NEZAŘAZENO
Ročník: 1925; strana: 57,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
Rok 1925 C Y 1Z [ L, Strana 57

(činil se hodně), učitelky hudby, řádové sestry, absolvovaná konservatoristka, literní učitelky, přerůzní jiní řemeslníci, státní a soukromí úředníci, inženýr, člen orchestru Nár. div., doktor filosofie atd., atd. Leckterý z těchto naposledy jmenovaných nechtěl se naučiti hře na varhany z důvodů existenčních, spíše byl to jich zájem, který samozřejmě lze jen vítati, zvláště když učení se hře na varhany nebývá učením přístupným. — Letošním rokem dovršujeme prvé pětiletí trvání kursů a bude zajisté zajímavo, promluviti o tom, jak se pracuje a jaký je dosavadní výsledek.

Jak z výše řečeného vyplývá, je účelem kursů vzdělati schopné a přiměřeně nadané (bez nadání ]ze těžko pracovati v jakémkoli umění, hudbu tím méně vyjímajíc) účastníky všech vrstev, kteří by úřad varhaníků hlavně ve venkovských místech mohli úspěšně zastávati.

Všeobecné známé pořekadlo praví, že »každý začátek je těžký« a o pravdivosti jeho jsme se přesvědčili s dostatek j sté všichni: učící i učící se. Začnu s nejhlavnějším: se hrou na varhany a pomůckami, jichž bylo třeba. V prvé řadě šlo o' nějakou školu na varhany. Všichni z účastníků prvého (o těch dalších platí ovšem totéž) kursu neměli předběžného hudebního vzdělání, ba po případě ani not neznali, klávesnice varhanová, jakož i všechno ostatní bylo jim španělsl{ou vesnic±. Bylo v prvé řadě nutno postarati se o nějaké pomůcky a těch bylo velice pomalu. O ty pokročilejší ani tak nešlo, ti měli k disposici výbornou, třebaže co do postupu hodně obtížnou školu od Skuherského, ale co s těmi ostatními, abych tak řekl -hudebními nemluvňaty« ? Ti přece chtí také hráti! Co těm? — Pro ty nebylo nic, o ty se dosud nikdo vl-odně nepostaral. Bylo tedy nutno opatřiti jim také nějakou školu, podle Icteré by s větším nebo menším zdarem mohli pokračovati. Protože toto elementární oddělení připadlo mně, musil jsem se o příslušné dílo postarati sám. Nechtěje sahati po nějaké snadné škole německé (a ani z těch mi nic úpině nevyhovovalo), napsal jsem školu na varhany sáni, školu, která by co nejvíce vyhovovala našemu poslání. Pracoval Isem j i po částech a v š i c h n i moji žáci si ji rovněž po částech musili opisovati, co tu bylo práce, co zdržování, co tšelijakého opravování, protože ne každý dovedl psáti přesně a správně !— Tak jsme pracovali v z a č á t e č n i c k é m oddělení ve hře na varhany piných 13 měsíců! — Během této doby jsem zpracovával definitivní úpravu díla, pro něž jsem také štastně nalezl nakladatele (fa M. Urbánek, Praha II. Jungmannova tř.) a po 13ti prvých měsících jsme měli vyhráno —škola byla tištěna a práce oběma stranám velice ulehčena Podle této pomůcky postupujeme dosud a všechno nasvědčuje tomu, že uspořádání je pro náš účel velice vhodné a svému určení dobře vyhovující.

Praktická hra na varhany, jakožto předmět hlavní a nejdůležitějš je t ř i k á t týdně; k tomu patří také tři dvouhodinové cvičné pro každého frekventanta Vyučuje se ve skupinách po 4—5 posluchačích, jak tomu bývalo a je dosud na př. na státní konservatoři. Je samozřejmé, že nějakých divů a zázraků délati nemůžeme a nechceme, ale přes to posluchačstvo získá takové pohoto: osti, že na menších místech může docela dobře působiti a také jich značná řada — pokud jsem informován a absolventi o sobě dávají vědět — více než čtyřicet — s úspěchem působí a vede se jim docela slušně. Protože se jedná o umění, je na každém jednotlivci, aby se i po absolvování dále vzdělával, protože »učení dává uměnía, a hudbě se dosud nikdo ještě nevyučil, protože její meze jsou velice rozlehlé, každý musí pracovali dále a dále.

Přicházíme nyní k t odti velice důležitému. Mnohý nebo mnohá z těch, kdo žádají o bližší informace, táží se, k o l i k jim úřad varhanický vynese? Na to je odpověd budto velice snadná, nebo velice obtížná — Leckdo je se svým dosavadním povoláním nespokojen, protože mu připadá, že vzhledem k duševní i fysické námaze málo vydělává a ohlíží se po »lehčím« zaměstnání. Těm vždycky říkám a nebo píšu, že býti varhaníkem není povoláním, které by patřilo zrovna mezi ta ulehčí« a po stránce finanční ]ze těžko, velice těžko před-povídati. Žádného varhaníka v celém našem státě samotné varhanictví neuživí, každý se musí ohlédnouti po něčem vedlejším a nebo je-li možno, může si varlanictví přibrati za vedlejší zaměstnání a takové případy jsou právě ty, pro které jsou naše kursy myšleny. Mnohé obce a mnozí jednotlivci tento správný účel kursů dobře pochopili a dle toho také svůj postup zařídili a jde to velice dobře, jak mi o mnohých bývalých návštěvnících kursů známo. Zvláště výhodna je návštěva našich kursů různým řemeslníkům, kteří se po případě i hudbou zabývají, aby si vzdělání odborně dopinili a něčemu novému se přiučili. Že to ovšem něco stojí, s tím se musí pcčítati, protože chci-li úroky, musím míti uložený kapitál. Důležito je, aby každý to, čemu se učí, naučil se co nejlépe a nejdůkladněji, byl co nejpilnější a nejsvědomitější, povrchnost a ledabylost se i zde špatně vyplácejí. Hra na varhany
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ