|
| ||||
| ||||
|
Rok 1925 C Y fť 1 L Strana 7
se Ježíš, to jest Spasitel,) »jméno, jež jest nad všeliké jméno. Ve jménu Ježíšově každé koleno kleká na nebi, na zemi i pod zemí.« (Filip., I[., 9-10). On jest Kristus, pomazaný Páně,') jako jsou kněží, králové, jistí proroci; ale On jest tím vším bezvýhradně, On sám, možno říci, jest králem, knězem a prorokem, nebol všichni tito mají všechnu svou moc od Něho samého. F i 11 u m D e i u n i g e n i t u m: Jediný syn Boží; Bohem zplozený; syn ne pouze adoptovaný, ale ve vlastním slova smyslu synovstvím přirozeným. ex Patre natum ante omnia saecula, zplozen z Něho, z Jeho podstaty a přede všemi věky, nebof časy počaly Stvořením, které je mnohonásobné a podrobeno vrtl Deum de Deo, lumen de lumine, Deum verum de Deo vero. Bůh zrozen z Boha a Bůh sám, rovný svému Otci, světlo vyšlé ze světla, které se pramení v Otci. Bůh jest oheň a z něho světlo pochází, světlo nestvořené, spoluvěčné se svým původem, jako každé světlo spoluexistující s ohněm, z něhož vyzařuje. Texty Písma sv., které mluví o Bohu-Světle, jsou nevyrovnatelné: »in lumine tuo videbimus lumen« (Žalm XXXV., 11.); »erat lux vera« (Jan, I., 9.) ... Jest pravým Bohem, maje tytéž vlastnosti, známky a dokonalosti jako pravý Bůh, jenž Jej zplodil; vše, co bylo řečeno o Otci, náleží i Synu, vyjma otcovství samo. C. e n i t u m, n o n f a c t u m; jest zplozen a ne učiněn ; ten, jenž plodí, způsobí ze své vlastní podstaty, bytost podobnou sobě; naopak, co je =učiněno není súčastněno na postatě řemeslníkově; dílo učiněné je nižší přirozenosti, nepodobné tomu, z jehož rukou vyšlo. C o n s u b s t a n t i a 1 e m P a t r i. Zplozeno Otcem, je však Slovo téže podstaty a při-rozenosti božské jako Otec; to prohlašuje Evangelium slovy velmi prostými : »ego et Pater ltnum sumus: já a Otec jedno jsme« (Jan, X., 30.). »Spolubytný« je slovo utvořené katolíky z obranných důvodů proti Ariánům ; bylo napodobeno z řečtiny a přešlo z latiny do různých moderních jazyků. P e r q u e m o m n i a f a c t a s u n t. Jednota přirozenosti má v zápětí jednotu činů: »quaecumque enim ille (Pater) fecerit, haec et Filius similiter facit« (Jan, V., 19). Otec, jemuž jest připisována Moc, jest základem veškerého božského podnikání, jež se dovršilo Slovem, které jest Rozumem a Moudrostí, Duchem svatým, jenž jest vůlí Lásky a Dobroty. Tyto pravdy jsou prohlášeny způsobem úsečným a neosobným znamenitými slovy sv. Pavla : ,ex ipso, et per ipsum et in ipso sunt omnia,« čímž chtěl říci: z Otce, se Synem a v"Duchu svatém: počátek, střed a konec. Qui propter nos homines et propter nostram sa1utem descend i t d e c o e 1 i s. Vesmír a lidé Slovem byli stvořeni. A rovněž jím byli vykoupeni. Dílo Stvořitelovo, pokažené pádem Adamovým, potřebovalo vtěleného Boha, aby znovu bylo pozdviženo. Ciověk vyšel čist z rukou Božích; zhřešiv pak, potřeboval Boha, který by na-pravil urážku činem nekonečné ceny ; bylo třeba bytosti, která byla téže přirozenosti jako vinník a která mohla trpěti. To byl Bohočlověk. Pro nás a pro naši spásu sestoupil Syn Boží s nebe. Ef incarnatus est de Spiritu Sancto: pro vykoupení všech lidí Slovo vzalo na sebe naše tělo a stalo se člověkem. Božství v lidském těle! zázračné tajemství, které nutí mysliti na vysvětlující slovo, jež řekl Pán náš sám sv. Františce Římské: »já jsem Láska, jsem šílený láskou k lidským duším.« Bylo toho třeba pro takové snížení: Slovo, skvělost a sláva Otcova, Moudrost a Krása, čisté Světlo, Milosti pramen, Syn Boží, učiněn byl jedním z nás. Byl malým dítkem rrchal, hladověl, okusil námahy a smutku; znal slzy On, jako nikdo jiný »nebyl usvědčen z hříchu«, svolil přijati zdání a následky hříchu. Toto obdivuhodné dílo Boha, jenž se učinli člověkem, jest přičííati účinku Ducha Svatého, ctnosti Boha. (Příště dokončení.) $) »Vocabis nomen ejus )esumK (Maft. I. 21.). ) »Proptera unxit te Deus« (Žalm XLIV., 8:); »Spiritus Domini super me, propter quod unxit me« (Luk., IV. 18,). ®® | ||||
|