|
| ||||
| ||||
|
lrychází vzdy
Jen frankované listy 5. kazdého męsíce. prijímají se. Rukopisy redakci za- Predplatné, C E C 1 slané nevracejí se, jez ciní Em Dopisy, týkající se poštovní zásylkou Casopis redakce, budtez za- na celý rok r m. z1.2, sýlány franco pro katolickou hudbu posvátnou Ferd. Lehneroví na pűl Teta „ v Karlínę, císlo 234. prijímá pouze na je 1, - dnu z tę chto d rvu dob v Cechách, na IrToravé a ve Slezsku. Reklamace zasy'lány yc _ _ administrace ( majitel, vydavatel a redaktor: budtez do expedice v Praze, v Ks,rlfnę garlínę, císlo 284. ~ , v { ~ERDINAND g. ~EHNER. Anenská ul. c. 144. _ S Císlo 12. V Praze, dne 5. prosince 1878. Rocník V. DBSAH: Slavnost Karlova a »ltorúte«. — Verejná kritika o hudební slavnosti Akademie kresCanské. — Pę- stování zpęvu církevního. - Diecése Královéhradecká : 'L, Hradce Králové. _ Diecése Litomęrická : Od jizery. 'L Vrchlabí. - Z diecésc Brncnslc : Z llonbravice na Svitavę. — Drobné zprávy. — Drobty a zrnka. Slavnost Karlova a ,Rorate”. j1ý hlahol s Hradcan zaznívá, J A srdce Prahy rozrývá, Kam se dęl ples? Coz slunko dnes Tvár smutnou mrakem zakrývá? Hlc Otec vlasti s rodinou Se loucí — s ceskou otcinou, Jiz naposled Král Karel kmet Svým dítkám vęstí vűli svou. „Kde drímá Václav, svętec náš, Tam koruna má — poklad váš; Tam lide műj Vzdy stráznę stűj, At vlasti své jej zachováš.” Slyš zvonű Vítských náreky, Téz Karlstein zní bezdęky -- „Tot Pánę hlas!" Dí král, „jiz cas, Bych odešel v kraj daleký.” Velká osoby vrhají dlouhé stíny. Nikoli po decenniich, nýbrz po staletích cítají se leta jejich. Odcházejí, ale nezacházejí. Vy- dali hlas, a po pűl tisíciletí rec jejich hlaholí dále. Není to pouhý oblas o mrtvou stęnu skalní se odrázející, nýbrz slovo zivé, pa- Tu zakvílela Vltava A zkalila se Morava, Lká Vyšehrad, Lká Velehrad : „Jiz sbledla naše oslava.” Však nezašel Tvé slávy den, Pęt vękű Bohem oslaven Zríš s výšiny Své na syny A nevydáš nás Otce v plen. Kdyz boure námi zmítala, Tvá hvęzda plavcűm svítala, Bdęl mocný Bűh, Tvűj strázný duch Nás chránil a smrt prchala. Nuz díky vęcné z toho męj, A u Boha se primlouvej, A nad milou Vzdy vlastí svou Plášt ochrany své prostírej ! Jan Soukop. mátka nehynoucí, kvítko ve stálém kvętu. Odešli a predce zűstali. Ulozeni jsou do prí- bytku chladného tmavé hrobky a predce dále ziji, svętlo a teplo plodíce. — Blahoslaveni svętlonoši ! Pred 500 lety ulozili nám do hrobu otce | ||||
|