|
| ||||
| ||||
|
Rok 1925 C V FZ 1 L Strana 79 A. CASTEL O. S. B.
Obecné zpěvy mešní. (Pokračování.) II. Aby se podařilo zasvětiti trochu věřící do mešní liturgie. nemožno pominouti, že se přirozeně dělí na dvě — dosti rozdílné — části: první, složenou ze zpěvů a čtení až k offertoríu a druhou, v níž se dovršuje ebět. Netrváme zde na tomto rozdělení, nepři-pomínáme, ač ve skutečnosti tyto dvě části mají svoji samosprávu, že jsou v základě rozdílny a že, abychom všechno objasnili, jsou to dva obřady volně položené vedle sebe první: mše sv. katechumerů, která je synaxe (shromáždění) aliturgické a již nacházíme skoro v žehnání ratolestí nebo v první části mše sv. Velkého pátku, druhá již je synaxe (shromáždění) liturgické nebo mše sv. věřících; to je obět v pravém slova smvslu. Bylo by ještě dosti poznámek o tomto předmětu, ale není zde místa a připomínali jsme tato rozlišení jen proto, aby bylo pamatováno, že Sanctus netvoří část mše sv. katechumenů jako Kyrie, Gloria in excelsis, Sequence, Credo, nebo jako Introit, Graduale, Alleluja nebo Tractus, — ale mše sv. věřících. Před početím této části mše sv. jáhnové přehlédli množství a propustili ty, kteří byli připuštěni ke čtení a zpěvům. těmito slovy: »Nechf pohané odejdou; katechumeni, exkommunikovaní, kajícníci nechf odejdou; necnt odejdou ti, 1{teří nepřijímají!" Ve shromáždění zůstali jen pokřtění. ti, kteří žili v pokoji s Církví a se svým svědomím a kteří svatým přijímáním přicházeli bráti podíl na velikém tajemství. Z toho patrno, že umístění Trisagionu ve mši sv. je čestné, je to týž zpěv, vlastně řečeno, po dobu Canonu — poněvadž Agnus Dei, jež jest ostatně puvodu značně pozdějšího a po modlitbě eucharistické a dialogu Préface, jež jest úvodem k této modlitbě — na nejkrajnějších hranicích l'anonu. ') Říkáme, že Sanctus přejícná thema Préface. Ve skutečnosti je její hranicí, závěrem. Tvoří s ní jednotu. Kněz ji ukončuje říkaje, že Andělé, Moci, Trůnové, Archandělé, Vladařj. Síly, Serafíni v nepopsatelném nadšení opěvují vznešenost Boží. Vyzývá věřící, aby spojili svůj hlas s hlasem andělů — a tím právě zvučí Sanctus. 2) Po zpěvu serafínzkého hymnu pokračuje kněz v eucharist cké modlitbě až do pro-měňování, jež dává znovu sestoupiti na oltář a znovu se objeviti na světě tomu, jejž právě věřící jmenovali a pozdravovali slovy: Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně!') Nezdá se vám, že tento souhrn okolností dosti dává vyniknouti dústojnosti a dosahu našeho trisagionu eucharistického? Všechno toto čestné zacházení dává Sanctus takový význam, jako opět Sanctus samo ozařuje svým leskem ústřední část mše sv., proměňování Nemožno zapomenouti, že Řekové chtěli přemístiti osu mše sv• ve prospěch épiclese nebo vzývání sv. Ducha a naopak jistí liturgisti protestantští protestovali proti hlavní důležitosti dávané v římské mši sv. pro-měňování. ') Přítomnost Trisagionu jako přípravy k této části mše sv. je novým dokladem pro římskou thesi a jako některé liturgie východní, řecké nebo latinské nechybí na vy-zvání, důvod silný jako hlasování lidu. — ]e tedy proměňování vrcholným bodem oběti mše sv., zde se vykonává tajemství přepodstatnění a rozličné obřady, které úkonu dodá vaií vší slavnosti a povznesení, jako okuřování kadidlem, zvonění zvonkem i zvony, přítomnost akolytů se svícemi, ačkoli nepocházejí z divného středověku, neztrácejí na výrazu pravdivosti, který provází nejstarší a nejvšeobecnější obřady. Kdybychom chtěli nyní objasniti svoji zbožnost studiem antické liturgie, našli bychom tam nové důkazy, které by dokázaly, jaké úctě se těšilo Sanctus u našich předků. ') O otázce mezí canonu jedná článek „Canon” v ,Dictionnaire d'Archéologie chrétienne et de Liturgie,. ") Toto ukončení všech prefací nazývá se v technické mluvě ,protocole final" k rozeznání od »protocole initialk, jenž je skoro nezměnitelný a od A' embolismeR. Části Préface, již vyjadřuje tajemství svátku ,quia per incarnati Verbi mysterium, qui salutem humani generis atd. Préface, jež nejsou eucharistické, jako na př. »préface při svěceníc, jsou složeny dle jiných pravidel. `) Dříve recitoval nebo zpíval kněz Sanctus s věřícími. Nyní je pravidlem, že chor zpívá první část Sanctus a pokračuje v Benedictus až po proměnění. Bývaly spory o tomto bodě, ale poslední odpověd Posvátné Kongregace ritů je přesná. Benedictus nesmí se zpívati dříve až po proměňování: Acta Apost. Sedís, 12. Martii 1921, str. 157 a výklad v Ephemerides Liturqicae, 1921, str. 150, 151. a) Viz článek „Epiclěse« vDictionnaire d'Archéologie chrétienne et de Liturgie. /% | ||||
|