|
| ||||
| ||||
|
91
novoty (kdezto tonus zalmu církevního tęchto prospęšnęlšifio nelze sf ani myslíti. Zalmy' vlastnosti postrádaje, u li(lu obecného plodil ménę se hodí pro lid obeený a proto dobre by v jistém ohledu ospalost a nepozornost). nahrazuji se písní. Aby pak píseń neuna- A tak velice dűmyslným zpűsobem dle vovala, budiz kratší, nápęvű rozmanitých a všeobecnę platných zákonű zpívaných hodi- strfdejz se s krátkými, nerhytmickými cho- n e k c i r k e vn í c h zbudovány jsou v „Rorate” rály, antifonu znázorńujícími.*) (pokracování.) h o d i n k y o b e c n é pro lid vęrící jednak Lehner. zjednodušením, jednak obohacením. — Muz, *) Píšící redaktor slíbil kdysi, ze vydá co druhou cástku mešního kancionálu kancionálek pro který je upravoval, byl patrnę církevuik ve- odpolední sluzby Bozí. Kdyz to sliboval, ne- likého ducha, který dle vzoru známého zpęvu byl ještę tak povinnostmi upoután, jako nyní církevního z materiálu bud staršího a poho- a nedovede tudy ríci, kdy mu mozno bude tovę jsoucího, bud nového a od soucastníkű spiniti slovo dané. Upomínán bývá casto. Uvolní-li se mu kdy úradem více svobody po- jemu poskytovaného, bud i vlastního a vedle skytujícím — k cemuz ovšem prozatím na- potreby pridaného dovedl vytvoriti dílo nové, dęje zádné cení — hodlá upraviti Kancionál s poműckami starocfrkevními na pűdę národní pro odpolední sluzby Bozí podle vzoru, jaký zalozené, rozmanitostí a novotou poutavé, ob- v „Rorate” se pozoruje. Písnę duchovní na sahem a vznešeností poucné, rozum osvęcující místę zalmű strídaly by se s chorálem anti- mony zastupujícím. A poboznost doplńoval by a srdce stejnou męrou jímající. Slovem: skla- knęz u oltáre, jako bývá o nešporách. Oc, datel „Rorate” staroceského byl jednak dű- ze by taková poboznost roznęcovala k hor- my slným znatelem církevního z p ę.v u l i t u r- livosti, vroucnosti a lásce! Oc, ze by nebyly prázdné kostely pri odpoledních sluzbách g i c k é ho a milovníkem Církve katolické i Bozích! A kdyz by po zpűsobu „rorate” — cilého zivota nábozenského; jednak i hlubokým hodinek obecných — takto upravené „ne- znatelem z p ę v u o b e c n é h o a písnę ko- špory obecné”, rozmanitostí a krásou pou- stelní, jakoz i vrelým prítelem ceského lidu tající, strídaly se s litaniemi zpívanými, vęrícího, o jehoz potreby tak otcovsky pe- které by v obmýšleném kancionálu dále se obsahovaly, s podivením by bylo u lidu ce- coval, jehoz povahu tak dokonale znal, jehoz ského, aby pomocí a za prispęní sporádaného srdcem tak mocnę hýbal. Ten skladatel „Ro- zpęvu nenavrátila se bývalá horlivost, jakou rate” — pokud z díla na pűvodce díla lze predkové slinuli. Se zalozenýma rukama se souditi — jest mi ideálem katolického pa- práce ovšem nevykoná. A s upoutanýma no- hama nilcam se nedojde. Pęstování církev- stýre duchovního, slinoucfho osvícenosti ka- ního zpęvu liturgického a obecného nesmí tolíka a nęznosti ryze ceského srdce. však povazováno býti za „plesír” soukromý, Dle vzoru zpęvű rorátních męly ani za pouhou choutku osobní, která s du- chovní správou v zádné souvislosti se nena- by tudy upravovati se veškeré zpęvy kostelní chází a tudy knęzi ani nepatrí. — Nomina pro lid. Cosi krásnęjšího, pűvabnęjšiho a sunt odiosa. P. r. Verejná kritika o hudební slavnosti Akademie krest ailske. ('e eh píše následovnę: Akademie krestanská az konecnę místo nich zavládly kńouravé melodie, dűstojným zpűsobem slavila 600letou památku kterýmiz vęru az hrűza vyznacoval se úpadek po- úmrtí Karla IV. koncertem a slavným requiem. svátného zpęvu v naší vlasti. V nádherné dvoranę zálozny sv.-Václavské Protoz k díkűm zavázal kazdého uprimnébo shromázdilo se dne 28. listopadu v 7 hodin vecer milovníka vlasti a Církve dp. Ferdinand Lehner, ze i;etné a vyhrané obeceuatvo, aby se pokochalo v obsazení mohútném (160 hlasű) aprovedení vzor- v hlaholech staroceských velebných zpęvű rorátních, ném predvedl aspoá cást (Roráte dne nedęlního) které v pűvodním znęní dle kancionálu králové- zmínęných hudebních památek staroceských, dávaje hradeckého vęrnę upravil a vydal p. Ferd. Lehner. tudíz pokynutí, jak by se opęt męla i mohla zve- Harmonisaci ku ctvero pícním ctverhlasým vzdęlal lebiti duchovní píseń ceská. prof. Josef' Foerster, který zároveń zpęvy na har- Prostredky k dosazení zádoucího výsledku jsou moniem doprovázel. velmi snadné. Ve školách obecných treba obnoviti Ze zlaté doby Karlovy (?) zűstaly nám tyto lásku k zpęvu. Místo jiných, snad ménę vhodných nad jiné vzácnęjší zpęvy rorátní, jez vynikají záro- písní seznamujte dítky se staroceskou písní du- veń i originálností svou i Bozskou lahodou a nęz- chovní, a za nedlouho bude lid v chrámech dű- ností. Ve zpęvích tęchto se jasnę zrací zbozný duch stojnę zvucnými hlasy prozpęvovati slávu Bozí. a zpęvumilovnost našich predkűv. Tu není nic stro- Obecným uvedením karlovských zpęvű rorátních jeného, nic hledaného; slovo i uápęv plynou klid- zajisté bychom oslavili nejvhodnęji památku neza- ným proudem ze srdce k srdci. Chorál slavný a pomenutelnébo Otce vlasti, ctíce tím zároveń i sami mohútný stí•ídá se s písní tu nęznou, onde opętjá- sebe. savou. Gel Bohu, ze bęhem vęku staroceské tyto Jak jsme, podotkli, bylo provedení rorátních posvátné hudební hlaholy ze svatyń našich mizely, zpęyűv nedęlních, jehoz se nám pricinęním Aka- | ||||
|