|
| ||||
| ||||
|
Strana 22 C Y R 1 L Rok 1925
Tato autobiografická črta byla pak pramenem Dlabačovi pro jeho staf o Ohlschlágeloví, kterou Dlabač napsal do Rjeggerovy Statistiky z) a později do svého Slovníku. ) Veškerá pozdější lexikograficllá literatura opírá se o tyto údaje Dlabačovy a nepodává nám nic nového, 4) Podobně i ostatní zmínky o Ohlschláglovi, v literatuře naší i cizí roztroušené, opakují bud věci již známé, 6) aneb někdy pouhé jméno Ohlschláglovo uvádějí bez bližších zpráv, s) jindy pak docela přinášejíce údaje, jež jsou zcela chybné.') Málo pak jest zpráv, jež by naši známost o Ohlschlágelovi něčím novým obohatily.) Mimo uvedenou autobiografickou črta Ohlschiáglovu a údaje Dlabačovy — (které, pokud nám něco více než sám Ohlschlágel praví, stávají se důležitým pramenem) – s pro-spěchem využil jsem k vypsání života Ohlschláglova i jiného pramenného materialu, jaký mi poskytly zvláště matriky,') různé klášterní nekrology a katalogy, 10) některá akta ") k osobě Ohlschlágelově se vztahující a Itonečně v řadě nepo lední annaly kláštera strahovského a annaly koleje norbertinské• (Příště dále.) Bohemicorum musicorum 1787. Obsahem tohoto spisku jsou stručné biografie některých starších českých hudebníků. Vedle vlastní biografie Ohlschl~glovy uvádí se zde Bár, Koželuh Leopold, Seiche, Bůchel, P. Simon Piarista, Pokorný, Sojka (Zoilta), Urtica, Pieschel, Wollmann, Sehling josef, Brixi František Xaver, Senkýř Augustin, Loos, Novák František, Laube Antonín, Pavlíček a Gerlak Paus. Posledně dva jmenovaní jsou uvedeni pouze jmény. Ale i o ostatních hudebnících uvedené zprávy jsou velice stručné. Srovnáme-li zprávy ty s údaji Dlabačovými v lexikonu — pokud jich ovšem všech užil — vidíme, že se celkem kryjí. Jsem jist, že Ohlschlágel napsal tyto stručné biografické stati na žádost Dlabačovu, který zprávy ty tehdy sbírai pro Rieggerovu statistiku a později i pro svůj lexikon a zprávy ty u některých hudebníků sám si vyžádal. Tak na př. u roudnického regenschoriho Foyta, citolibského kantora Kopřivy anebo u Viktorina Brixiho. Odpovědi těchto hudebníků na Dlabačovy dotazy jsou na Strahově zachovány. Zvláště zajímavý jest latinský list skladatele Viktorina Brixiho. (Srv. Hnilička, Dopis Viktorina Brixiho v »Daliboru« roč. XXXVII. (1920) č. 1. str. 8 a násl. Hnilička ovšem nemá tušení, že »neznámý —jak praví — příjemce tohoto listu jest sám Dlabač, který přímo V. Brixiho o ona data žádal. Srv. i můj článek »Bohumír Jan D!abač% v »Cyrilu« roč. XLVII. (1921), čís. 2.—3. str. 22. -- 2) Mtěriálien zuř alten und neuen Statistik von Bóhmen, Leipzig und Prag bei Kaspar Widtman, X11. 264.—266. (Zde jest práce Dlabačova, »Versuch eines Verzeichnises der vorzůglichsten b5hmischen Tonkůnstler Těchto statí použil později Dlabač pro svůj lexikon. Ale již v seš. VII. (1788) zmíněných Materialien píše Dlabač článek: »Etwas von den Kirchenorgeln in Bóhmene, kde v dodatku poukazuje na Lohela Ohlschlágela. Srov. můj článek o Dlabačovi v »Cyrilu= roč. XLVII. (1921 čís. 3, str. 22. 3) Dlabač, Kůnstlerlexikon I[. 403.—406 Dlabač zmiňuje se — ovšem jen zcela stručně — o Oh]-schláglevi také ve svém spise »Historische Darstellung des Ursprungs und der Schicksale des kónigl. Stiftes Strahov,« Prag, 1805, 231—232. a ve svém Chronologicum necrologium, Pragae 1817, pg. 78. 4) Meusel, Lexikon der vom Jahre 1750 bis 1800 verstorbenen teutschen Schriftsteller, Leipzig 18W, X. 186; Gerber, Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkiinstler, Leipzig 1813, I[I. 605; Griffer und Czikann, Osterreichische Nationalenzyklopaedie, Wien 1835, IV., 84; Schilling, Universallexikon der Tonkunst, Stuttgart 1838, V. 206.-207; Fetis, Biographie un verselle des musiciens. Paris 1864, VI. 351.—352; Wurzbach, Biographisches Lexikon, Wien 1879, M. 13.—15.; Mendel, Musikalisches Conversationslexikon, Berlin, 1878, VII. 324; Allgemeine deutsche Biographie, Leipzíg, 1887 XXIV. 321-322.; Eitner, Biographischbibliographisches Quellenlexikon der Musiker und Musikgelehrten, Leipzig, 1902, VII. 227. ; Riegrův Slovník N. v Praze 1866, V. 1000—1001, (článek psal A. Rybička) Ottův Slovník N. v Praze 1902, XVIII. 670. 6) Gartner-Waniek, Ponaučení krátké o varhanách, v Praze, 1834, 69; Weyrauch, Geschichte des kóniglichen Prámonstratenser Chorrherren-Stiftes Strahov, Prag 1863, 97; Čermák, Praemonstrati v Čechách a na Moravě, v Praze, 1877, 113, a od téhož autora článek »Das Pramonsfratenser•Chorrherrenstift Strahov oder Berg Sion in PragR v díle Šeb. Brunnera »Ein ChorrherrenbuchK, Wůrzburg-Wien, 1883, 582; Linhart, Das Praemonstratenser-Stift Strahow und seine Aebte. (V XVIII._výroční zprávě 11. něm. stát. reálky v Praze na Malé Straně) Prag 1891, 29; Srb-Debrnov, Dějiny hudby v Cechách a na Moravě, v Praze, 1891, 68. Procházka, Mustkalische Streiflichter, Dresden, 1897, 59; Kamper Musikalisches aus Alt-Prag, v »Politik« 1901, č. 6. a 13. (Později vyšel i český toho překlad v »Daliborun 1901.) Nejedlý, Dějiny čes. hudby, v Praze 1903, 69; Borecký, Stručný přehled dějin české hudby, v Praze, 1906, 36 6) Emingerová, článek aHudbaa v katalogu výstavy »Praha 1750-1850, v Praze 1916, 83; Haudek, Musikalischer Brief, Mitteilungen des Nordbóhmischen Excursions-Clubs, Bóhm. Leipa, 1888, X[., 9. 7) Lašek, Stručné dějiny českého zpěvu a hudby (příloha Č. Hudby) 1904, 171. -- Lašek uvádí zde J Lohelia (takto jej jmenuje, bez příjmení »Oh'schlágel=!) mezi houslaři. Patrně se mýlí s Truskou. 8) Nové známosti o Ohlschlág]ovi přináší na př. článek Dra. A. Eberta »Eme freie Fantasie Mozaris« v časopise »Musik= Berlin u. Leipzig, 1910, X. 116 a násl., l,de líčí se zaj mavá návštěva Mozartova na Strahově. Mozart hrál v přítomnosti L. Ohlschiágela na strahovské varhany Rovněž články E. Troldy přinášejí nové zprávy, zvl. pokud se týkají Ohlschl igelových skladeb. Tak na př. zprávy v článcích »Hud. archiv mělnickým v Hud. revue IX. (1916) str. 128, »Siloensia« Iíud. revue X. (1917). 74, »Hud. archiv minorit. kláštera u sv. Jakuba v Praze« »Cyril XLIV. (1918), 147. 9) Matrika fary v Jeníkově u Duchcova, kde zanesen jest křestní zápis Ohlschlágelův a matrika fary na Strahově, obsahující zápis o Ohlchláglově úmrtí. 1°) Zvláště t. zv. Album novitiatus a k němu připojený Sylabus canonicorum Sioneorum (Rkp. knihovny na Strahově). 41) Především Ohlschláglův křestní list, jeho propustný list z poddanství a formule professní. 00® | ||||
|