|
| ||||
| ||||
|
— 94 --"
„1Jxequiae in die depositionis praesente koncíti „precibns inclusive” s áalmem De pro- corpore” jsou v Rit. Rom, urcitę popsány a fundis". ,Preces" od „Pater noster” zacína- na jisto jest postaveno, ze velké výsady, jimiz jící konají se klece t, j. všichni u oltáre klecí mše pohrební „praesente corpore” obdarována na vykázaných místech, celebrantjediný vstává byla, jen tehdáz mají platnosti, kdyz se ve- k orati zakoncující. škerého ritu pohrebního šetri. Zdá se nám býti jisto, ze snáze ještę lze Jinak pricházejí k platuosti „exequiae dopustiti, aby officinm pred mšt privilego- absente corpore,” které dle Rit. Rom. na tri vauou vynecháno bylo, nezli aby absoluce po díly se rozpadávají: 1. „Matutinum Defunc- mši vypouštęla se, ponęvadz vynecháni celého torum cum Laudibus”, 2, mše sv. a 3. „ab- officia v nejnutnęjším prípadu i pri exequiich solutio ad tumbam”. I3ezpecnę dluzno tvrditi, „praesente corpore” dovoluje se: „Qnod si ze veškeré tri jmenované cástky vedle pűvod- etiam ea fnerit temporis angnstia, vel alia ního smyslu zákonodárce nesluší od sebe dę- urgens necessitas, ut unum Nocturnum cum liti, a ze tudy 1\lissa nejbezpecnęji co „exe- Laudibus dici non possit, aliae praedictae quialis” (ku pohrební s1 a v n o s t i slušicf) po- preces et suffragia nunquam omittantur.” vazována bývá, kdyz ve spojeni s ostatními cástkami uvedenými se nachází. Ponęvadz „Absolutio ad tumbam” jest však vęru však mše kromę spojení s exequiemi prede skoro vzdycky mozná, uvázi-li se, ze pouze reci- také i jiným zpűsobem rázu slavnostního ne- tovati mozno, co zpívati se predpisuje, ze není postrádá, címz od pouze soukromých mši, potrebí zádné výstavnosti (lectica mortuorum, které nejsou privilegováuy, se rozeznává, pri- castrum dotoris ci katafalk), aby se konati pouštíme, ze v tom prípadę opácné zvyky po- mohla, posléze ze i od námęstkű klerikárnich vstati mohou, zejmena jsou-li „rationabiliter” vykonávati mozno, co klerikűm pripadá. Ze zalozeny na pr. kdyz jen mše moznou se stává, však na místo katafalku stací pouze cerné recitace však jedné cástky officia za mrtvé sukno rozprostrené s krízem (nikdy však aneb i sama „absoltftio ad tumbam” nemoznou bílým, protoze bílé kríze na cerných para- bývá. Pro anniversaria (zrízená ovšem, po- mentech se zapovidaji), vysvitá z nękolika nęvadz v rozsudku rec jest o závazku) osvo- výnosű kongregace ritű. Nejjednodušeji konalo jila si S. R. C. tento volnęjší názor v nálezu by se to tedy následovnę. V presbytPrium datovaném dne 31. cervence 1665. anebo pred ním rozprostre se cerné sukno, Nesmíme však tajiti si toho, ze predchá- na které dle libosti také nękolik svícnű a ho- zející officium a následná absoluce pravidlem rícími svícemi postaviti lze. Po posledním zűstavaji. V cetných pripadech nemoznost pred- evangelium odlozí celebrant na stranę epi- stírajících skutecné nemoznosti nebývá. Reci- štolni manipl a kanuli, a vezme pinvial. továni jedné cásti officia za mrtvé (ac Rit, (Zrejmę se tak praví v missálu ; zvyk, ze Rom. i noty pro zpęv udává, stací predce re- v sakristii se to stává, jest c o n t r a rubricaa, citace) umozni se zpűsobem nejjednodušším tudy nezákonný a neodűvodnęný, ponęvadz se i tam, kde kromę celebranta jest jediného trhá co k sobę patri.) Jeden a ministrantű respondujícího klerika neb ministranta neb ko- nese kriz a staví se za sukno ; druhý nese stelního zpęváka. Celebrant má pak své místo kropenku v jedné, loclku v druhé roce; tretí v presbytári „ad sedem”, kostelní zpęváci na nese kaditelnici. Kdyz všichni tam došli, staví kruchtę, klerikové neb ministranti neb ko- se knęz mezi oltár a sukno jsa tvári ku krízi stelník vedle celebranta neb také naproti nęmu obrácen. Ministranti nebo zpęváci, je-li jich bud v lavicích, je-]i v chóru jakých, neb na zde, pocínají recitovati Libera. Neni-li více zpę- zvláštních sedadlech bez lenošky. Antifony vákű, ver•sikl recituje se od celebranta. „Kyrie műze pak celebrant pocínati, respondujfcí eleison” proslovuje celebrant (jinak patrí to v nich zároveń pokracovati a po zalmu pak zpęvákűm), druhé pr•oslovujf ministranti ci mohou od obou opakovány býti. Zalmové verše zpęváci, tretí všichni spolecnę. Úcastnil-li se mohou strídavę modliti se ; lekce, veršíky a celebrant recitace, műze klásti incensum teprv ovace celebrantem, responsoria respondujfcím. mezi Pater noster (jinak dęje se to ku konci Ac rubriky u exequií absente corpore „saltem responsoria, obycejnę u Requiem). Versikl ná- unum Nocturnum cum tr•ibus Lectionibus et sledující ríká knęz, responsoria ministranti Laudibus” vyzaduji : dovolujeme si „ex ana- neb zpęváci; orati knęz. Je-li na kruchtę logia” souditi, ze jako pri exequiich „prae- dűstatek zpęvákű, mozno vše zpívati. sente corpore” z jisté príciny také jedno Naznacivše a vylozivše, jakého postaveni „Nocturnum cum Laudibus vel etiam s i n e mši zádušní v povšechné liturgii se dostává, Laudibus” konáno býti műze. At s , Landes" nyní lze pokrociti k samé povaze a rázu mšu Aebo bez nich, dluzno vzdy cástku officia za- zádušní a jednotlivých cásti její. | ||||
|