEL 0. S. B. k u - Obecné zpěvy mešní. II. Credo. -- Credo Nicejsko-Cařihradské, symbol katolické víry, zpívá nebo říká se při mši sv. téměř v každý větší svátek. Původně tomu nebylo tak a když se vkládalo, neumístilo se vždy na témž místě sv. Oběti. 2) V prvních třech stoletích Církev znala jen vyznání řečené »apoštolské«; všich ti je znali zp směti, nikdy se nepsalo : uklád tla tak tajemná kázeň a Credo bylo znamením k poznání těch, kteří se účastnili křesfanského sv. přijímání. Když doba pronásledování byla vystřídána politickým vítězstvím Církve, tajemství pozbylo účelu. Ale přišla doba, kdy toto původní, prosté, stručné, jediné Credo nesta,ilo k označení skutečných věřících. Proti kacířství Ariovu postavilo se Cre.lo nicejské, k němuž v brzku přidali — jako odpověď na popír,~ní Macedoniovo — několik přesných článků a celý konec, který následoval po slovech in Spiritum Sanctum, jež až dosud zakončovala vyznání prvního ekumenického sněmu Nejstarší historické svědectví týkající se Creda zpívaného při slavnost tí mši sv. pochází z Antiochie, kde zdá se Credo býti obvyklým již od r. 471. Roku 510. Cařihrad následoval. Ale západ čekal až do třetího sněmu toledského (589), který je předepsal pro Špa nělsko Francie a Německo se pro ně rozhodly až asi dvě století později a Řím teprve v XI. století za Bonifáce VIII.$) Credo, jak víme, je předepsáno římskou liturgií jen pro svátky jsoucí s ním v nějakém vztahu: pro svátky Páně a Panny Marie, kteří jsou ve vvznání jmenováni, o svátcích apoštolů a církevních otců, kteří o něm kázali nebo je vykládali atd., nebo v neděli, kdy předpokládáme velké shromáždění věřících, pro něž toto veřejné prohlášení víry bylo určeno, jak vysvětlují záznamy; proto se nečte Credo (dle deky. Innocence III.) při obyčejných votivních mších svatých. Ve dnech, kdy je předepsáno římský missál se o něm zmiňuje na konci kázání, které následovalo po Evangeliu. Nebylo vždy a všude na tomto místě. Církve řecké je kladly bezprostředně před nrefací, ritus ambrosiánský trochu dříve, před modlitbou »super oblatag. Španělsko je zpívalo druhdy hned před »Patera;') ale Francie a národnosti, které ji 1) Viz Cyrila roč. 1923. str. 52. Upozorňuji též na tamní úvod. ') Sv. Augustin v kázání na Květnou neděli uvádí při každém článku jméno apoštola, jemuž je při-čítán tradicí jeho doby. 3) Mnohé důkazy svědčí o tom, že Vyznání bylo recitováno při mši sv. v Římě, alespoň v některých kostelích, od IX. století. Zda přerušovaně či velmi obvykle, zevšeobecnělo-li, bylo závazné či slavnostní? Zdá s-, že není určité odpovědi. ') Kněz říkal tehdy k lidu: fidem quam corde credimus, ore autem dicemus, pak vzal Tělo Páně a držel | ||||
|