| ||||
| ||||
Strana 10 C Y tZ 1 L
t t ~7 Trop plus est bel - - - le que biau - Rok 1925 I' , t • -o- té. Et meil-lour que ne Biau-té pa - ré e de va - - lour. Dé- - - V b a 11 a d ě, pravidelně zpracované ve formě rondeau, Machaut užívá nejčastěji jediného hlasu zpívajícího a d v o u h 1 a s ix d o p r o v á z e j í c í c h. Řídce zprvu, (viz str. 37) autorova d la Les Primitifs de la Musique Francaise, Paris, 1922) a nikoli v jiném pohybu než nota proti notě, nabývá toto harmonické rozložení u champagneského mistra velíké plastičnosti; a hodně dříve před dobou, kdy jí byl pravidelně dáván vznik, seznamovala nás takto, uprostřed XIV. věku, s formou »doprovázeného ma~'"galu«, slavného ve Florencii již od druhé poloviny téhož století! Okouzlující rondeau Machautem napsané Péronně d' Armenti,re jest z nich zajímavým příkladem : _~- etc. sept, Y cinq, I Posléze ve z p ě v u t a n e č n í m skladatel připojuje formu písňovou, zpravidla jednohlasou a jednoduchou svou melodií, ke zpracování ballady: tím v tom docílí výtečných efektů. Bylo by nutno podati zde více než tuto čilou a okouzlující ukázku, doprovázenou skutečným »generálním basem« : Refrain ~ J I Se je sous - pir par - fon - dé - ment, Et ten-dre-ment Napodobuje Pérotina a snaže se učiniti pokračování na jeho pověstný » triple r ') na alleluiatický v e r s e t Na tivitas, založený na slovu David, na které měl odpovídati sbor unisono an: bo pouze varhany, Machaut chtěl soupeřiti se starým pařížským zpěvákem. Na téže formě, počínaje thematem tam, kde je Pérotin zanechal, napsal v »double hoquetc, t. j. v kontrapunktu promíšeném střídavými pomlčkami, skladbu pra čisté varhany« na motiv slova D a v i d, které má ukončiti tento vepset, a představíme si neabyčejnop zvučnost starých varhan, s jejich »nasardy« a »fourniturami« (mixturami), křižujícími toto duo, nad základním hlasem mohutného principálu, podporovaného bourdony: 4) ,Triple, jest dvouhlacná skladba, rolně napsaná nad dlouhýrni prodlevami basu, kde se poprvé µžívá imitace, lest to již druh varhanních musett, v nichž vynikali pařížtí y?rhaníei o pět století pozdějj, YQm překl, | ||||
|