|
| ||||
| ||||
|
— g0 ....
ku spánku dlouhému. Tam u prostred ve- barva k barvę, zlato k zlatu druzí se tak lebných síni Svato-Vítských jej ulozili. Na smęle, pűvabnę a rozmyslnę, ze celek stkví Hradcanech královských, kde na skále strmí se krásou harmonie, ušlechtilosti ornamentű, skála k nebi se zdvihající — první svatynę veselou rozmanitosti barev. Jako tkané ca- milené vlasti, odkud vévodí męstu a zemi. louny z doby rozkvętu toho umęni, tak pojí Tam vévodu ulozili. Král sám sobę postavil se v „Rorate” vnadná tkanina rűzných cho- královský palác, ve kterém odpocívá. A podle rálű a písní v pásmo jedno vynikající rovnęz hrobu jeho hroby svętcű vlasti. U svat. Víta pűvabem, jako dűmyslem. Všímavý pozoro- odpocívají králové a svętci. Beati, qui in vatel s utajenou radosti spatruje v tom díle Domino moriuntur ! vzácném, jemuz vűbec podobného není, psa 1- U svętcű oslavuje se smrt jejich, zro- modii církevní prenešenou na pűdu zeny pro nebe, vejiti duše do príbytku Otce národní. Sbor mansionárűv u svat. Vita vęcného. Otec vlasti odešel k Otci svętel. Karlem IV. zalozený dnem i noci chvály Ma- Národ ceský povazuje Karla, milácka svého, rianské opęvující milým strídáním z a 1 m ű, za svętce. Králem byl a svętcem se stal. prerušovaných krátkými prűpovędmi a n t i f o n, Ziv byl zpűsobem svętcű. Miloval lid svűj zde látku podal i zpűsob zároveń dűmysl- zpűsobem svętcű. Hned vedle Václava sva- nému skladateli. Hodinky knęzské tuto pre- tého klade Václava Karla. Národ lásku oce- męnęny jsou na hodinky obecné. Latinské Of- ńuje. Proto tak nadšenými slovy opęvá mo- ficium parvum ke cti nebes Královny stalo ravský básník smrt Karla IV. S básníkem se vzorem ,Roráte" ke cti nepoškvraęné cítí národ celý. Pęvec pouze pronáší, co Panny Marie. K nęz i k tomu zrízení pro- v útrobách národu, na dnę duše, prebývá. Pę- zpęvovali psalmodii vedle obecného radu cho- vec jest vęštcem a zástupcem lidu. Repre- rálního, pro lid psalmodie církevní promęnęna sentantem jest rodiny v zálezitostech ideálních. jest ve strídavý a tudy rovnęz dvousborný Lidstvo má ještę své ideály. Národ kre- rád zpęvní chorálu s písní. Chorál na stianský, pokud az dosud hmotę se neoddal, pűdę obecného zpęvu ceského representuje má své pęvce. Kde jiz jen hmota platí, tam antifonu, píseń rorátní jest volným, rekl pęvcű není. Na mori mrtvém ptáckű zpę- bych poótickým prenešením zalmu. Bývalá váckű není, na brehšeh tráva se nezelená, a n t i f o n a, slozitá a nesnadná, od cvicených kvítka nekvetou. Národ ceský má az dosud zpęvákű církevních prednášená, zde v antifonę ideály. Hlas pęvcű ještę nedoznęl. P í s e ń zpęvu obecného — v chorálu r o r á t n Y m ještę neumlkla. — na jednoduchou míru uvedena jest, aby Ký div! ze odbor hudební Aka- prístupnou, pochopitelnou a ku zpíváni snad- demie kresEanské písní oslavil smrt nou byla lidu vęrícímu. Zalm ale nacpak ideálního krále, písní 5001etou, písni, která príliš jednoduchý a v jistóm ohledu jedno- Karla IV. vidęla, písní, která nám po nęm tvárný (recitujícímu knęzi, jemuz jest recito- zűstala. vání neb pęni jeho predepsáno, ovšem jedno- Akademie kresCanská nemohla tu- tvárným není), pro lid upravil se v p i s e ń ším oslaviti památku Otce vlasti lépe, nez-li rorátni, poutavou vętší bohatostí a rozmani- — písni jeho. I kdyby nebylo Balbíuova tostí nápęvu a vázanou recí obsahu. svędectví, ze „Rorate” a „S a 1 v e” jsou dí- Obecnému lidu neodporucovalo se zpí- lem, která nám zűstavil Arnošt z Pardubic, vání jednak nesnadných pro uehudebuíka an- rádce a prítel Karla IV., odlesk a ozvęna tífon, jednak dlouhých zalmű formou jedno- duše zpriznęné, vnitrní dűvody jiz samy mluví tvárných, obsahem príliš vysokých ; a proto za starý pűvod „Rorate”. Píseń tak pád- dűmysl velikého skladatele „Rorate” s p o p u- ného slova a jadruého nápęvu mohla zroditi larisoval antifonu v chorál, zalm se pouze v dobę úpiného zdraví národa. v píseń. Stará toniny církevui zűstaly sice V dobe úpadku giganti se nerodí. Jen doba i zde v platnosti, duch chorálu všeobccnę slávy vydává takové ovoce. Presládlou píseń církevního prešel však na pűdu národuí. Spo- plody pokolení presládlé. „Rorate” mluví za nnlarisované autifonę — chorálu r o r á t- sebe samo. Mát sice mnohá melodie na cele ní m u — dostalo se tvaru rhytmicky sice vtisknutou peceti ještę staršího pűvodu, pro nevázaného, ale velmi prostého, tutéz neb jednoduchost svou pohybující se v objemu podobnou myšlenku hudební castęji opaku- pouhé kvinty a vsazena jest co dobrá perla jícího (v antifonách církevních spatruje se do vęnce písni Marianských, celek však stliví právę opak vęcí tuto uvedených, jsou dosti se známkou jednoty k tomu poukazující, ze slozité a vzdy nové a jiné); spopularisova- jedny ruce vše v jedno shrnuly, upravily a nómu zalmu — p í s n i r o r á t n f — dostalo dopinily látku bohatou. Vzácné dílo utkáno se naopak pruznou a ráznou melodií bujného jest tak pevnę, souvisle a jednotnę, nit k níti, zivota, ustavicné rozmanitosti a vzdy vábivé | ||||
|