|
| ||||
| ||||
|
Rok 1926 C Y R 1 L Strana 9
ze starších a v hudbě zběhlých studuiících ředitelem kůru,t0) jiny' organistou.11) Z ostatních studentů pak vybráni hudebníci (instrumentalisté) a zpěváci, kteří přikázáni jako f u n d o-v a ní hudebníci službě na kůru, vedle celé řady jiných, kteří na kůru u sv. Benedikta účinkovali. t2) A tu sotva mohl býti při výběru těchto hudebníků pominut Ohlschlágel, jehó2 hudební nadání jistě už všude ve známost vešlo a za jeho pobytu v Milevsku došlo i praktického užití. Přímých dokladů však o tom nemáme, a tak ani nelze udati, jak Lehel za doby svých studií na norbertinské koleji byl hudebně činným, zda jako zpěvák, či jako instrumentalista. Zvláště bylo by zajímavo, hrál-li v koleji na v a r h a n y. 1') (Příště dále. P. Jan Stikar J. B. Foersterova Glagolská raše. Podle Motu proprio Pia X. o církevní hudbě doporoučí se užívati při bohoslužbách neipr,,;e gregoriánského chorálu, jakožto výhradního a liturgického zpěvu církve, dále skladeb klasické polyfonie, jejímž representantem je Palestrina, a konečně dovoleno jest zpívati skladby i pozdějších a současných skladatelů, popud neodporují poimu a duchu pravé hudby církevní. Duch hudby církevní směřuje k tomu, aby pěveckým a hudebním uměním vzdána bvla čest Bohu, a srdce člověka, krásou zpěvu církevního uchváceno, otvíralo se dojmům náboženským a přibližovalo se k Bohu. To jsou dva cíle hudby církevní, a která skladba jim nevyhovuje, nezaslouží býti provozována při posvátné liturgii a na posvátném místě. Co do formy oněch tří druhů zpěvu církevního nutno podotknouti, že jednohlasý chorál gregoriánský, na první pohled chudý pro své omezení na jeden hlas, chová v sobě úžasnou bohatost a rozmanitost m e l o d i e, jež jakoby tryskala v nepřeberném množství a úchvatné kráse z jiného světa. A v té melodii, jak se nám jeví v diatonickém postupu, či v různých intervalech, je obsažena latentní h a r m o n i e, druhý zdroj krásy, jež zesilována bývá nástrojovým průvodem varhan. Z těchto dvou prvků, melodie a harmonie, vyrůstá dlouhá řada církevních skladeb homofonních a zvláště polyfonních, jichž skladatelé, ovlivněni chorální melodií, dovedli ji mnohotvárně napodobovati, zpracovati a ve více hlasech samostatných přece zase k jednotnému, uchvacujícímu souzvuku, harmonii, spojovati. Není pochyby, že tento způsob skladby značí pro nás vrchol komposiční techniky, jež snad může býti v jednotlivostech zdokonalována, ne však něčím rovnocenným nahrazena. Jedním způsobem takového dopinění či zdokonalení skladby vokální je p r ů v o d hudebními nástroji, v první řadě a namnoze výlučně v a r h a n a m i. Nelze dokazovati na-prostou nutnost průvodu; toho dokladem je existence skladeb čistě vokálních; ]ze však poukázati na to, že poklasičtí a moderní skladatelé průvod I-omponují z důvodu oportunity vzhledem k snadnějšímu p r o v o z o v á n í díla, nebo vzhledem k většímu k o l o r i t u hlasů. Zkrátka jsou zde spojena umění dvě, pěvecké i hudební, ke chvále Boží, jak k tomu svolává žalm 150. neživé nástroje hudební i bytosti živoucí. Možno povšechně říci, že z třetí skupiny církevních skladeb, tak zvaných »moderních« valná část jich je komponována pod tímto zorným úhlem církevní hudby, zvláště ty skladby, jež vznikly z ceciliánské reformy církevního zpěvu. 0 té kapitole dostatečně se může po-učiti čtenář ve všech ročnících »CyrillaR. Jaký je stav církevní hudby v naší době? Omezíme-li se při tom na své prostředí české, rnusíme vyznati, že po stránce reprodukční je namnoze neutěšený, vlivem poválečných a nekulturních poměrů současných. Blahodárná reakce nastane pronikavějším 11) V době o níž jde, dirigoval kůro sv. Benedikta asi strahovský kněz Emerik Petřík. Srv. Dlabač, Kiinstlerlexikon, I[. 452. ") Pro rok 1753 máme přímý doklad o osobě organisty. Čteme totiž v annalech Coll. Norbertini (D. J. IV. 2.) na str. 491 poznámku: »R. D. Joannes Kuderna, organista ecclesiasticus, Bohemus, Pardubicensis«. 72) Celou řadu jmén ředitelů kůru, organistů, instrumentalistů i zpěváků, kteří při kůru sv. Benedikta od doby jeho založení (1640) až do doby jeho zrušení (1785) působili, nalézáme ve strahovských pramenech (annaly strahovské i annaly koleje norbertinské) a v údajích Dlabačových v jeho Lexikonu. 1i) Na kůru u s,,. Bexedikta byly varhany, které již r. 1654 za'strahovského op. Norberta z Ameluxenu postavil tam varhanář Jeroným Artmann. Později, když kollegium bylo zrušeno, varhany převezeny do Hrádku nad Nissou (něm. Grottau). Dlabač, Kůnstlerlexikon I. 58—59• | ||||
|