|
| ||||
| ||||
|
Rok 1925 C Y R I L. Strana 25
českého mistra Záviše (1410), právě tak jako neznámého autora českého leichu 0 t e p m y r r h v, který podává, zároveň s leichy našeho krajana, různé body pojednání.') U nás svými bezprostředními žáky či napodobovateli vytvořil Machaut téměř c,lou hudební školu, která vládne až do doby, kdy se vnucuje škola belgická okolo r. 1420. Konečně, a možná že hlavně, Vilém de Machaut svou Mší působil hlubokým vlivem na pozdější rozkvět školy belgické a římské. Toto dílo, které se nezapomíná, bylo zpíváno ještě v XVI. století ve školách tak důležitých, jako byla škola v Cambrai, která dala tolik zpěváků papežskému hudebnímu sboru, a nebylo by nesnadno nalézti v takovém Palestrinově A g n u s téměř přímé ozvěny versetů, napsaných na týž text kanovníkem remešským r. 1364. Panování Karla V. a částečně i Karla VI. založilo neobyčejně skvělou dobu umění hudebních: nádhery milovné zvyky dvora francouzského v té době měly se nadále zachovati na dvoře bourgogneském, nebof středisko království bylo zpustošeno zahraniční i občanskou válkou. Leč během této periody, která nás zajímá, sami panovníci dávali příklad zájmu, který osvědčovali vůči hudbě; ') král Karel V. zcela první (osobní přítel Viléma de Machaut) dovedl posouditi to, co provozovali jeho' hudebníci a, jak nám pravt Kristina de Pisan ve svém dějepise tohoto panovníka, -slyší v tom všechna místa tak jasně, že žádná chyba se mu nemůže skrýti.« Vévodkyně Orleánská, Valentina Visconti, hrála kromě jiného vybraným způsobem na harfu; ona měla později krotiti tímto způsobem hněv Karla VI.; ve sbírkách Britského musea a v museu Lisztově ve Weimaru chovají se platební poukázky »hoioviteli harf« v Paříži, jménem Vavřinci du Hert, nebof tento v 1. 1397—1398 zhotovil, opravil a naladil krásnou harfu paní vévodkyně« (viz kap. VI. autorova citovaného díla). (Dokončení příště.) ®® A. CASTEL 0. S. B. Obecné zpěvy mešní. (Dokončení.) Ex Maria v i r g i n e e t h o m o f a c t u s e s t. Z Marie narodil se Ježíš, Slovo Boží. »Marie«, poznamenává zde Dom Guéranger,") ndala mu podstatu jeho lidského bytí. podstatu, ]sterá mu byla vlastní a osobní právě tak, jako Maria sama ze svého dala Synu Božímu, obdržíc sama svého Syna. Jak čistá musela býti Maria, aby byla hodna dáti Synu Božímu podstatu jeho lidského bytí! Slovo nechtělo se spojiti s lidským stvořením učiněným z ničeho, ale naroditi se z dcery Adamovy, Marie. »Nesestoupil pouze v Marii, ale bvl počat Marií, je téže podstaty jako ona.« Crucifixus etiam pro nobis sub Pontio Pilato, passus et sepultus e st. On, Bůh, přijal muka považovaná v této době a v tomto prostředí za nejpotupnější. Katy jeho byli Zidé; pohan, římský prokonsttl, pronesl ortel, který sám v hloubi duše za-vrhoval. A jaká muka, až k smrti kříže! Tu od toho dne, od Kalvarie. žádný nejde ke vzkříšení, jedině utrpením; každý je musí nésti, těžkopádně nebo hbitě. Trest nebo zkouška je znamením a ochranou všech apoštolů Ježíše Ukřižovaného. »Pohoršení Židům a bláznovství šlechetným,« ale křesfanu vždy slibem a zárukou budoucí slávy. Smrt sama, protivná smrt, nestačila. Bylo třeba, aby byl pohřben, poněvadž On sám prohlásil »že obnoví chrám (chrám svého těla) ve třech dnech.« Kromě toho bylo pohřbení důkazem, že Jeho smrt byla skutečnou, ne předstíranou, poněvadž skutečně došlo až k pohřbení jako u jiných lidí. r ' ) e t r e s u r r e x i t t e r t i a d i e s e c u d u m S c r i p t u r a s. »Toto zlé pokolení žádá znamení, nemůže mu býti dáno jiné, než znamení proroka Jonáše .. . Jako Jonáš zůstal třj dny a tři noci v břiše ryby, také Syn člověka zůstane tři noci v klína země.« (Mat., XII, 39; Luk., XI, 29.). et a s c e n d i t in coelum; s e d e t ad d e x t e r a m P a t r i s. Po mukách a smrti, po tichu hrobu, přichází vítězství ve slávě. Hle, smrt je pře-možena a podrobena: »ascendens in altum, captivam duxit captivitatem.« Vtělujíc se v lůně Mariině neopustilo Slovo svého Otce. Dnes Bohočlověk, jediná osoba ve dvou přirozenostech, 7) Viz velmi zajímavou studii Zdeňka Nejedlého o Závišovi ve sbornících Mezinárodní společnosti hudební (Société Internationale de Musique) VII, 41 a n. a) Také jest nutno uvésti v cizině krále Jana I. Aragonského (1350-1396), skladatele, píšícího ve formách francouzské hudby na básně, rondeaux a ballady v řeči francouzské. Viz velmi zajímavou studii F. Pedrella v »Biemann-Festschrift« 1909, str. 229 až 290. io) Výklad modliteb a obřadů mešních str. 53. ") Ibid. str. 56. | ||||
|